Aktuality

Pravidla chování na kole K problematice střetávání a potkávání vyznavačů různých aktivit v přírodě je podle mého názoru potřeba přistupovat z hledisek:   A) legislativních – ze zákona č. 289/1995 Sb. „Lesní zákon“ - podle § 20, odst. 1) je v lesích zakázáno: a) rušit ticho a klid b) provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty g) jezdit a stát s motorovými vozidly h) vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu i) vstupovat do porostů, kde se provádí těžby, manipulace nebo doprava dřeva j) mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních k) kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa   Tedy podle zákona každý občan naší země může po lesních cestách a vyznačených trasách (blíže nespecifikováno) chodit, jezdit na kole, na lyžích, na koních... atd. Nikdo mu v tom nemůže bránit, tyto aktivity mu zakazovat, protože tento zakazovatel pak porušuje základní občanská práva daná zákony a vystavuje se možnosti žaloby, kterou by zcela zřejmě prohrál.   B) morálních – z hlediska toho, že v přírodě se pohybují převážně „slušní lidé“ (v každé populaci se najde cca 5% agresivních hlupáků, které žádná pravidla neoslovují, doufejme, že mezi sportovci a turisty je jich podstatně méně) lze předpokládat, že naprostá většina se bude v kontaktu s ostatními uživateli cest a stezek chovat slušně. Ostatní, zejména mladou generaci je asi účelné cíleně vychovávat ke slušnosti. Není to vymahatelné, ale jde spíš o dlouhodobé koncepční úsilí všech zúčastněných složek o výchovu veřejnosti. Výchovu vlastním příkladem, publikační činností, ...   Text o pravidlech slušnosti připojuji, je převzat z našeho Cykloatlasu a pravidla IMBA vychází z trochu odlišných podmínek pro jízdu na kolech, zejména na MTB, v USA, zejména v národních parcích – jsou tam vybudovány traily, které mohou uživatelé používat, do okolní divočiny vstupovat ani vjíždět nesmí a ani to není možné technicky.   Citace: "Cyklistika, zejména horská, zažila u nás v posledním desetiletí obrovský nárůst příznivců. Jezdit na kole je dnes moderní a kolo je jedinečným prostředkem k odpočinku. Množství cyklistů na silnicích, lesních cestách a pěšinách se zákonitě odrazilo i ve vzniku problémů ve vztazích k ostatním uživatelům těchto komunikací. Není důležité, o jakou skupinu se jedná (pěší turisté, jezdci na koních atd.), všichni mají právo je užívat. Mohlo by se zdát, že dodržování základních pravidel slušnosti postačí k tomu, aby vedle sebe tyto skupiny mohly existovat, ale mnohdy právě zde narážíme na problém. Nedívejte se na věc sobecky jen ze své strany a buďte tolerantní. Používejte „zázračná slovíčka“ a vše bude daleko jednodušší. Vývoj probíhá živelně a u nás dosud není žádná organizace, která by se plánovitě věnovala tomuto problému. Český svaz cyklistiky zajímají jen výkonnostní sportovci a tak se v současné době hovoří o asociaci MTB, která by vzala pod svá křídla horskou cyklistiku a hájila její zájmy ve společnosti. Možná se to zdá v našich podmínkách poněkud nadnesené, ale ve svém extrému by mohli uživatelé horských kol skončit v rezervacích a tatam bude základní myšlenka volného pohybu na kole (viz. Anglie). Pro inspiraci stačí zajít do kolébky horské cyklistiky, Spojených států, kde jsou v tomto ohledu mnohem dále, než celá Evropa." Mezinárodní asociace horské cyklistiky (IMBA) Vznikla v Kalifornii v roce 1988 právě z důvodu hrozby zavření oblíbených trailů (angl. trail = trať, trasa). IMBA (www.imba.com) jednala s úřady a byla úspěšná. Postupně se rozrůstala (i do Evropy) a pole působnosti dnes tvoří několik projektů, které mají za úkol starat se o traily, bikery a jejich image na veřejnosti. Pořádá semináře, jedná s vládními organizacemi a firmami, objevuje a projíždí traily, učí „slušnému chování“ na horském kole. V rámci zvýšení bezpečnosti shrnula IMBA elementární pravidla chování do tzv. „Rules of the Trail“ (Zákony či pravidla trailů). Když se nad nimi zamyslíte, zjistíte, že jejich důsledné dodržování pomůže řešit konfliktní situace. Vlastní zodpovědnost je klíčem k udržení možnosti volného pohybu na kole.   1.     Jezdi jen na povolených trailech Respektuj omezení u označených cest. Je-li cesta zakázaná, nepoužívej ji.   2.     Nezanechávej po sobě stopy Přizpůsob styl jízdy povrchu tak, abys jej nepoškozoval. Jezdi jen po existujících trailech, nevytvářej nové. Nezanechávej odpadky.   3.     Ovládej své kolo Platí jako na silnici: jezdi tak, abys mohl zastavit na viditelnou vzdálenost. Všude můžeš někoho potkat. Nepřeceňuj svou technickou zdatnost. Řiď se pravidly a doporučeními na trailech.   4.     Dej přednost ostatním Upozorni ostatní, že kolem nich projíždíš. Při míjení dostatečně zpomal a je-li to z hlediska bezpečnosti nezbytné, zastav. Buď vstřícný a přátelský.   5.     Neplaš zvířata Zvířata se bojí hluku nebo rychlého pohybu. Neděs je a dej jim dostatek prostoru. Při míjení koní respektuj pokyny jezdce. Běžící dobytek nebo vyplašená zvířata mohou být nebezpečná. Brány ohrad zanechávej tak, jak jsi je našel nebo dle pokynů.   6.     Předvídej Jezdi s takovým vybavením, abys byl soběstačný. Předvídej nebezpečné situace a změny počasí. Vyjížďka má být uspokojením pro tebe, nikoliv zátěží či nebezpečím pro druhé. Vždy používej přilbu!   C) koordinace Aktivity v přírodě, ať již je dělíme podle druhu pohybu (pěšky, na kole, na lyžích, na koních, s psím zpřežením, ...) nebo podle intenzity (výletní, poznávací, rekreačně sportovní až výkonnostní, sportovní, ...) se budou v krajině a v přírodě potkávat v každé lokalitě v jiných podmínkách a s jinou intenzitou. Myslím si, že stanovovat pro to absolutní centrální pravidla není účelné, protože jsou-li stanovena tak, aby vyhovovala řešení určité konkrétní situace či v zájmu určité zájmové skupiny, nebudou zcela určitě vyhovovat jiným podmínkám a jiné skupině uživatelů. Proto jsem přesvědčen, že je to slepá cesta a že to nemůže fungovat. Je to z pohledu zástupců KČT lidsky pochopitelná snaha, ale jde právě jen o hájení zájmů jedné ze skupin uživatelů na úkor těch ostatních. Jsem přesvědčen, že koordinaci všech aktivit lze účinně realizovat pouze v lokálních a regionálních sdruženích. Jedině tam lze soustředit kolem jednacího stolu zástupce aktivit, které se v té, určité lokalitě setkávají a jen oni dokážou analyzovat stav v regionu, stanovit priority a jen oni se dokážou dohodnout a vybalancovat konsensus mezi svými parciálními zájmy. A jen oni tyto dohody pak dokážou uvést do reality, sehnat na projekty finanční krytí, vybudovat stezky, značení, vybavení, jen oni dokážou dát regionu image, postavit kolem stezek i produkty cestovního ruchu a přivést na ně uživatele – turisty, výletníky, rekreanty, sportovce. A jen oni dokážou vybudované zařízení udržovat a v případě, že se vyvine nová situace nebo ukáže, že stávající není vyhovující, tyto věci upravit do lepší a všem zúčastněným vyhovující podoby. Zájmové organizace, jako je Klub turistů, cyklistické organizace, kluby a oddíly, zainteresované firmy, místní podnikatelé ve službách cestovního ruchu, obce a města, orgány státní správy, ... – ti všichni mohou s touto místní koordinační platformou spolupracovat a podílet se na vytváření, udržování a rozvíjení tohoto systému. Těžko ale bude v dnešní době někdo z centra nařizovat lidem z regionů, jak a co musí dělat. Také jim bude asi těžko někdo centrálně pomáhat. Je jen na lidech v regionech, jak se dokážou sejít a dohodnout, jaké prostředky seženou, co dokážou vybudovat.   Prezentuji jen a jenom své osobní názory, které ale vyplývají z celoživotní zkušenosti s aktivitami v přírodě – orientační běh, turistika, vysokohorská turistika, jízda na koních, lyžování sjezdové i běžecké, MTB cyklistika, vodáctví, ... a z dvanáctileté zkušenosti z podnikání v cestovním ruchu. Ze zkušeností nejen z naší země, ale i z pobytů v západní a severní Evropě, ne z pobytů na pár dní s cestovkou (napravo vidíte, nalevo vidíte...), ale z dlouhodobých pobytů v horských a venkovských oblastech, z dlouhodobého sledování, jak fungují zařízení a služby cest. ruchu v zemích, kde jsou v tomto oboru o desítky let a o mnoho úrovní dále, než my v Česku.   Rád se zúčastním i dalších diskusí na tato témata. ing. Bohumil Háj, SHOCart