Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Se starým bláznem převážně Bavorskem, díl 1.

21.11.2013 14:52

Tak, starý blázen už zase sedlá. Pojedete zase v duchu se mnou? Nejprve pár poznámek na úvod jako vždycky...

Bookmark and Share

Myšlenka na tenhle výlet existuje mnoho let, byla jsem párkrát v biathlonovém středisku Ruhpolding v Bavorsku (nemám ale s biathlonem společného nic víc, než že se na ty závody ráda dívám v televisi a kromě toho jeho střediska bývají v hezké krajině). Při cestě odsud jsem autem zabloudila a projížděla městem Burghausen, které se mi i při hledání cesty líbilo a později jsem se dozvěděla, že tamější hradní areál je prý největší na světě a ještě si manžel mojí kamarádky z Altmünsteru Franz moc chválil organisovaný cyklovýlet Bavorskem, který se odehrával ve stejných končinách.

 

Konkretnější představu to dostalo r. 2011, kdy jsem jela z Francie (o tom jste si tu mohli přečíst) velký kus podél Dunaje – zkusím to tedy co nejvíc podle řek. Jasná je jen obrátka – Regensburg neboli Řezno, lidé historie znalí tuší proč, byli tam svěceni čeští biskupové, kromě toho to má být velice hezké město a ještě jsem tam nebyla. Trošku jsem googlila a dočetla se, že mezi Regensburgem a Sv. Wolfgangem má existovat poutní cesta pro poutníky pěší i na kole – uvidím, jestli na ni narazím. Jinak to bude dokonalá „cochcárna“ co do délky etap i délky celého výletu, mám chuť si užít trochu té neomezené svobody, kvůli které mám potulování se světem na kole tolik ráda.

 

I když čas nestojí a sedmdesátka se blíží, o kondici nemám strach (ne tak moc optimisticky to vypadalo na začátku sezony, procházky a plavání v Praze zřejmě ne úplně stačí, asi si koupím rotoped), letošní nádherné léto umožňovalo vydatné plavání a kromě občasných výletů pěších i treninku s kolem mě „neteř“ Helenka při návštěvě tady báječně protáhla přes překrásné hory s ošklivým jménem Totes Gebirge.

S Helenkou na odjezdu na kondiční trening v horách

 

Pokud někdo čte tahle moje povídání od začátku, tak ano, je to ta samá Helenka, která před skoro dvaceti lety tak kategoricky odmítala sport – potkala se s vhodnými lidmi a dnes je jako dospělá dáma dokonalý horský démon, navíc zcela samostatný a samoty se nebojící, takže rozdíl let, kil i délky nohou, který je mezi námi velmi výrazný, nevede k tomu, že bychom se navzájem otravovaly nebo omezovaly – prostě si jdeme podle svého a sejdeme se na chatě. Neboli tělo ozkoušeně drží pohromadě, předpověď počasí vypadá slibně, přeháňky nevadí, hlavně nehrozí pekelné vedro, co mě tak ničilo cestou do Francie, tak se může jet.

 

Technických věcí beru letos minimálně, vlastně jen duše a vercajk k jejich výměně u cesty. V německy mluvících zemích se firma, která by pomohla při nějaké poruše, v každém větším městě najde, kromě toho mám kolo servisováno tady v Gmundenu a k té firmě mám plnou důvěru. Možná je to pro toto kolo labutí píseň, má svoje léta a nutnosti výměny součástek přibývá, na tenhle výlet dostalo nové sedlo, zase gelové a prý velmi kvalitní, protože tomu starému únavou bez patrného důvodu praskl ten drát, co ho na straně drží ve tvaru, stáhla jsem to montážní páskou a na trening to stačilo, na výlet sám ale chci mít kolo v pořádku.

 

Stejně uvažuju o koupi dalšího (vidíte tu drzost, že nepíšu „posledního“?) kola s hlavním požadavkem na nízký rám ke snadnému nasedání – přes zavazadla nohu zadem nepřehodím. Letos nemusím mít žádné společenské oblečení, takže nouze o místo nebude. Uvažovala jsem o jiném rozložení věci – za účelem toho horského vandrování jsem si koupila ruksak, který mi sedí na hřbetě jak integrální součást mé tělesné schránky a jde nastavit na menší objem, ale nakonec jsem zůstala při obvyklé cyklotašce s horní částí použitelnou jako ruksak.


K nebezpečím, na která si musí člověk dávat pozor, přibylo další – paní, co se mnou polemisovala, když jsem se o elektrokolech poprvé ne úplně vlídně zmínila, mi promine, ale bohužel je to tak, upozorňují na to i zdejší sdělovací prostředky. Jde o to, že se k pohodlné jízdě na e-biku vracejí i lidé, co na kole přestali jezdit před mnoho lety a nemají už rovnovážné návyky, kondici ani fysickou sílu a často neznají dopravní předpisy a přitom jim to jezdí dost rychle, velmi se takových skupin bojím a klidím se k okraji cesty, jako když vidím v autě šněrujícího řidiče. Kromě toho se občas objeví lidé, co se na těchto strojích tváří jak páni tvorstva a obdařují cyklisty na obyčejných kolech pohrdavými pohledy, ale to je jen k obveselení, ti mi radost z výletu samozřejmě zkazit nemohou.

 

A ještě jedna věc mě napadla – mluvit o penězích se sice v lepší společnosti nesluší, ale dostávala jsem na toto thema e-maily: protože tentokrát už tenhle deník píšu pro Cykloserver zcela vědomě, budu prozrazovat ceny noclehů, tak jak je chytím. Nějak vědomě je srážet dolů nebudu, prostě jako vždycky – třeba to bude někoho zajímat, kdyby o podobném výletu uvažoval a pokud to nebude vlk samotář, může počítat s tím, že mu to za osobu vyjde o cca 10 % levněji, za luxus úplné svobody se platí. A teď už opravdu jedeme.

  • Den první, 31.srpna.

Startuju chvilku před osmou – pravda, start není nijak efektní, protože musím prvních dvěstě metrů vystrkat do 14 procentního kopce, vyjíždím totiž „horem“ cestou, kterou jsem objevila až letos a která mě napojí na solnohradskou R2 až u Altmuenstru, vynechávám tedy romantickou cestu u řeky i esplanádu v Gmundenu, oboje je překrásné, ale je tam moc chodců. Není to zas celé úplně typické, velký kus dnešní dávky znám a často jezdím jako jednodenní výlet.

Start

 

Takže jen projíždím Traunkirchenem, nevěnuji mnoho pozornosti turistům nastupujícím na Sonnstein kousek za ním, na lví pomník se jen usměju, je letos od zimy uzavřen v plexisklové kleci a podle mého názoru mu to vůbec nesluší. Za Ebensee jen pozdravím odbočku na Offensee s tím, že 15. září, až tam budou zpívat místní sbory, budu už snad zpět a šlapu podle řeky Traun na Bad Ischl. Jediné, co mě překvapuje, jsou dyně vyložené u silnice k samoobslužnému prodeji, to jsem ještě neviděla.

Stánek s dyněmi

 

Kromě toho tělo není nejnadšenější z naloženého kola, chvilku mu vysvětluju, že by mi samozřejmě mohl vézt zavazadla autobus, kdybych jela se skupinou, ale to že bych si nemohla sama rozhodovat o tom, kde zastavím a místo na krajinu bych koukala na zadní kolo toho před sebou, o konversaci v pausách nemluvě. V Ischlu jsem k plné spokojenosti v půl jedenácté, doplňuju vodu a pokračuju cestou už podél řeky Ischl, kterou mám jednak moc ráda a jednak se těším, kdy její větev mířící na St. Wolfgang opustím směrem na St. Gilgen. Jednou v životě jsem tam jela, ale to bylo dávno, ještě z Altmuenstru.

 

Na jednom oblíbeném místě u svatého obrázku na stromě v zatáčce zastavuju a požírám housku s paštikou ještě z Gmundenu – když už jsem skoro hotová, přijíždějí sespoda tři cyklisté přibližně mého věku – říkám, že jsem na odchodu a uvolňuju lavičku, což zřetelně velmi vítají. Dáváme řeč – jedou taky do Gilgenu, ale jen z Ebensee. Loučím se, odjíždím, k vytouženému odbočení dochází v pravé poledne, ale není to žádná výhra, zakrátko se to silničkou do blízkosti wolfgangské cesty vrací. Právě když začínám být kvůli tomu poněkud naštvaná, kříží moji cestu stejná trojice. Jen si máváme, oni ovšem mají jakousi svoji zkratku, po níž je chutě sleduji – sama bych na ni nevjela ani omylem, je to spíš pěšinka - takže se velice brzo vynořujeme na jihovýchodní špičce Wolfgangského jezera ve Stroblu.

 

Následuje nádherná, i když občas šotolinová cesta po břehu s krásnými pohledy na Sv. Wolfgang přes vodu, i vyhlídková věž se tam najde. Kromě vzájemného předjíždění s těmi třemi z Ebensee mě tam obveseluje rodinka, kde na kolech statečně jedou dva úplně malí klučíci, občas podporováni za záda rodiči. A ještě je nalevo jednak Katrin, jednak Zwölferhorn, obojí to hory, v nichž strašně ráda chodím. Takže se ani nenaděju a jsem ve St. Gilgenu – je tam blázinec sobotnímu odpoledni poplatný.


Celkem dvě svatby, jedna v kostele, čímž mi brání se tam přesně podívat, co všechno Mozartova rodina s tím místem měla, určitě tam byli někteří její členové křtěni, nejsem si jista zda se tam dokonce Mozartovi rodiče nebrali, druhá na pronajaté lodi. Aspoň dům, kde Mozartova matka a sestra žily, je na svém místě.

Dům Mozartovy matky v St. Gilgenu

 

Jinak se stále více obávám, že jsem tenkrát v minulosti přijela po silnici – kdoví, zda ty cyklostezky existovaly. Ani se nejdu podívat na jednu cukrárnu s trochu legrační výzdobou – celé schodiště bývalo plné fotografií někdejšího německého kancléře Helmuta Kohla jako váženého štamgasta a celé to dostávalo trochu zvláštní podtext ve světle informace, že do Solnohradska jezdil na odtučňovací kúru. Ještě ke všemu narážím při průchodu městem na autonehodu několika aut – ulice byla uzavřena, ale přítomná policie mi dovolila rychle projet.

 

Ani další kus cesty není pro mne úplně nový – zajela jsem si sem před pár dny autem, taky proto, že se mi chtělo se proběhnout nahoře po masivu Zwölferhornu. Vím tedy, že budu přelejzat kopec, ale ani jsem si nevšimla, jak daleko jde pohodlná cyklocesta vedle silnice.

Nad St.Gilgenem směrem k Fuschlu

 

Výstup - asi 4 km - není nijak strašný, o to příjemnější je sjezd do Fuschlu am See, letoviska, které jsem si vybrala jako konec této první etapy. Dokonce jsem si i vygooglila případná vhodná ubytování – šedivá je teorie, zelený strom života. V jednom domě vlastně v přilehlé vesnici mě majitelka odmítla, respektive chtěla plnou cenu za dvoulůžák, to se mi nestalo už dávno, jiné adresy měly plno, nakonec jsem vzala pokoj v pensionu dražším než normálně, 50 EUR stál – tam bylo vše v naprostém pořádku, měla jsem obrovský trojlůžák s balkonem na dvou stranách a koupelnu s vanou, což vždy vítám. V místních informacích jsem pak navíc ukořistila mapu cyklostezek celého Solnohradska a konečně se v nich dokonale vyznám, jenže teď mám Qual der Wahl, i co do dalšího programu tohoto rajzování. Při vyběhnutí za účelem večeře mne zahání zpět přeháňka – je ohlašována fronta, vypadá to, že přišla dřív, proti tomu bych nic neměla.

 

Pokračování příště...

 

J. E. Klimpely

Diskusní fórum pro: "Se starým bláznem převážně Bavorskem, díl 1."

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |