Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Štěrkoletcem snadno a rychle

15.4.2019 15:13

My čekali jaro a zatím přišel mráz...“ Slova před lety známé písničky vcelku přesně vystihují právě uplynulý víkend. Potom, co předchozí týden přinesl naději na příjemné cyklokilometry zalité slunce, znamenala sobota a neděle návrat k podstatně méně příznivým podmínkám.

Bookmark and Share

 I když déšť, mlha a teploty těsně nad nulou nepatří k vítaným společníkům na startovní čáře, nechtělo se mi rušit účast na dlouho plánované akci. Nejen, že jsem to měl na start přibližně tři sta kilometrů, což samo o sobě představuje pádný argument k tomu nevzdat se bez boje, ale navíc to pro mě, pravidelného účastníka bikových maratonů, byl závod ojedinělý, doslova premiérový. Tentokrát totiž můj hardtail zůstal doma a jeho místo zaujal spíše sportovně než závodně laděný Gravel bike neboli, jak se hezky česky říká, Štěrkolet.

 
Stroj, který jsem si loni pořídil jen jako doplněk k biku a silničce s tím, že na něm budu jen tak blbnout v lese a použiju ho jako výletní kolo, mě nakonec začal vyloženě bavit a při plánování kalendáře reportáží padl můj zrak na závod nepříliš známý. Silničářskou veselici v duchu Strade Bianche s nezvyklým názvem Prachem svatební cesty, jehož druhý ročník se jel tuto neděli v Kostelanech nedaleko Kroměříže. Nelze se nepovšimnout, že datum se shodovalo s poněkud slavnějším závodem Paris-Roubaix, pravda kostky chyběly, ale prašná a rozblácená cesta byla v plánu.
 
Příjezd do Kostelan jsem si kvůli startu v deset hodin naplánoval na osmou. Čím blíž k místu, tím více bylo potřeba dodávat si trochu optimismu, hustá mlha a vytrvalý déšť přece jen trochu ubírali na závodnickém odhodlání. Po zaparkování auta v prostoru vyhrazeném závodníkům mě až pobavilo, když mi pořadatelka na dotaz, kde je registrace, ukázala směr do neprostupné mlhy a řekla „támhle kousek, jak je ta hospoda“, na což jsem odvětil „jaká hospoda?“. Ačkoliv to bylo jen několik desítek metrů, nepodařilo se mi jinak rozlehlou stavbu Ranče Kostelany ani vytušit. Na druhou stranu, popsané počasí k jarním klasikám prostě patří.
 
Po vyzvednutí startovního čísla přišlo rozhodování, jestli se rozjet a čekat už promočený na start, nebo radši zůstat v suchu a rozhýbat nohy až během závodu. Okukoval jsem situaci a bylo zřejmé, že i většina ostatních zvolila druhou variantu. Odpadla tak obvyklá tlačenice v koridoru, jelikož ještě asi tak deset minut před desátou bylo místo okolí obvyklého nafukovacího oblouku téměř liduprázdné.
 
Teprve po několika dalších minutách se závodníci začali objevovat, tedy alespoň kategorie startující v ranních hodinách, to je: muži 50 let a víc, dorost, ženy, speciální skupina manželských párů (Love), a v neposlední řadě odvážní štěrkoletci, kteří se připravovali na nerovný boj s lehčími silničními speciály. Navrch ještě jeden osamělý biker.
 
Úvodní šestnáctikilometrový okruh po asfaltových silnicích se mi zpočátku jel vysloveně dobře, převážně rovinky a sjezdy nečinily žádné větší potíže. V Lubné se ale začalo výrazněji stoupat, což vlastně s menšími přestávkami zůstalo neměnné až zpět do Kostelan. To už jsem bohužel nechytil nástup silničářů na lehkých stíhačkách a poněkud vyšší váha mého „bombardéru“ si vybrala svou daň (abych se příliš nevymlouval, hodně je to i o nohách). Hlavou jen probleskla myšlenka, počkejte v rozbahněném terénu, to teprve uvidíte, zač je gravelu loket, ale odpadnutí z prvního balíku to nezamezilo.
 
Po návratu do Kostelan začala očekávaná mimosilniční část po lesní Svatební cestě, která vznikla na počátku 30. let 20. století jako památka na sňatek Arnošta hraběte z Thun-Hohensteinu a Marie Terezie baronky Wiederspergové z Wiederspergu, majitelů panství Kvasice. Pro gravel deštěm příznivě rozbahněná cesta lesem začínala svižným sjezdem, kde se mi podařilo dohnat dva silničáře, a pokračovala dlouhým stoupáním. K mému údivu se ale převaha širokých plášťů neukázala tak drtivá, jak jsem se původně domníval. Ačkoliv jsem na poctivě ovzorkovaných pětatřicítkách jel docela svižně, až mi chvílemi v blátíčku podkluzovaly, nikdo další už se přede mnou neobjevil. A jeden z dojetých soupeřů se držel zuby nehty. Každopádně si zaslouží můj obdiv a trochu nechápu, jak to na natvrdo nafouknutých úzkých silničních pláštích zvládali.
 
Svatební cesta ale bohužel nebyla nijak dlouhý úsek, odhadoval bych to asi tak na šest kilometrů. Navázala opět asfaltová část s asi nejnepříjemnějším stoupáním závodu a pak sjezd dolů ke Kostelanům, na jejichž okraji jsme opět najeli do lesa. Gravel úsek tak tvořil okruh, který bylo v naší kategorii nutné absolvovat celkem třikrát. Samozřejmě, že mě uvyklého bikovému ježdění bavil nejvíc. Byl však příliš krátký, takže se výhody Štěrkoletu nedaly naplno využít, jako by tomu bylo v případě převahy lesních cest nad asfaltem. Ale i tak to byla opravdu zábava a ani bahno, které se dostalo opravdu všude, vůbec nevadilo. Dokonce i zimu a déšť jsem přestal vnímat.
 
Konec závodu byl už opět čistě silniční. Úvodní okruh představoval totiž i okruh závěrečný. Jelikož jsem po odpadnutí z první skupiny zůstal v podstatě sám, což na lesních cestách nijak nevadilo, nezbylo než poslední kopce odjet v nepříjemném bočním větru sám. Jen několik slabších jezdců jsem minul, leč ti zůstali za mnou a nemělo cenu pokoušet se o spolupráci. Navíc mi, coby nováčkovi závodu, trochu rozhazoval tempo nedostatek pořadatelů v posledních kilometrech. Ten sice nahrazovalo několik šipek na cedulkách u silnice, leč třeba upozornění na nájezd do cílového okruhu jsem v rychlém tempu z kopce skoro přehlédl. K tomu ještě dodám, že podobně jako na dalších závodech se v okolí objevila individua (pracně jsem hledal nějaké výstižné a slušné slovo), jež svůj volný čas zkrátila posprejováním cedulí černým sprejem.
 
Naštěstí se mi trasa mlhavě vybavovala z úvodních kilometrů, jenže z perspektivy rozjetého balíku vypadá všechno trochu jinak, než pro osamělého závodníka krátce před finišem. Po nějakém čase se přede mnou naštěstí začali objevovat další jezdci, takže se mi podařilo závod dokončit bez bloudění. Do ranče na okraji Kostelan jsem sice přijel promočený, zabahněný, ale spokojený s výkonem. Bylo totiž důležité, že na rozdíl od prvního závodu sezóny před týdnem jsem se už zdaleka tolik netrápil a odvedl vyrovnaný výkon, byť výsledek nebyl nijak zářivý. Celkově 9. místo v kategorii Gravel nakonec není tak špatné.
 
V cíli jsme ale s ještě jedním štěrkoletcem trochu debatovali u výsledků. Oba nás překvapilo, kolik lidí ze stejné kategorie bylo před námi. Ani jeden z nás sice nečekal, že to bude bedna, ale já osobně měl pocit, že by to mohlo být do pátého místa. Samozřejmé bylo i sledování kolik lidí okolo nás jede na „tlustých“ gumách. Ojedinělého horského kola si rozhodně nešlo nevšimnout, ale i při vší pozornosti je během závodu jakákoliv snaha získat přehled vcelku ošemetnou záležitostí. Těžko tedy říci kolik lidí se nám podařilo přehlédnout.
 
Přes nepřízeň počasí jsem z Kostelan odjížděl spokojen. Pokud závod vydrží i v dalších letech, mohla by se z něj stát zajímavá jarní klasika. Jako závodník v kategorii G bych však za všechny příznivce Štěrkoletu nadnesl úvahu, jestli by nestálo za to navýšit pro nás počet okruhů na Svatební cestě a ubrat závěrečný silniční okruh. Uznávám, bylo by to asi organizátorsky náročnější, nicméně osobně bych to viděl jako velký přínos.
 
 Ondra Hladík
 
 

Diskusní fórum pro: "Štěrkoletcem snadno a rychle"

Názor Autor Datum a čas
RE: Štěrkoletcem sna... Radek 16. 4. 2019, 13:37

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |