Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Mezi dvěma světy aneb Zenová jízda Trans Brdy

20.11.2015 11:19

Polovina listopadu láká na kolo málokoho. Nejezdí profíci, nejezdí turisti. Profíci ladí kolo na zimní přípravu. Turistům na kolo pomalu usedá prach. A já ... ano mám sezónní přestávk, ale vlastně, co já jsem to za profíka.

Bookmark and Share

A ano, kolo mi zapadalo prachem, ale zas – takovej túrista nejsem, klidně ho otřu (nebo ani to ne), a jedu. Čeká mě krásný závod na pomezí podzimu a zimy – Winter Trans Brdy. Prostě nebudu sedět doma.

 

A proto – ve čtvrtek probouzím k životu silničku, volnou dvouhodinovkou připomínám nohám jejich oblíbenou rutinu. Neprotestují – měsíc zahálky je patrně vůbec nepoznamenal. A když, tak jen v dobrém. O dva dny později oprašuji pro změnu závodní bike. Údržba spočívá v dofouknutí plášťů a v tichém přání, aby v nich zůstalo aspoň trochu tmelu na případné zacelení defektu. Zkoumat to nehodlám – dvě hodiny před závodem na to ani není čas.


A teď… co na sebe? Závěr mojí letošní cyklistické sezóny poznamenal přestup z týmu Nilfisk Alto pro cycling do Eleven Mercedes-Benz Mitas teamu. Starý dres už si brát jaksi nechci a ten nový – ještě nemám. Co robit… nejdřív navlékám nějaké triko z počátků mého cyklistického snažení, zakoupené snad v Intersportu nebo nějaké obdobné prodejně. K tomu kalhoty z týmu, který mě před lety jako první přijal do svých řad – Toyota Dolák. V tom mi to dochází. Jsem jezdcem mezi dvěma týmy a teď si to můžu dovolit – prostě se obleču kompletně do „Toyoty“. Tenhle dres miluju a po letech mi přestaly vadit i ty kytičky na rukávech – konec konců…. kdo to dneska má?. Kytičky na rukávech dresu pánského střihu. Vrcholem „toyoťácké“ nostalgie dnešního dne je setkání s Táňou Dolákovou na startu závodu. Děláme společné foto a pěkný slunečný den je ještě o něco zářivější.


Zimní varianta závodu Trans Brdy je dlouhá 44 km a vynechává dva dost nepříjemné kopce. První je asi na 8. kilometru po startu – Červená hlína nebo též Černolické skály, pro ty vepředu vrcholová prémie, pro zbytek startovního pole spíš tlačení úzkým korytem plným kamení a listí, kde chyba znamená okamžitě z kola dolů. Druhá úleva je vynechání kopce jménem Babka, který se nachází krátce před cílem nad Řevnicemi. Bez těchto dvou stoupání jsou Trans Brdy vlastně pohodový závod s lehce zvlněným profilem.


Pro mě to navíc je – no, jako jezdit doma po zahradě. Znám tu každý kámen, každou zatáčku, vím, kde je bahno, kde je který kořen, všimnu si, kde porazili strom. Závod začíná slovy: „Můžete jet…“. Nikdo se ani nehne. – „Tak jeďte už!“ Všichni se zasmějou a tedy dobrá, šlápnem do pedálů. Žádné startovní výstřely se dneska nekonají a proč taky – prostě pojedem.


Den před závodem mě provázely obavy z nadcházejícího utrpení. Měsíc bez kola – to bude hodně bolet, hlodá ve mně červík pochybnosti. Navíc – podzimní dny, dlouhé večery, no, jak to říct – prostě člověk úplně nedodržuje tu životosprávu. Správnou. Sportovní. Ehm.


Už v prvním kopci se ale koná příjemné překvapení – cítím sílu, nohy ve stoupání roztáčejí pedály z podstaty úplně samy, ani se neobtěžuji dávat malou placku, je to zbytečné. Na hřebeni se mi daří udržovat tempo se skupinkou pár lidí, se kterými se různě předjíždíme. Drobně poprchá, pomalu se loučím s mobilem, který mám v zadní kapse dresu bez jakéhokoliv nepromokavého obalu. Déšť ale naštěstí postupně ustává. Mobil může ještě chvíli sloužit.


Jedu jako ve snu, všechno funguje, jak má, raduji se, že zase sedím na kole, zdá se mi, že to je jedna z nejpřirozenějších poloh, jakou jen může tělo zaujmout. Snad kromě polohy vleže. Zrak mám jako přibitý k terénu před předním kolem, okolí mě nezajímá. Mám pocit, že vlastně můžu zavřít oči. Zenová jízda. Všední starosti a témata mě opouštějí. Na asfaltové rovině mezi Stožcem a Jeleními palouky mě patrně opustil i rozum, místo svezení v háku předjíždím početnou skupinu závodníků a cpu se do čela, což má za výsledek pouze to, že se mi podaří minout odbočku u občerstvovačky a musím se vracet. Skupina mi samozřejmě mezitím odjela a už ji do cíle nedoženu. Nastává totiž technický sjezd listím, po něm následuje obávané úzké koryto s kameny a kořeny. Tam jen lehce přibrzdím, postojím na kole, počkám, až se válející se cyklista přede mnou uklidí stranou a projíždím sjezdem na jedničku. Vždycky, když tohle projedu, mám hroznou chuť řvát radostí. Je to prostě náročný úsek. 


Druhá polovina trati se lehce, ale zato vytrvale, svažuje zpátky k Řevnicím. Nedaleko Rochoty je shluk závodníků kolem nehybně ležícího cyklisty, pád vypadá hodně vážně. Zpomaluji a ptám se, zda něco nepotřebují – kroutí hlavou, ostatně, terénní řevnická sanitka už přijíždí. Závodníci zastavují a dělají jí místo. Tohle nepříjemné kořenové místo dobře znám, tady to člověka vyhodí se sedla, ani neví jak. Poklesla mi morálka a do závodění už nemám chuť – vidím to i na ostatních, líně se vlečou do posledního kopce. Dokonce tak líně, že je předjíždím i se svou pokleslou morálkou. Doufám, že se zraněnému kolegovi nestalo něco vážného. Pro tohle přece na kole nikdo nejezdí.


U Rochoty se mi přihodila podivná věc, původně skvěle jedoucí nohy povolily a už se dokážou jenom točit. Síla – je pryč. Mám dokonce pocit, že každou chvilku usnu – na silnici mezi Řevnicemi a Mníškem pod Brdy do sebe proto soukám gumové bonbony, co jsme dostali od pořadatele. To, co mi před startem přišlo odporné a divné, je najednou výborné! I když, sílu do nohou mi to nevrátilo.  Cíl je naštěstí nedaleko a z kopce dolů.


V cíli, ouha – mrznu. Zázemí závodu je asi 5 km od mého bydliště, s sebou nemám vůbec nic na převlečení. A tak se ohřívám u ohně, nechávám udit kouřem společně se špekáčky, dávám si vyhlášený gulášek přímo z vojenské polní kuchyně a pivo z místního pivovaru MMX. Vyhlášení vítězů - skočím na bednu a pak už ujíždím zpátky domů. První místo v kategorii – inu, pěkná tečka za cyklistickou sezonou 2015.

 

Lucie Otáhalová

Diskusní fórum pro: "Mezi dvěma světy aneb Zenová jízda Trans Brdy"

Názor Autor Datum a čas
RE: Mezi dvěma světy... kade 3. 12. 2015, 18:34

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |