Aktuality

Na letošní ročník se Drásal náležitě nastrojil. Bouřky a přeháňky přes týden připravily na trati ideální množství bahna a oblačných 20 stupňů nemohlo být lepších. Poprvé letos přijíždím pozdě na start, bez pití, bez jídla. 800 kousků se přede mnou již líně rozjíždí, ale konec pořádně nevidím. Jsem 801. Jedu po chodníku, polem, kopřivami, nicméně prokousat se všemi rozvážně jedoucími bikery se mi nedaří a tak v prvním sjezdu z Poschlé dál tiše trpím. Teprve ve stoupání na Hostýn a pak na Tesák se dostávám alespoň k první svižně jedoucí stovce, navíc beztak již nemám síly. Kelčský Javorník 865 m.n.m. Třicátý pátý kilometr. Horská prémie, náročný kamenitý výjezd i sjezd, dole v Rajnochovicích vyklepanými prsty sotva mačkám páčky. Kdo rozdýchá Kelčský Javorník, má to nejhorší za sebou. Alespoň mě to tak přišlo. Bohužel to nerozdýchalo kolo. Dál již jedu jen na prostřední talíř a z přehazovačky mám automat. Další hřebenové rychlé pasáže skýtají výhledy na všechny strany a po krásném sjezdu u Valašského Meziříčí je asi desetikilometrový asfaltový úsek, kdy si odpočinou alespoň brzdy. Na Prženský vrch se můžete zadýchat, ale odměna v podobě úseku na Troják stojí za to. Nesmím zapomenout pochválit občerstvovačky. Miluji občerstvovačky. Drásal upekl zejména výtečné koláčky a chleba ze sádlem. Jen kdyby tak byla nějaká židlička na posezení. Vítěz Ivan Rybařík se tu prý cpal mořskou solí s nějakými japonskými bylinkami. No to by mě mohlo ohrát při pohledu na ty dobroty. Pardus 692 m.n.m. Další horská prémie. 90 kilometr. Krásný rozhled a fakt dobrý sjezd. Cítím se v pohodě a téměř v cíli, další pasáže jsou chudé na výhledy, je třeba překonat dvakrát 300 metrové převýšení přes Ondřejovsko a poslední horskou prémii Horní Malíkovou 564 m.n.m. To v klidu dám…. Leda že by se mi opíchalo kolo. Již ani nespěchám, volně měním duši. Dole v Horní Vsi si dávám pivo, netuše, že mě čeká ještě jedna zkouška trpělivosti, když najedu vzápětí na nějaký střep. Teď pro změnu apaticky lepím. Poslední bahenní úseky dohánějí některé k nepříčetnosti, což kdosi komentuje nejlepší hláškou: „Já se nechápu. Takhle si kund.. kolo“. Tříkilometrový sjezd do cíle je pro mnohé vysvobozením. Zakroužím po poli pro diváky a hurá pod oblouk. Vítěz tu projel před dvěma hodinama. No a co… V časovém limitu 11 hodin se letos podařilo dojet 709 jezdcům a patří jim uznání, jelikož Drásal je víc než o čase v cíli. Komu se podařilo dojet do půl deváté, mohl mimo bouřky na trati stihnout i fantastického Vláďu Mišíka. Závěrem bych rád v cílovém prostoru vyzdvihl mimo teplého jídla i desátou občerstvovačku. Prostě pohostinný Drásal nabídl ve všech ohledech vysoký standard. Tonda Liebel, Hc.