Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Loudání 2016 – díl II., slunce vždy jednou vyjde….

20.6.2016 11:10

…a zapadne. Loudání nabízí pestrou škálu pocitů, které se vystřídají během velmi krátkého času. Nabízí také jinou perspektivu pohledu na život. Zrovna teď mám šedé zamračené ráno. Roztržený zadní plášť. Oprava nevyšla, díra je příliš velká. Jsem po probdělé noci ospalý, malátný a prší.

Bookmark and Share

Šourám se na náměstí ve Stříbře. Cykloshop otvírá za hodinu a čtvrt.  Naštěstí trudomyslné pocity u mě mají jepičí život. Ten plášť jsem mohl roztrhnout úplně někde jinde, v krajině cykloshopů prosté a ztráta mohla být výrazně vyšší.


Hodina nakonec rychle utíká. Doplňuji v obchodě preventivně zásoby. Před cykloshopem si vše nachystám, abych jen nasadil nový plášť a vyrazil. Pan majitel se jen smál, jak tam z rozloženým kolem čekám a byl velmi ochotný. Popisuji mu krásy Loudání a vybíráme vhodný plášť. Díky blížícímu se dešti se vše jeví jako taktická zastávka v depu. Jedu na rychlých „nanoraptorech“ , ale nyní volím dozadu hrubý vzorek na bahno. Vettel má sice zastávky v depu rychlejší, ale o čtvrt na deset zase vyrážím ze Stříbra. Ztráta max dvě hodiny. A znovu jsem v sedle a ovládá mě ten krásný pocit, že jsem na cestě.

Červená.....


Loudání je především euforie. Hned za Stříbrem přichází krásné Loudací úseky. Červená u Mže. Poezie v údolí mírně rozvodněné řeky. Občas vyletím pár výškových metrů nad řeku, abych z ptačí perspektivy naklesal k neznatelné pěšince, která se téměř ztrácí pod vodní hladinou.  A znovu nahoru. V jednom místě nějaký ožralý turista přikreslil dvě červené značky na stromy, které směřovaly dále do kopce. Na kopci jsem samozřejmě další červenou už nenašel. Pak mi dochází, že musím dolů. Nacházím správnou cestu a jen zírám. Slaňovací lano by nebylo na škodu. Po skále opět přímo k vodní hladině.

Pak mi dochází, že musím dolů..

 

Mé záda jsou poslední léta v rozkladu a tak si to náramně užívám. Tyhle stezky pro gibony zvládám obzvláště pomalu. Tento úsek moje záda hodně trápí. Vidím dřevěný most přes Mži a už se na něj škrábu a na rovné ploše spokojeně usínám. Blaho pro tělo i duši. Jsem dobře ze značky vidět. Po dvaceti minutách mě budí další závodník, Pepa Děda. Jedeme spolu, ale pouze malou chviličku.

Značka podél mírně rozvodněné Mže

 

Loučíme se s červenou značkou a začínáme po zelené stoupat na hrad Volfštejn. Kopce mi jdou a tak pokračuji sám. V itineráři čtu, že jsem v místech, kde bych mohl vidět rychlejší kolegy, kteří budou hodně přede mnou. Naštěstí to úplně nechápu. A to je dobře. Jsme blízko Kosího potoka. Ještě není ani jedenáct hodin dopoledne a s Kosím potokem se rozloučím někdy před devátou večer. Takže vzhůru k Volfštejnu a dalším zážitkům. Krajina romantická a před Volfštejnem dokonce skýtá cesta i výhledy. Na letošním Loudání jsou výhledy spíše výjimkou. Ať už je příčinou absence panorámat samotná zalesněná krajina či počasí. Vychází sluníčko a vidím rozehřátou lavičku. Musím si Loudání i trošku užít. Svačím a jak už to po probdělé noci a dobrém jídle bývá, lehám a dávám si dvacet. Ve snu, ale i ve skutečnosti, mě předjíždí Pepa a i Milča (Milan Silný) a Vojta Brychta.

 

Vojta Brychta


Milča je Loudací legendou. Možná raději napíši jednou z Loudacích legend. Aby se třeba Semish nebo někdo jiný nenafoukl, že jsem ho nezmínil. Jet se Semishem je ale obtížné, nejraději jezdí sám. Letos jsem ho postřehl pouze na chvíli na startu. Mazaný a ostražitý jako rys. S Milčou a Vojtou příjemně pokecám, společně dobýváme hradiště Šipín, hrad Gutštejn a pak údolím potoka Hadovky pokračuji za dalšími dobrodružstvími, protože mi sedí rychlejší tempo. To Milča se snaží jet rozvážně, ale nonstop.

Lávka na Gutštejn

 

S Vojtou se potkávám poprvé. Je mu 20 let a jen zírám. Svůj první ultramaratonský pokus měl již v čerstvých 18 letech na Milích. Zatím nejmladší účastník mílí. Jede se stejnou taktikou minima spánku jako Milča. Jakou má výdrž, teprve pochopím. Každou noc, když spím, mě předjede a před cílem ho operu až na posledním CHP.

Milan Milča Silný


Den se překlápí do další půle. Červená u Hadovky se loudá moc pěkně. Pěkné kořenové singly v krásném údolí se střídají s nepěknými kořenovými singly, které jdu pěšky. V jednom místě červená mizí ve zdánlivě neprostupném lesíku. Prostoupím.

"Prostoupím."

 

Od Hadovky vyjíždíme na krásný kopec s kaplí Svaté Máří Magdalény nad Krasíkovem, kde se právě suší Pepa. Pepa zvolil kuriózní způsob stravování. Z různých částí batohu mu čouhá snad 20 rohlíků zabalených ve stříbrném alobale. Jezdící catering. Jen nevím, jak rohlíky přežily další deštivý den.

Krasíkov s kaplí Svaté Máří Magdalény

 

Na chvíli jedu sám. Po dvou kilometrech kufruji na modré snad 15 minut a Pepa dojíždí. Společně nalezneme dobře ukrytý mostek. Po pár kilometrech se ještě jednou popereme s nástrahami této značky, když z lesa modrá šipka ukazuje na louku. Zde roste pouze tráva a kopřivy do půl pasu. Společně překonáme nelehký úsek s malým brodíkem a pak se poněkolikáté loučíme, protože si jdu dát sváču. Právě včas, abych si pak mohl lépe užít pěkný singl okolo potoka. Jakého? Kosího. Nejsem u něj dnes naposled. Za pár hodin budu opět skoro na stejném místě.

Dobře ukrytý mostek

 

Nejprve ale sjíždíme k soutoku se Mží a pak po červené do Plané. Hlava už přemýšlí, co si dám na papú a jak si udělám pěknou odpolední chvilku. Ale hlava míní, Loudání mění. Nejprve přichází bouřka. Poté červená u Mže se zvedá na skalní vyhlídku a záda začínají protestovat. Nejsem schopen vymyslet styl, jak dopravit kolo na horu. Prostě to nejde. Po čtvrť hoďce přeci jen síla vůle vítězí. V následném sjezdu zjišťuji defekt. Nic dramatického…. si myslím. 40 minut. Vyndám duši z nového pláště ze Stříbra a hledám díru. Nafoukám, poslouchám, nechávám foukat na tvář, nic. Jen prší. Nechci riskovat. Pode mnou Mže, takže výlet ke Mži. Teprve ve vodě zjišťuji, že někde na boku se duše na pár místech téměř neznatelně prodřela. Netuším vůbec jak, v plášti nic není. Zalepit to nejspíš nepůjde. Dál pojedu zatím bez náhradní duše.

Podél Kosího potoka


Jednou ale Planá přijít musí. Navíc se trhají mraky a objevuje se úžasné večerní sluníčko. Nejprve Tesco, doplnění zásob a následně hospůdka. VKZ – vepřo, knedlo, zelo, pivínko a spoustu čaje. Paní nejprve zírala, když jsem si objednal litr čaje, ale pak dva půllitry donesla. Vše zase vidím jinak. Před Planou jsem již schlíple uvažoval o noclehu, ale nyní vím, že v pohodě dojedu do Mariánek. Na cestách je všude vyplavená hlína a kamení. Bouře zde musela být silná, já spíše chytnul u Mže jen okraj. Sluníčko pomalu zapadá a mě se jede čím dál lépe. Do Mariánek přijíždím za šera. Lázeňské město, lázeňská atmosféra. Fontána, nasvícená kolonáda. Chvíli váhám, zda-li nepokračovat a nepřespat někde na punkera. Lázeňská atmosféra mě ale láme a při nejbližší příležitosti se ptám na nocleh a lehám do peří. Sprcha a nejsladčí spánek. To byl ale krásný den.

Kolonáda v Mariánských lázních


A co se odehrálo za prvních 24 hodin přede mnou v Mariánských Horách? Martin Vít se Štěpánem Stránským udávali dlouho tempo a jeli naprosto jinou ligu. V Mariánkách jsem za nimi 5 hodin. Štěpána dál zradila technika a Mavit mu nocí poodjíždí. Oba jsou asi z jiného materiálu, protože nespí a dokážou držet solidní tempo. Za nimi visí  po dvou hodinách letošní překvapení Jan Klvač, toho ale někde v lese přemůže spánek. Tři a půl hodiny za ním vytrvalá dvojice Blacky a Honza Vaculík a s nimi nabušený Robert Dobrý. Blacky s Honzou jdou v lese spát. Robert bude bušit. A pak už tu jsem po pěti hodinách já a na záda mi dýchá Pepa, kterého docvakl Milča. O hodinu později dojede John Samarák, můj spolujezdec ze Zlína a nocí se plíží také samotářský Semish. A zatímco objímám péřový polštář a tulím se k peřině, tak tihle všichni mě předjíždí. Jen Vojta Brychta si lehce zdříml, ale brzy se probere. Jak s tím vším zamíchají zítřejší vydatné srážky?

 

Musíte si počkat na pokračování....

 

Tonda Liebel

 

Diskusní fórum pro: "Loudání 2016 – díl II., slunce vždy jednou vyjde…."

Názor Autor Datum a čas
RE: Loudání 2016 – d... Tonda L. 26. 6. 2016, 11:40
RE: Loudání 2016 – d... Robert 23. 6. 2016, 15:22

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |