Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Jaký byl Orient Express 2022

12.7.2022 15:14

Sedmnáct různých států z celého světa můžeme najít ve výsledkové listině MTBO Orient Expressu, který se letos konal v Hlubočkách u Olomouce. Tři z pěti závodů včetně mistrovského závodu s hromadným startem byly součástí Českého poháru MTBO, ovšem velmi zajímavé byly i úvodní prolog a finále s handicapovým startem. Celkovými vítězi pětidenních se nakonec stali Martina Tichovská a Vojtěch Ludvík.

Bookmark and Share

Sedmnáct různých států z celého světa můžeme najít ve výsledkové listině MTBO Orient Expressu, který se letos konal v Hlubočkách u Olomouce. Tři z pěti závodů včetně mistrovského závodu s hromadným startem byly součástí Českého poháru MTBO, ovšem velmi zajímavé byly i úvodní prolog a finále s handicapovým startem. Celkovými vítězi pětidenních se nakonec stali Martina Tichovská a Vojtěch Ludvík.

Peklo i pohoda na sjezdovce

Centrum v lyžařském areálu Hlubočky nabídlo dostatek prostoru pro zázemí závodu včetně ubytování ve stanech, autech nebo karavanech. Díky teplému počasí většině nevadila pouze studená voda ve sprchách, na bobové dráze v areálu našly zprvu vyžití zejména děti, ale postupně i starší závodníci. K dispozici bylo i kompletní občerstvovací zařízení. Jeho provozovatel však zřejmě neodhadl cenovou hladinu, kterou ještě jsou schopni návštěvníci akceptovat a navýšení tržeb za jídlo i nápoje tak pocítili zejména blízcí provozovatelé dalších restauračních zařízení. Tradiční fronty na pivo se tudíž tentokrát nekonaly, v centru však vládla po celou dobu příjemná a přátelská atmosféra.

 


 

První etapa byla nazvána prologem. Ten obvykle slouží k aklimatizaci a zahřátí závodníků na provozní teplotu etapového závodu. Zahřátí to bylo nakonec důkladné, protože součástí mapy závodu o zhruba middlové délce byla i celá místní lyžařská sjezdovka, kterou většina kategorií brázdila několikrát všemi směry. Nejambicióznější kategorie pak měly vypsanou i speciální sjezdovkovou prémii, pochopitelně ve směru do kopce. Fotogalerie z tohoto úseku je proto více než důkladnou sondou do různých stylů tlačení, popobíhání či chůze s kolem do prudkého svahu. Ovšem našli se i tací, kteří tlačit nemuseli a z jejich výkonů i mnohým dobrým závodníkům spadla čelist. Absolutní vítěz prémie Andy Waldmann na vrcholek dosprintoval za minutu čtyřicet a dokázal údajně podle wattmetru držet více než půl minuty výkon nad hranicí 800 Wattů. To je pro většinu smrtelníků samo o sobě hodnota z říše nepředstavitelného. A co teprve, když tohle předvedete na konci závodu, při kterém ještě musíte hlídat, kudy pojedete dál...

Mírné zmatky panovaly ve výkladu pravidel, jelikož i někteří TOP závodníci si zapomněli přečíst, kde se smí a kde nesmí jezdit, ale jinak měl závod v příjemném letním počasí klidný průběh.

Vřít to v kempu začalo až později večer, a to především díky slovácké folklorpunkové kapele 12:PIET, která ve dvou zhruba hodinových blocích důkladně rozpumpovala všechny přítomné tanečníky natolik, že ti pak nebyli ochotni kapelu pustit domů a vyčerpaní, leč evidentně zájmem velice potěšení muzikanti se střídali u mikrofonu až do pozdních nočních hodin.

Mistrovský masák

Druhá etapa Orient Expressu měla nejprestižnější nádech. Jela se totiž nejen jako pohárový závod, ale také jako závod Mistrovství České republiky v závodě s hromadným startem. Centrum dění bylo tentokrát situováno na plochý kopeček v Lošově, kam většina závodníků dorazila na kole i přesto, že to z kempu bylo deset kilometrů stále do kopce. Ale bylo hezky, takže se celý den dalo na místním fotbalovém hřišti posedávat a fandit i jen tak na lehko.

Organizace hromadných startů byla na čerstvě střiženém trávníku přehledná, do prostoru hřiště byly vedeny i všechny průjezdy a cílová rovinka, takže v podstatě neustále bylo vidět nějakého závodníka v akci. Na své si přišli i fotografové a kameramani, neboť krátce po startu následovalo zúžení trati s krátkým, ale prudkým výjezdem, kde docházelo k docela zajímavým tlačenicím a bylo k vidění i několik pádů. 

 

Ty se však nakonec obešly bez větších následků a nejvýznamnějším zdravotním problémem tak byla výrazná alergická reakce jednoho z elitních závodníků na pobodání hmyzem. Včela incident bohužel nepřežila, závodník naštěstí ano a nakonec i odjel do kempu po svých.

K mnoha dramatickým zvratům však docházelo i na závodním poli. Podle příslušné kategorie měla každá trať několik různě seřazených variant s uzlovkou a závěrečný společný úsek do cíle. V pánské elitě, jejíž trať máte možnost vidět na obrázku, to vydalo celkem na šest úseků na třech mapách. Protože losované úseky měly různou délku, pořadí na čele se v průběhu závodu často měnilo, ale do poslední části se v čele sjela velmi silná skupina českých reprezentantů (Kanta, V. Ludvík, K. Bogar, Laciga), kterou doprovázel Francouz Baptiste Fuchs. Zprvu to vypadalo, že Vojtěch Ludvík si pojede pro další z řady letošních vítězství, ale v oblasti složitějších křižovatek tři kontroly před cílem udělal chybu a do cíle dojel jako první francouzský závodník. Český titul mistra získal druhý v cíli Martin Kanta, na Vojtu Ludvíka zbylo třetí místo a stříbro z MČR. Třetí v mistrovském závodě skončil nakonec Kryštof Bogar.

V ženské elitě se bojovalo pouze o druhou a další příčky, protože Martina Tichovská si v závodě počínala dosti suverénně. V cíli byla s více než pětiminutovým náskokem před spurtující rakousko-českou dvojicí Marina Reiner, Renata Paulíčková. Rychlejší na pásce byla nakonec Rakušanka. Třetí místo v závodě MČR patří Veronice Kubínové, která se pomalu vrací do formy po zdravotních problémech způsobených loňským pádem při tréninku.

Večerní program byl opět velmi atraktivní. Bikepacker Štěpán Stránský je ve svém oboru světovou špičkou a informace o zážitcích z extrémních závodů, ale i tipy na doplnění výstroje či úpravu životosprávy zaujaté publikum vstřebávalo do pozdních nočních hodin.

Sprint na posvátném kopci

Pondělek byl sice běžným všedním dnem, ale do práce se chtělo jen málokomu, a tak startovní pole pohárového sprintu bylo opět velmi početné. Cesta na start byla opět téměř desetikilometrová, ale s ohledem na očekávanou délku závodu to nebyl pro nikoho problém. Navíc se po cestě nabízely parádní výhledy na Olomouc a zejména Svatý kopeček, v jehož bezprostřední blízkosti se celý závod odehrával.

Ačkoliv byl sprint avizován jako "trochu delší" a závodníci tak čekali spíše kratší middle, charakter závodu i terénu byl vesměs sprintový. Lesopark s množstvím cestiček vyžadoval maximální rychlost a soustředění prakticky neustále. Hlava mohla vydechnout pouze na ojedinělých delších přesunech mezi nejzajímavějšími pasážemi mapy.

V dámské elitě opět jednoznačně kralovala Martina Tichovská, která vedla od prvního mezičasu a  žádnou z konkurentek před sebe nepustila. Necelou minutu za Martinou dojela do cíle Marie Kamarytová a o další půlminutku zpět pak třetí v pořadí Renata Paulíčková. Mezi muži byl souboj o prvenství velmi těsný, v cíli byl nakonec nejrychlejší aktuální mistr republiky v této disciplíně Vojtěch Stránský. Druhý dojel Vojtěch Ludvík a třetí Jiří Hradil.

Protože závod ve sprintu byl třetím v pořadí programu MTBO Orient Expressu, pondělní večer byl i prvním dnem, kdy mělo smysl vydat průběžné celkové výsledky. Hodnocení etapáku bylo totiž poměrně neobvyklé, avšak dle názoru mnoha dobře promyšlené a pro orienťák možná vhodnější než sčítání časů. První čtyři etapy byly bodované podle výkonu závodníka, nejhorší výkon (případně jedna absence) se nezapočetl a z nejlepších tří bodových hodnot byl určen handicap do posledního pátého závodu. Podrobně si o systému můžete přečíst v samostatném článku Martina Kunze, osobně si myslím, že použitý přepočet je určitě pro podobné akce životaschopný.

Hlavním bodem pondělního večerního programu pak bylo letní Orientkino, které představilo divákům reprízu historického hororového příběhu " target="_blank">Krvavá střelka, jehož hlavní protagonisté byli i mezi startujícími Orient Expressu.

Nebude-li pršet, nezmoknem

Již od pondělního odpoledne všichni s obavami sledovali vývoj předpovědi počasí, jelikož už od neděle bylo v podstatě jisté, že na závodech zaprší. Otázkou tak bylo pouze to, kdy to přijde a kolik té vody spadne. Noc ještě zústala na suchu, ale ranní radarové snímky dávaly jednoznačně najevo, co se k Hlubočkám blíží. Příroda byla nemilosrdná, ale v rámci možností spravedlivá. Pršet totiž začalo přesně v deset, což byl i čas startu prvního závodníka do lesa. takže vody si užili všichni. Je pravda, že později startující o něco více, protože v poledne už se o dešti hovořit nedalo, to byl liják první kategorie.

Pravděpodobně nejlepší taktikou bylo vyrazit do lesa s co nejmenším počtem kusů oblečení, jelikož voda padající z nebe byla relativně teplá a více nacucaných kusů oděvu znamenalo pochopitelně další hmotu navíc, kterou bylo nutné přepravovat po lese mezi kontrolami. Mapy byly naštěstí pro všechny závody připravené na voděodolném Pretexu, S čím, ale pořadatelé nesvedli nic, byla klasifikace cest. Ty se totiž pod přívaly vody měnily v potůčky, říčky a tůňky. Peřeje na sběrce pod radíkovskou pevností kupříkladu vypadaly podobně jako ty na Bílém Labi při jarním tání.

Pro závodníky dojíždějící po poledni měl lijavec ještě jednu výhodu: dojížděli do kempu s čerstvě osprchovaným bicyklem. Jelikož tou dobou zrovna nefungovalo mycí centrum, stačilo prostě kolo nechat chvilku stát na dešti a bylo umyté.

V lese to sice trochu klouzalo, ale jinak se na vodě dalo jezdit celkem dobře, terén byl celkově určitě sjízdnější než den poté při handicapu. Těm nejlepším nedělalo mokro problémy téměř vůbec. Martina Tichovská zajela přesně normovaný čas 60:00, další soupeřky za sebou nechala o parník, který přepočtený na čas měřil šest či více minut. O něco menší loďku nadělil soupeřům Vojtěch Ludvík, kterému terén sedl a druhého v pořadí Kryštofa Bogara porazil o dvě a půl minuty. Jen pouhých devět vteřin zpět pak zůstal třetí Jan Hašek.

Večer se nesl v rytmu akustické hudby, nápad organizátorů uspořádat kytarový večírek měl velký ohlas a s nástroji různých velikostí dorazili do party stanu nejen ostřílení muzikanti, ale i zástupci nejmladší bikerské generace. O muzikanty zjevně mezi námi nouze není, možná by občas něco podobného mohl zkusit i některý z dalších pořadatelů.

inále na blátě

Propočty před finálovým závodem zněly jasně. Martina Tichovská měla na startu k dispozici luxusní více než desetiminutový náskok, Vojtěch Ludvík pak vedl o osm minut. V případě závodu s pevným pořadím kontrol by tak asi oběma stačilo nasadit lehké tréninkové tempo a dojet si pro vítězství.

Jenže tady to bylo jinak. Jel se poloviční free order, což je někdy ještě větší hlavolam než klasický závod s volným pořadím. Zadání bylo jasné: Půlku kontrol máš pospojovanou, tu seber v pořadí, ty ostatní sbírej, kdy chceš. Míst v mapě, na která se šlo nachytat, byla celá řada, nejvíce se asi diskutovalo nad zazmijovanou vesnicí, ve které zbyl ale téměř neviditelný průjezd, který kdo objevil, získal nemálo minut k dobru.

Dopoledne opět propršelo, se slábnoucím deštěm ale bláto přestalo být oplachováno a začalo zůstávat na cestách, bicyklech i oděvech závodníků. Některá čárkované cesty se staly nesjízdnými i prakticky neschůdnými.

Vyhráli ale ti opravdu nejlepší. Martina Tichovská během závodu ještě navýšila svůj náskok před pronásledovatelkami, druhá Marie Kamarytová dorazila do cíle téměř po čtvrt hodině, třetí byla pak s dalším odstupem Veronika Kubínová.

Ani v pánské elitě nešlo o vítězi pochybovat. Náskok Vojty Ludvíka v cíli byl rovných deset minut. O druhé místo ale panoval velký boj, nakonec se radoval Kryštof Bogar, který najel na třetího Baptiste Fuchse z Francie téměř minutu.

 

Kromě excelentní výkonnosti prokázal v průběhu závodů Vojtěch Ludvík i skvělé reportérské dovednosti. Společně s Valerií Kamererovou připravili ze závodů velmi pěkný videosestřih, na který se můžete mrknout tady nebo na Youtube kanálu O-VAN.

Jaký má tohle video regionální dosah, nevíme. Co ale víme určitě je to, že o MTBO Orient Expressu se díky jednomu z účastníků píše i na dalekém Novém Zélandu.

Orient Express 2022 byl skvělým představením pořadatelské party GIGANT Orienteering a pro všechny účastníky určitě výrazným sportovním zážitkem. Ohlasy tuzemské i ty za zahraničí jsou výborné. Tradiční červencový termín si můžeme poznačit v kalendářích i na příští rok. Pořadatelská štafeta se vrací opět do Plzně a protože pětidenní budou předcházet srpnovému MS MTBO, které se bude konat v Jičíně, dá se očekávat i slušná účast zahraničních reprezentantů, kteří si budou chtít určitě české terény osahat.

Během letních prázdnin má Český pohár přestávku, ale již za několik desítek hodin čeká naše reprezentanty zahajovací ceremoniál na letošním Mistrovství světa v MTBO juniorů a dospělých ve švédském Falunu. Pohárový kolotoč se opět roztočí v sobotu 3. září závodem MČR na klasické trati v Hradci Králové.

Odkazy

Fotogalerie

 

 

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |