Aktuality

"Du du du, du po ledu, dozadu du i dopředu du."Když jsem si ráno před závodem pustil nový cédéčko Jarka Nohavici a nastavil náhodný výběr pořadí, jako první mi z reproduktorů začaly dunět tóny a slova týhle písničky a kdybych si nebyl jist, že tuhle taškařici mi nemohl způsobit nikdo z Bakováků, pomalu bych je podezíral. To jsem jestě nevěděl, že se mi ta písnička posadí někam dozadu do malého mozku, vyplaví se hned za první kontrolou a bestie mi zůstane na rtech až do cíle. Vůbec se mi na Ruskou Sibiř nechtělo, jestli něco fakt nesnáším, tak je to nepevná půda pod nohama a to jak na kole, tak v životě. Jenže už slyším ty kecy Bakováků jakej jsem posera a navíc chápu, že pořadatel jakékoliv akce chce mít účast hojnou a pohlednou. A už vůbec se mi nechtělo po středeční projíždce, kterou jsem klasicky zakončil ve vám známé hospůdce v Radvanci a znáte ten pocit, když se někde krásně rozsedíte, kousek od vás kamna jak u babičky,venku tma a zima a to pivko má dnes opravdu lahodnou chuť?? No prostě když už nebylo zbytí přesunout se dom, zjistil jsem, že silnice stačily namrznout. Teda zjistil jsem to,až když jsem se válel. Ne smíchy, ale vlastní blbostí. A po kilometru zas. No a do toho dva dny na regeneraci a přesun do Nové Vsi u Bakova. Teda s tou hospůdkou, to kluci fakt nekecali, parádička…… Vysoký klenutý okna v sále, podium pro kapelu a nezbytný balkónek. To by byly kalbičky, tam se musím podívat někdy v létě. Jenže teď je 17. leden, já mám zítra svátek a rád bych ho oslavil ve zdraví. Nedám na zprávy o tom, že trať bude leduprostá a v předvečer závodu vyrábím ze zátek od Gambáče provizorní mačky. Nejgeniálnější myšlenky napadnou člověka v hospodě. Kolegu Gibona z mateřského oddílu si nechám netakticky nalosovat půlminuty za sebe, což mi sice trochu vadí, ale není zase taková ostuda dostal kládu od áčkaře v MTBO a navíc když by mohl být můj syn. Nicméně při přehlédnutí sálu spatřuji božského Ramacha, reprika Tihoně a mého černého koně Honzu Svobodu z Pivrncova a spoléhám na to, že vzájemný duel cyklistů a orienťáků vyzní ve prospěch nás, které dokáže takový autoatlásek v měřítku 1:50 000 vzrušit stejně dokonale jako nejnovější číslo Extáze. Možná i víc. Na první kontrolu se tedy nechám kolegou dobrovolně dojet a spolehám na naše orientační schopnosti prověřené historii MTBO. Na druhou kontrolu se jen utvrzuji v tom ,že les bez ledu byla od pořadatelů jen taková (slovy klasika Pekiče) fligna, a člověk si musí dávat bacha jak svině. Od druhé kontroly již chytám ten správný bajkerský rytmus a mé zimní kilometry se začínají projevovat. Ovšem jen do té doby, než přistávám plnou parou na vlastní hlavě a jestli jsem doposud tvrdil,že na hlavu může spadnout jen blbec, teď to vím s určitostí. Gibona pouštím před sebe a červený svět před očima se začíná pomalu vyjasňovat a permoníci v hlavě si dávají padla. Jenže on jede do hajzlu a tak je dobrých pět minut v řiti a tak ti ,co jsme je pohltili se zase v pohodičce dostávají před nás. Od mejlu k pile za to zase berem, fakt se moc neflákáme, jednou padám já , jednou on ale do hlubočáku, tak je to v pohodě. No prostě až na občerstvovačku skutečně závodíme a je mi jasné ,že má předsevzetí o společenském pojetí akce berou za své. Před flaškou rumu odhaduji, jestli je vůl pořadatel, Brežněv a nebo každý z nás a dávám všem asi tak stejné šance. Když si však půl kiláku za občerstvovačkou znovu lehám a bok mě bolí jak čert, najednou se na tom pitomým ledu začínám bát a lituji toho, že jsem nebyl ochotem obětovat pětikilo za pořádnej plášt. Kolega mizí nenávratně v dáli , dosavadní usilí v čudu. A zase du, du, du, du po ledu, dozadu du i dopředu du.... No prostě až do cíle už jedu jak podělanej,místy běžím radši po svejch. Už mě předjížděj i nějaký děti ale pud sebezáchovy byl prostě silnější. Gibon, zřejmě ve snaze natočit nějaké kilometry, se jede dvakrát podívat do Bělé a tak ho nakonec porážím. Ramacha považuji podle vlastních informací dlouhou dobu za vítěze, tak mě překvapuje, že na stupeň nejvyšší dosahuje cyklista, což mě jako tátu všech orientačních bajkerů trochu mrzí,ale je to jen sport. Aspoň ,že mi vychází můj typ na Honzu Svobodu, pošlu mu za to zítra z práce nějakou povedenou prasárničku. Navíc mu ještě s Peenem hned po závodě vychlastáme cenu za druhé místo a svět se zdá být přeci jen o trochu veselejší. Zapadáme mezi kluky z Bakova pijem jedno pivko za druhým, poslouchám monolog nějakýho místního kluka, normálně bych ho asi poslal do prdele, ale dnes jsem ke každýmu shovívavej, slibuju jarní cyklistické soustředění u nás v Boru každýmu koho potkám, což možná trochu znepokojuje Maidu, takže upřesňuji,že to platí pro Bakováky, Alberta s Peenem a kluky ze Smržofky. V první desítce tedy jen tři kluci z MTBO, možná jsem od nich i od sebe čekal trochu víc, nicméně svou image opilce jsem si doufám nepokazil a teď už jen vyléčit zlomené či naražené žebro a upírat se vstříc druhému červnovému víkendu ,vymýšlet lampičku na paličku a těšit se na stejné lidi a stejnou partu. A slibovat celý jaro „lízalům ryb“ odplatu a dokázat jím,že i my kluci, co spolu chodíme do orienťáku, lížeme taky dobře. Ale jedno těm klukům (a holkám) bakovskejm nelze upřít . V době kdy se skoro každej stará hlavně o sebe, oni dobrovolně a bez zisku dávaji dohromady lidi, kteří mají lásku společnou. A ta má dvě kola. 19.1.2004 Vladislav Báža Lepšík Celkové výsledky na www.bakovdevils.cz Další reportáže:Mamutova Sibiř (Mamut, SAC Bělá pod Bezdězem)Má se v zimě jen lyžovat? (Jirka Vraný, Barney Team)