Aktuality

Přesun 50km proběhl v pohodě, i když některá stoupání dala po ránu docela zabrat. Pár minut před desátou (oficiální start) jsem vyrazil společně se dvěma cyklististy ("důchodci") pečeckého oddílu vstříc 130km v prostředí Vysočiny. Hned od úvodních kilometrů bylo jasné, že trasa bude neustále nahoru-dolů-nahoru-dolů ... Kopec střídá kopec a člověk nemá ani čas si odpočinout. Počasí se udobřilo, i když vedro není. Čelo závodu mizí někde v nedohlednu, ale já si řekl, že dnes pojedu turisticky, takže mi tempo mých společníků okolo 20km/h nevadí. Navíc přidřená zadní nába dává ve sjezdech najevo, že o nějaké rychlostní rekordy se dnes rozhodně nepokusím. Přibližně na 35.km jsme dosáhli nejvyššího bodu trasy cca 680m n. m. Kopce však zdaleka nekončí. Po silnicích 2. třídy se jede kupodivu skvěle, takřka žádný provoz! Krajina je překrásná, prostě klídeček. Jedna z vychytávek trasy je nedaleko Louňovic pod Blaníkem, kdy stoupáme po uzonké asfaltce přes obec Laby. Ve Vlašimi značení poněkud pokulhává, ale s pomocí mapy se trefujeme. Ovšem klasické mapy, poněvadž ta od pořadatelů byla naprosto k ničemu. Před třetí odpolední se obloha zatáhla, a tak jsem na 97.km z obav z deště opustil své spolubojovníky a vydal se na sólový úprk do cíle. Sil mám na rozdávání, navíc tento úsek znám dokonale, takže přímo svištím. Vítr do zad, klesání, to je paráda! U Českého Šternberka uhýbám na Radonice a připravuji se na dlouhé stoupání po Posázavské cyklotrase až za obec Zdebuzeves. Nekompromisně točím "velkou pilu" (jako ostatně celý den) a doslova vylétávám tento kopec. Úsek okolo Trhového Štěpánova mě zarazil několika kopečky, ale ty jsem zvládl ve velkém stylu. Ve sjezdech šlapu jako o život, páč déšť je tu během několika minut! Škoda, nestihám dojet za sucha. Asi jsem se měl utrhnout dříve, ale to je teď jedno. Přibližně 6km před cílem už nehorázně prší a vítr dost zesílil. Kvůli dešti musím i sundat brýle, protože skoro nevidím a to je při rychlosti 60km/h docela nebezpečné. Modlím se, abych už viděl Zruč. Konečně, ještě kopec po kostkách nahoru a hurá do restaurace "U Studničků" na řízek! No hrůza, mám toho plné zuby. Zbylých 34km jsem jel tak, že jsem na mé spolubojovníky z trati najel skoro hodinu! Docela slušná hodinová horská časovka s průměrem asi 33km/h. Počasí se uklidňuje, a tak můžeme pokecat venku. Z mého plánu jet domů zase na kole sešlo, protože mé přední kolo evidentně měkne. Raději se tedy svezu autem. I tak mám v nohách přes 181km a to docela stačí. Ještě několik exaktních údajů z přístroje Polar pana Hozy - 131,1km a 2080m převýšení, max 679m n. m.