Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Arizona Trail Race, 6. díl: Vzhůru do hor

6.11.2020 07:30

Začíná 80km stoupání začínající na Reddington Road a pokračující přes drsné offroad cesty až na nesjízdné pěšinky klikatící se bezejmennými kopci národního parku Coronado Forest.

Bookmark and Share

Tady jsem zažíval najhorší zážitky. Teploty přesahující 37 stupňů (a to jsem teplotní čidlo neměl na slunci), bolavé břicho, nástup bolesti ve stehnách a v pravé achilovce. Rezignoval jsem na tempo, tohle byl boj o přežití. Asi pětkrát jsem ulehl do stínu kaktusu a snažil se zchladit. Při každém průjezdu kolem zbytků (většinou páchnoucí) vody jsem si máčel nohy. Pokud byla voda čistší, tak jsem si máčel šátek a ždímal ho na hlavu a ruce, na kterých jsem měl tenoučké návleky s imitací maorského tetování chránící ruce před spálením.

Nikdy však nemůže být tak špatně, aby nebylo hůř. Při silové jízdě do kopců a častém slézání z kola se mi v prudkém kopci podařilo vytrhnout kufr z pravé tretry. Prostě utržený kufr zůstal v pedálu. Naštěstí i se šroubky. Sedám si a prohlížím co s tím. Šroubky i kufr jsou OK, zato plech zabudovaný v tretře přišel o závity.

Plech je uvnitř tretry zabudovaný a bez její destrukce nedostupný, nelze ho otočit. Nezbývá než kufr našroubovat do zbývajících dosud nevyužitých otvorů, které jsou však o centimetr víc vpředu. Jsem zvyklý mít kufry nastaveny co nejvíce dozadu abych šetřil achilovky a i ten centimetr je silně znát. Teď mám každou nohu v jiné pozici, ale než bych si mršil postavení kufru i na druhé tretře, zkusím pokračovat dál takto.

Urval jsem kufr - zničené závity v dírách


Naštěstí se po hodině dostávám na kopec nad Molino Basen camp. Tady už to znám z předstartovní vyjížďky s Indiánem. Ten je nyní 40 km za mnou ještě před Tucsonem. Asi si ještě užívá nádherného singletracku. To já teď už zase taky. Známý terén je velkou výhodou. Vím jak co jet a že mě po hodině a půl kličkování čeká silnice vedoucí až na vrchol. Po silnici stoupám uspokojivých 10 km/h další tři hodiny až do výšky 2 500 m n.m. Nahoře jsou u silnice dva kempy a v jednom z nich piju litr naex a doplňuji vodu (4 l do flašek, vak nechávám prázdný).


Zavřený Summerhaven a Oracle Ridge


Je pár minut po sedmé, slunce zapadá. Po lesní cestě se řítím dolů stihnout se najíst a nakoupit v Summerhaven. Najíždím na Hitchcock highway, jenže to jsem neměl dělat – znamená to další 0,5km zajížďku. Namísto Hitchcock highway musíme jet po stezce Sunset vedoucí pod silnicí.  To je teprve ten horor a hnus. Kolo vleču 4 km přes skaliska, potoky i roští a trvá mi to hodinu. A to prosím pěkně bylo z kopce!

 

Do vesnice se tak dostávám o půl deváté už za tmy. V domech se svítí, ale pizzerie i všechny obchůdky už mají bohužel dávno zavřeno. Před poslední restaurací jsou zaparkovaná 3 kola. Dva závodníci (Hanus a Stepanik) už spí. Třetí jezdec mi vysvětluje, že je totálně unavený a dál že prý vede nesmírně náročný Oracle ridge. Na ten si prý v noci netroufá, takže počká do rána až se otevře obchod a bude si moci nakoupit zásoby.


Jenže já jsem z Margl teamu a vytrénovaný šesti ročníky Loudání. Loučím se a stoupám do 2 400 m n.m. Tam z asfaltky odbočuji na kamenitou stezku. Jet se tu tedy dají opravdu jen fragmenty. Čtyři kilometry tlačím, síly i nálada mě rychle opouští, přichází ospalost. Už při stoupání na Mount Lemmont jsem cítil, že výška ze mě vysává energii ještě víc než vedro, takže teď výrazně funím i při tlačení.

 

Rozhodně to už drtím přes závit, a to jen proto, že mám ve zvyku jezdit minimálně do půlnoci. Ale už je mi jasné, že mám příznaky nastupující výškové nemoci, která mě málem vyřadila v Coloradu. Mělo by však stačit jít spát někde níž, aby se tělo mohlo vzpomatovat. Rozhoduji se zalehnout po nejbližším sjezdu. Nakonec klesám o 200 výškových metrů a ke spánku se ukládám na rozcestí dvou trailů ve výšce 2 100 m ještě před desátou. Ujeto mám za 17 hodin 134 km, nastoupáno 3 500 m – rychlost pohybu 10,1 km/h. Byl to neskutečný nářez, ale opět jsem virtuálně bronzový za Beltchenkem a Justinem Dubois.


Tentokrát jsem si nenařizoval budík, tak jsem spal déle, vyčerpané tělo to potřebovalo. Po čtvrté hodině kolem mě projel Ben Hanus, to mě vzbudilo. Před pátou jsem se vydal dál. Kupodivu se cítím dobře, i bolest v břichu je menší. Čtyři kilometry stoupání jsou tak akorát na to, abych se probral a mohl si užít nádherné klikatící se sjezdíky i výjezdíky. Kolem trailu jsou nádherné ranní výhledy, které zvedají můj morál zpátky na patřičnou úroveň.

Slunce vychází

 

Kompletní fotogalerie »

 

...pokračování příště....

 

Pavel "Margl" Macháček

Diskusní fórum pro: "Arizona Trail Race, 6. díl: Vzhůru do hor"

Názor Autor Datum a čas
RE: Arizona Trail Ra... Paw 10. 11. 2020, 14:22
RE: Arizona Trail Ra... Machackova Věra 6. 11. 2020, 23:07

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |