Aktuality

Příjezd na místo činu jsme uskutečnili kolem půl deváté a ihned jsme se šli prezentovat. Pořadatelé dodrželi slovo a v tašce, kterou jsme nafasovali, byla slíbená láhev červeného, místo fádního trička. Ovšem do kejmlu jsem si tento „jonťák“ radši nenalil, přestože nápis na etiketě k tomu přímo nabádal. A tak po jeho naplnění obyčejnou minerálkou a dalších nutných obřadech pomalu nastal čas k přesunu do startovního kotle zaujmout trochu solidní pozici. Velkým překvapením na začátku byl totiž počet závodníku, který se oproti očekávání téměř zdvojnásobil. Vzpomínka na start jednoho maratonu... Když byl v 11:00 středoevropského letního času závod odstartován, na trať se vydalo téměř 600 bikerů, což je na takový regionální maratonek docela úctyhodné číslo. A jak se stává v Hostýnkách pomalu zvykem, chvíli před startovním výstřelem začíná pršet. To vyvolává nepěkné vzpomínky na letošního Drásala, zejména na materiální škody po jeho absolvování. Naštěstí tentokrát pořadatelé nejspíš včas dodali tučný bakšiš na správnou adresu a slabý déšť asi po hodině přestal…  Odstartováno... Po startu se tedy pochopitelně ihned tlačím vpřed. V kopci v Rusavě předjíždím, kde se dá. Musím se dostat do té části, kde se závodí, než se úhel stoupání dostane do kritických hodnot, což se mně zcela nepodařilo. Trochu mě přibrzdil houf domácího dorostu, který se po trati pohyboval naprosto nepředvídatelně a nedal se bezpečně předjet. Proto musím v jednom místě chtě nechtě sesednout a tlačit s ostatníma, naštěstí jenom chvíli. Po vyfunění prvního těžkého stoupání následuje neméně těžký sjezd do Chvalčova, kde se dá předjíždět jenom "na srdce". Trať pak po vzoru svého staršího sourozence Drásala šplhá na Tesák, ovšem po druhé straně svahu. Tady už jedu v klidu a nikam se neženu. Po překonání Tesáku je tu první změna oproti minulému roku. Místo přímého sjezdu po asfaltce do Rajnochovic je tu zpomalovací retardér v podobě asi 5 km projížďky lesem. Útržky obra Drásala I tak je ale závod hodně rychlý a kilometry jenom letí. Po náročném stoupání po makadamové cestě a sjezdu přichází na cca 26. km první a poslední občerstvovačka, kde jsem do sebe bleskově nalil jeden kelímek povzbuzujícího pitiva a řítil jsem se dál. Následovala několikakilometrová silniční etapa, kterou jsem absolvoval v asi 4 členné skupince, kde jsme se poctivě střídali na hrotu. Pak nás značky konečně opět zavedly do lesa. Po vyšplhání na hřeben se jel zase kousek Drásala, tentokrát v protisměru, až na Troják. Ve sjezdu po hlavní cestě směrem na Držkovou nastal čas střelit do žil trochu energie, a tak do sebe co nejrychleji tlačím „karbošneka“. Budu potřebovat ještě hodně sil, ze kterých rychle ubývá. Zejména další stoupání od Hutí po silnici na Rusavu mě dalo pořádně zabrat. Na jeho vrcholu přišla druhá velmi zásadní změna trati. Místo poklidného sjezdu do Rusavy totiž oranžová značka vedla doleva na hřeben Ondřejovska. Tady již jede každý nadoraz. Kousek pod vrcholem stoupání se zprava připojují známé bílé šipky s červeným puntíkem. Sjezd od Obrázku bych mohl jet poslepu... Hřebenovkou se pomalu blížíme k poslednímu náročnému stoupání závodu. Tím je legendární Hrubá Malíková, která mě nutí podruhé a naposledy sesednout a tlačit. Pak ještě trochu toho bahna, abychom nezapomněli, jaké to bylo před měsícem, a hurá dolů. Vzhůru do údolí... V krásném, ale náročném sjezdu do Rusavy nabírám rychlost a daří se mi ještě předjíždět. Posledního soka zdolávám již na hlavní silnici v Rusavě a v závěrečném ministoupáníčku k fotbalovému hřišti pouze kontroluji situaci. Cílovou pásku pak protínám v čase kolem 2 hodin a 50 minut. Po sečtení výsledků jsem tedy obsadil 106. pozici absolutně, což beru jako jeden z nejlepších výsledků sezóny. Tady bych chtěl pochválit pořadatele, že i přes absenci čipů dokázali u takového počtu účastníků poměrně rychle zpracovat nějaké výsledky. Pro příští rok však bude potřeba počítat s tímto jevem a přizpůsobit se situaci. Čipy a minimálně dva stánky s grilovanými kuřaty a pivem navíc se určitě neztratí. Rozhodně by taky nebylo od věci vyhlašovat výsledky v blízkosti cíle a celého zázemí vlastního závodu a zbytečně to nikam nestěhovat. Až na těchto pár drobností, se kterými se příště organizátor nepochybně vypořádá, to celkově byl velice povedený závod a nezbývá než se těšit na příští ročník. Takže na shledanou v sedle zase za rok v Rusavě. M. Karlíkfoto: Martin Plšek (více fotek >>>)