Za zmínku také stojí samotné zázemí vystrkovského areálu, které nabízí vyžití v bazénu a brouzdališti pro děti. To se při parném počasí, které letos při závodě panovalo, hodilo a bylo hojně využívano, zejména z řad nejmenších účastníků.
Letos jsem se rozhodoval, jestli jet delší, nebo kratší variantu. Rozhodování bylo mezi 31 nebo 57 km a také mezi 800 nebo 1550 metry převýšení. Z minulých let jsem měl zkušenosti s oběma, avšak loni se mi povedl velmi dobrý výsledek na kratší distanci, i proto jsem se k ní přiklonil. Příjemné na trase C bylo, že se startovalo již v 10:30, takže se závodníci vyhnuli největšímu horku. „Béčko“ startovalo v pravé poledne.
Trať C byla úplně stejná jako v loňském roce, jen cílový finiš byl přesnut do horní části areálu. Věděl jsem tedy přesně, co od trasy čekat. Po startu jsme se vydali lehce do kopce ven z areálu. Jako na jiných závodech, byl start rychlý, pro dobrý výsledek bylo třeba se držet s těmi nejlepšími. Po několika stech metrech následovala ostrá levá, poté velmi rychlý sjezd s rychlostí přes 50 km/h. Zanedlouho jsme zatočili doprava, s mírným stoupáním, pak další ostrá levá zatáčka, která už nás zavedla do lesa.
Celá úvodní pasáž do této doby byla výhradně po asfaltu. Přestože v posledních dnech panují v ČR suché dny, prudké deště před dnem závodu znamenaly, že se na trati objevily blátivé pasáže. To mě trochu překvapilo, úplně jsem to nečekal. Během cesty jsem „vymetl“ několik louží, do cíle jsem tedy dorazil poměrně špinavý! Trať ale byla sjízdná a i já, jako nepříliš velký oblíbenec blátivého terénu, jsem na trase neměl závažnější potíže.
Jak bylo zmíněno výše, chtěl jsem letos zopakovat svůj loňský výsledek. Bohužel prvotní kilometry pro mě byly utrpením a pochopil jsem, že letošní výsledek nebude tak dobrý. Nohy se nechtěly točit, ale vzdát jsem to nechtěl, proto jsem se snažil bojovat dál. Přibližne od páteho kilometru začalo pro mě nepříjemné táhlé stoupání, ale přežil jsem ho. Podařilo se mi chytit dalších jezdců a další kilometry jsem pak jel ve skupině. To mi pomohlo a začal jsem se cítit lépe. Najednou jsem cítil větší sílu a energii v nohách, moje chmurné myšlenky z počátku závodu vystřídal optimismus. Přibližně na třináctém kilometru jsme vystoupali na kopec Baba, po jeho zdolání následoval, pro mě z minulých let, neoblíbený sjezd. Je zde poměrně náročná pasáž, plná kamenů, v minulých letech jsem to projížděl s větším respektem. Letos jsem to snad i díky bezdušovým plášťům pustil více a tuto část projel bez větších potíží. I přesto, že zde bylo dost bláta a trať klouzala.
Trasa dále plynula střídáním se sjezdů a výjezdů, techničtějších pasáží i částmi vedoucími po zpevněných lesních cestách. Asi na dvacátem kilometru na nás čekala jediná občerstvovací stanice na této trase. Zde jsem si vzal jen vodu a společně s dalšími dvěma bikery projel poměrně rychle. Odtud následoval kratší výjezd a pak poměrně dlouhý sjezd. V této fázi závodu jsem již vyhlížel zřejmě nejzajímavější část orlického závodu, a to průjezd Marina pláží. Toto je velmi atraktivní a unikátní, na jiných závodech jsem se s ničím takovým nesetkal. Vždy záleží na hladině vody, letos bylo vody více než v loňském roce, přesto organizátoři tuto pasáž zařadili.
Po prudkém sjezdu z lesa následuje ostrá pravá zatáčka, je nutné si dobře zařadit, aby se člověk v písku nezahrabal. Po přejezdu pláže pak následoval ještě poslední kopec na trati před dojezdem do cíle. V této části jsem před nájezdem do poslední části kopce nestihl předjet přede mnou jedoucího závodníka, ale mým dvěma kolegům se to následně povedlo. Tímto manévrem jsem ztratil s těmito bikery kontakt, což mě pak ve výsledku stálo časovou ztrátu a pár pozic ve výsledkové listině. Nepodařilo se mi navázat na loňský skvělý výsledek, letos však byla větší konkurence. I přes nepovedený úvod mohu být ale s výsledek spokojen.
Díky brzkému startu jsem dojel do cíle tak, že jsem mohl sledovat start trasy B a následně i fitness jízdy D. Té se účastnila i moje žena, která tak absolvala svůj první závod v životě. Po nutné očistě kola a svého vlastního těla jsem pak přihlížel příjezdu nejrychlejších na béčku a také dojezdu uvedené fitky.
Vítězem hlavního závodu se poměrně s velkým náskokem stal Matouš Ulman. Velkou radost mi ale udělalo to, když jsem v cíli mohl přivítat manželku, která svůj závod zvládla bez úhony. Orlický závod se vydařil, bylo nádherné počasí. Mnozí, zejména děti, mohli naplno využít všech atrakcí vystrkovského zázemí . Myslím si, že se jedná o velmi zajímavou trasu, kde si může každý přijít na své. Velikou výhodou je právě zmiňovaná uzavřenost areálu, mimo dosah automobilové dopravy, a krásná okolní příroda s naší největší přehradou na Vltavě.
Petr Šmíd
