Tenkrát na východě aneb 1. Košický bikemaraton
30.8.2005 14:07
Poslední srpnový víkend na mě a na mou týmovou kolegyni Ivanku, čekala zajímává a dobrodružná cesta, na zatím neobjevený východ Slovenska, a to na 1. Košický Bikemaraton. Byla to pro nás výzva, poznat jak jezdí východňáry. Už na startovní listině bylo znát že, to nebude regionální závod, ale že se tady utká spousta bikerů z různých zemí.
Na startu bylo vidět spoustu Poláků, Maďarů a také Čechů, které doplňovali slovenští bikeři z celého Slovenska. Také se na tom podepsalo to, že závod byl zařazen do prestižní série Merida Cup.
Na cestu jsme se vydali již v pátek ráno, přece jenom do Košic je to nějaký ten kus cesty. Po namáhavé a zdlouhavé cestě jsme dojeli do malého městečka Krompachy. Toto městečko bylo asi jediné možné bezpečné místo na ubytování poblíž Košic. Všude kolem byly lesy a cikánské osady. Budilo to hrůzu, vidět trošku jiný život cikánů, kteří žijí v absolutní chudobě, ale vše to vyvažovala nedotknutá příroda s dominantou Spišského hradu obklopeného horami a krajinou zarostlou neproniknutelnými lesy. Ubytovali jsme se v jednoduchém penzionku, což nám bohatě stačilo na odpočinek po dlouhé cestě a hlavně ke kvalitnímu spánku před sobotním závodem.
V sobotu jsme si mohli vybrat ze tří tratí, které pořadatel nabízel. Jela se 27, 54 a 110-ti kilometrová trať. Startovalo se v malebném sportovním středisku Jahodná. Střední a dlouhá trať se započítávala do Merida Cupu. Vzhledem k tomu, že celý týden před závody pršelo, tak jsme nakonec zvolili střední trať. Tato trať budila už respekt svým převýšením, které činilo bezmála 1600 výškových metrů. Na start jsme přijeli na poslední chvíli a tak jsme se dostali do časového presu. Bylo asi deset minut před startovním výstřelem a my jsme ještě nebyli ani zaprezentováni. Po rychlém přesunu z prezentace, rychle čísla na kola, náhradní duši do kapsy, pumpu, gely a rychle na start. Startovní pole už bylo pěkně naskládáno a tak jsme si vyzkoušeli, jak se startuje z druhé strany startovního pole. Nebylo nám nejlíp, oba dva jsme pomýšleli na vítěztví ve svých kategoriích. Pohled na 200 bikerů před námi byl demotivující k nějakému pěknému výsledku.
Startovní výstřel rozpohyboval masu vpřed. Prvních pět kilometrů vedlo do kopce, což mělo sloužit k protrhání startovního pole, problém byl v tom, že se nedalo předjíždět. Nedostatečná připravenost některých jedinců způsobovala nepříjemné špunty. Cesta byla úzká a hodně blátivá, jakékoli vyjetí z optimální stopy vyžadovalo technickou zdatnost a fyzickou připravenost. První sjezd jsem raději jel ve skupině, nechtěl jsem riskovat, smrdělo to nepříjemným pádem, pak následovala spousta mokrých single tracků - bylo to hodně pěkné, ale opět se nedalo moc dobře předjíždět. Asi tak od 15. km se začali úzké a bahnité cesty měnit v poměrně široké a zpevněné lesní cesty. Kdo nepřepálil začátek, tak byl určitě rád a začal dupat do pedálů.
V půli závodu na nás čekalo nejtěžší stoupání na vrchol Planíky. Nekonečný kopec po zpevněné cestě dal všem hodně zabrat. Po zdolání vrcholu následoval dlouhý sjezd a následný přejezd na Vyšný Klátov. Byla to rychlá pasáž, kilometry na tachometru rychle přibývaly. Jelo se opravdu hodně rychle. Perfektně naznačená trať mě hodně uklidňovala. Spousta pořadatelů dávalo závodu punc nejlépe organizovaného závodu na Slovensku. Kolegové, kteří organizovali třeba letošního Horala, by se měli hodně od východních sousedů ponaučit. Na 43. km byla druhá občerstvovací stanice, nemůžu posoudit jaká byla úroveň, protože jsem ani na jedné nezastavoval, ale podle toho, jaká byla v cíli, tak tam nechybělo nic důležitého.
Po projetí občerstvovačky chybělo do cíle 10 km, byl tam na nás nastražen poslední kopec, který se táhnul až do cíle. V cíli nás uvítal pohotový pořadatel, kterému neunikl žádný závodník. Příjemným zpestřením byly rozhovory se závodníky. Polsky a maďarsky mluvící bikeři byli tlumočeni do slovenštiny. Prostě to nemělo chybu.
Na 15. hodinu bylo naplánováno vyhlášení výsledků, na které jsme se hodně těšili. Nakonec jsme oba v kategoriích skončili na 3. místě a tak jsme si domů vezli dva pěkné poháry. Velice příjemným překvapením byla tombola. Na všechny zúčastněné čekala velmi bohatá nadílka, která skýtala 75 hodnotných cen. Byla opravdu bohatá, rozdávalo se značkové oblečení od 4you, kartony piv, dvd přehrávače, multifunkční tiskárna, batohy, rámy Merida, regenerační pobyty a soustu dalších zajímavých cen.
S radostí oznamuji všem bikerům, že východňáry se pochlapili. Perfektní organizace závodu ve spojení s malebným sportovním prostředí Jahodná, dává tomu závodu neopakovatelné kouzlo, které Vás očaruje. Už se těším na další ročník tohoto závodu.
kompletní výsledky >>>
Jiří Cenek
Související články
Žádné související články
Související publikace
Žádné doporučené mapy
Fotogalerie
Žádné fotogalerie