Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

LOUDÁNÍ 2020 - 2. díl: První noc a den

11.3.2021 07:20

V minulém díle Aleš po všech nepříjemnostech přece jen odstartoval do závodu. Praxe je taková, že první den a noc se jede nonstop a do večera závodníci urazí nezřídka vzdálenost přes 200 km. A jak to šlo po startu Alešovi? To se dočtete v dalším díle seriálu o Loudání 2020.

Bookmark and Share

Foto: Jakub Kozák

"No ty woe!" žasnu, jakým ukrutným tempem vyrazilo čelo vpřed.

Spurt jak do finiše. Snažím se udržet. Řadím se někam za Kárla a koukám na jeho žabí stehna s jakou frekvencí drtí první prudké stoupání. Pár kiláků se čelní skupinky držím, ale pak to vzdávám. Nechci se utavit. Kolem už nikde nikdo. Jsem sám.

"Kde to vlastně jsem?" koukám do čelovkou přesvětleného mapníku a vidím, že nic nevidím. Dojíždí mě skupinka 3 borců. Chytám se jich. Po chvilce mi přijde, že už vím, kde jsme. Zrychluji. Nastupuji dopředu, ostatní se řadí s důvěrou za mě. Chyba. Už za chvilku to nějak nesedí...

"Kurva! Sorry chlapi. Jedeme blbě. Musíme zpět." oznamuji naštvaně.


Na správnou trasu se napojíme, když akorát přijíždí větší skupina dalších cca 15 jezdců, ke kterým se připojujeme. Zkouším několikrát únik, ale scénář se stále opakuje. Následuje chyba v navigaci a dojetí. Až za Kotlem po prvních cca 22 km se únik podaří spolu s Žížou. Vytvoříme skvěle sehranou dvojici: Žíža bez chyby naviguje a já jen kecám a šlapu, kudy Žíža ukáže.

Na 45. km nemůžeme správně trefit přejezd přes říčku Klabavu v Nové Huti. Dojíždí nás Tomáš Navrátil. Hodně do toho dupe. Jakžtakž se ho držím. Jeho zadní červenou bliknu mám stále na dohled. Když se ale otočím za sebe, Žíža nikde.

Foto: Jakub Kozák

Je před 4. ráno a pomalinku začíná svítat. Tomáš mi definitivně ujel a po pár hodinách jsem zase úplně sám. Jen já a moje prokletá mapa v mapníku...

"Tak kudy mapo?" ptám se jí. Občas, když se nedaří, přidávám i nějaké ty přídavné jména...

Konečně svítá. Zelenou podél Úterského potoka, začíná konečně pravý loudací terén. Do teď to bylo na zavedené poměry velmi easy. Úzká bahnitá pěšinka vlnící se v traverzu nad potokem. Občas jej i překračuje. Všude kluzké kořeny, sem tam nějaký urvaný strom nebo erozí stržený chybějící kus pěšiny. Většinu projdu spíše po svých včetně několika brodů. V tretrách mám bazén. Jako bonus následuje totálně podmáčená louka připomínající spíše rýžové pole.

Na jejím konci ji protíná nenápadná strouha. Rozjíždím se, abych nabral rychlost pro přejetí. Je to ale trošku hlubší něž jsem předpokládal. Přední kolo se propadá do strouhy úplně pode mě a já...

"Hop!" a letím.

Elegantní roznožkou přeskakuji řidítka a jistě dopadám na nohy

"Uffffff" oddychnu si. To bylo o fous. Málem jsem ryl rypákem v bahně. Vytahuji z bahnité strouhy bike, který v ní zůstal stát zabořený předním kolem až po dynamo. Určitě mu to svědčí...

Mezitím se za mnou blíží skupinka asi 5 jezdců, což mě překvapuje. Neflákal jsem se, jak mě mohli tak najednou dojet? To je divný. V té skupince jede i Tomáš. Ten byl ale přede mnou. Pomalu mi to dochází: něco je špatně. Musel jsem na trase nějaký úsek vynechat nebo zblbnout.

"Čau" zdraví mě s úsměvem Mohy, když skupinka dojede až ke mě
"Ty si asi na Falkenštejně nebyl, viď?" dodává se sarkastickým úsměvem
"Do pr...., ne nebyl. To se mělo? Kurva!" odpovídám a zklamaně koukám do mapy.

Zpět je to už dost daleko. Navíc přes to podmáčené rýžové pole... Prdím na to. Vracet se nebudu. Loudalizace (časová penalizace) to jistí. Připojuji se ke skupince a jedeme společně dál.

Foto: Jakub Kozák

Kolem 9. ráno dorážíme konečně do vytoužené Toužimi. Po 11 h na trase a 160 km v nohách teprve první místo, kde se dá nakoupit, najíst a hlavně doplnit pití. To všem už dávno došlo. Naše skupinka se mezitím trošku roztrhala a zmenšila na celkem 4 členy (Mohy, bráchové Andrláci a já). Taky začalo opravdu nepříjemně lejt, přitom noc byla navzdory předpovědi v podstatě bez deště. Zmoklý jak slepice, kolonizujeme malou sámošku na kraji obce. Dává se do nás strašná kosa. Ven zpět do deště se nikomu očividně moc nechce. Trčíme tu už skoro půl hodiny. Vyrážím tedy sám. Aspoň se trhnu a hlavně se šlapáním konečně zahřeju.

"Tak a zase sami spolu." říkám povzbudivě mojí milované mapě v mapníku.

První chyba v navigaci: 2,5km kufr. Druhá chyba: jen kilák a něco. Třetí chyba: vracím se zpět na správnou cestu a po ní akorát přijíždějí kluci a s nimi i Žíža. Asi vstal z mrtvých. Tak zase všichni spolu. V pěti, za neustálého chcance, se vydáváme přes výživnou Andělskou horu až k Doupovským horám a Ohři vinoucí se podél nich. Dle trekru se pohybujeme někde kolem 10. místa. Dobré, to ujde.

V Kyselce je šance se v hospodě pořádně naobědvat, ale odbýváme se jen polívkou. Můj nápad. Všichni mě za to mají moc rádi. Během toho hospodou prolítne pozdější vítěz závodu Mavit (Martin Vít). Zapomněl si tu v zásuvce powerbanku a musel se vrátit. Díky Mavite, myslel jsem si, že se takové věci stávají jen mě :-). Kluci se mezitím nějak rozseděli. Nečekám. Využívám šanci zase se trhnout a vyrážím sám.
 
"Tak a zase sami spolu." říkám té mé mapě...

První kufr: 2 km. Druhý kufr: necelý kilák. Namísto třetího kufru si potřebuji akutně odskočit a jsem zas dojet. Sklopím uši. Dál pokračujeme zase spolu. Za střídavého deště dorážíme na úpatí Krušných hor. Vyškrábeme se na nejvyšší kopec celé letošní trasy Meluzínu (1094m.n.m), abychom ho zase úplně celý sjeli dolů do podhůří, do Perštejna. Je 8 večer. Kluci míří do hospody na teplou večeři. Mě se moc nechce. Přemýšlím se zase trhnout. Při vzpomínce na "Tak zase sami spolu, mapo..." a co by pak následovalo, to ale nakonec raději vzdávám. Teplý guláš s knedlíky je lepší volba než bloudění a neodvratné dojetí ostatními.


Předpověď na noc je naprosto zoufalá. Má přecházet velká fronta a lejt úplně celou noc. Kluci se rozhodují raději zabookovat penzion někde na cestě. To se daří v Kryštofových Hamrech, tak se připojuji. Nijak nechráněnou ránu na koleni mám už celou rozmočenou. Je plná bahna s špíny. Potřebuji si to nutně vyčisti a ošetřit. Ubytko s horkou sprchou bude ideální.

Nejdříve se ale musíme znovu vyškrábat na hřeben Krušných Hor. Těžké pěší stoupání po modré na Měděnec a vrchol Mědníku (910 m.n.m) je naštěstí ještě bez deště a za světla. Jakmile se setmí, spustí se slibovaný slejvák. Všichni nedočkavě vyhlížíme Kryštofovy Hamry, kam nakonec dorážíme přesně po 24h nonstop jízdy ve 22:00. O hodinu dřív než jsme předpokládali.

Foto: Jakub Kozák

Rozpálený krb, jídlo, pití, horká sprcha. Zjištění, že tu spí ještě další 4 borci, co jeli před námi. Co víc si jen přát. Koleno vyčištěno, vydesinfikováno a zalepeno vodotěsnou gelovou náplastí. V půl 12 jdeme na kutě. Vyjet chceme ve 4 ráno, to už by měla přejít nejhorší bouřková fronta. Budíček nařízen po společné dohodě na 3:30. 4 hoďky spánku budou tak akorát.

"Zzzzzzz" usínám ve vteřině....

Celkem ujeto: Kamenný Újezd - Kryštofův Hamr, 270 km, +6 050 m
Čas: 23:57
Záznam a mapa: Viz STRAVA

 

Pokračování příště.....

 

Aleš Zavoral

Diskusní fórum pro: "LOUDÁNÍ 2020 - 2. díl: První noc a den"

Názor Autor Datum a čas
RE: LOUDÁNÍ 2020 - 2... Zdvorda 17. 3. 2021, 15:11

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |