Aktuality

Těžko říci jak vědecká instituce a jak moc vědeckými metodami k takovým číslům dojde. Fakt je, že náš záměr i my sami průměrné hodnoty trochu vylepšujeme. Věkový průměr naší skupiny je dokonce až silně nadprůměrný, počet žen dosahuje 40%. Koncem srpna 2005 na startu v Rosenheimu máme před sebou 726 km, 18 600 m stoupání, ani jeden zajištěný nocleh, žádné doprovodné vozidlo. V baťůžku teplejší oblečení, svačinu na první den a pár müsli tyčinek. Cíl je Riva del Garda. Mezi námi a Gardou se nachází 9 horských sedel přes 2000 metrů nad mořem, Krimmeltauern Pass s nadmořskou výškou 2 633 m. Kromě náročného terénu i kilometry šotolinových cest a sem tam, a to spíše spojovací úseky, po asfaltu či cyklostezce. Občas také nějaký ten sesuv cesty a s ním spojená objížďka. Vše, kromě aktuálních sesuvů, k nalezení celkem na 11 mapách nakladatelství KOMPAS a skvěle a úsporně popsáno v knize Achima Zahna: ALPENCROSS. Transalp neboli Alpencross je tedy přejezd Alp na horském kole. Transalp se jezdí  po celé řadě pečlivě vyhledaných a v Zahnově knize i jinde popsaných tras, v terénu samozřejmě nevyznačených. Dost často vedou trasy z jihu Bavorska a oblíbeným cílem je pak právě jezero Garda, prý pro 65% bikerů. Trasy jsou různě náročné. V pečlivých popisech se rozlišují úseky, kde se jede, tlačí či nese.  Nejzajímavější je jet bez podpůrného auta a objednaných noclehů. To si užijete téměř až dobrodružství. Samozřejmě bez spacáku a vařiče, to byste neuvezli. Jednou přespíte u kravek na seně, sedlák Vám k tomu zapůjčí i peřiny. Jindy sáhnete hluboko do peněženky za hotel, mezitím berete chaty Alpenvereinu (za 8 a půl EUR pro členy), „zimmer“ a „apartement“. Jíte a pijete, co kde mají, hlavně pořád a hodně, jinak to nezvládnete. Dobrým a nejlevnějším zdrojem kalorií jsou občas dosažitelné supermarkety a nelze pohrdnout ani malými obchůdky v horských vesnicích. Jinak je potřeba jíst po restauracích, slušné večeře jsou i na horských chatách. V apartmentech bývá kuchyňka a když se Vám podaří ještě nakoupit suroviny, tak máte večer o zábavu při vaření postaráno. V „zimmer“ bez kuchyňky, když nechcete čekat na snídani, Vám nezbývá než se ráno napít trochu teplé vody a vyjet. Přejezd byl fascinující. Projeli jsme zátopovou a taky zatopenou oblast bavorských jezer Siemsee a Chiemsse. Po pašerácké stezce údolím okolo Kaiser Gebirge jsme se protáhli do Rakouska. Přejeli jsme a zčásti přetlačili Kitzbühelské Alpy přes sedlo Filzenscharte a podél Krimmelských vodopádů vyrazili na Vysoké Taury. U Taernhausu je ještě možno se rozhodnout kudy. Nabízí se buď sedlo Birnlucke nebo sedlo Krimelltauern. Jedna možnost „lepší“ než druhá, volíme druhou. Přece jen nás od Birnlucke odrazují místní bikeři a poznámka v mapě určená pěším turistům „jen pro cvičené“.  Naše sedlo bylo na 2633 m. Sice, řeklo by se, výška nic moc, ale dřina, tlačení nahoru, bohužel i dolů. Vše naštěstí vylepšeno krásným počasím a výhledem na ledovce. Dreiherrn Spitze nad námi má bez jednoho metru 3500 m.n.m. a Groswenediger je za rohem. Itálie začíná tedy spíše sestupem než sjezdem do vesnice Kasern v údolí Arhntal, asi tak na 1600 metrech nadmořské výšky. Jste v Jižním Tyrolsku takže změnu ani nepoznáte, jen strava je italštější a víno levnější. Všude se domluvíte německy. Ubytování je celkem levné, poštěstí se i 17 EUR na osobu. Už v sedlech našich kol sjíždíme cyklostezkou údolím Ahrntal, brzo se s cyklostezkou loučíme a dál se údolí střídají s horskými sedly, téměř nemine den, kdy bychom se nedostali na 2000 m.n.m. Pak přijde Schlern. Nádherná hřebenovka a travers na výšce okolo 2500 m.n.m. Místy trochu nad možnosti i toho nejlepšího bikera. Jste v Dolomitech. Potkáváte na cestě lidi v divných, necyklistických helmách, s provazy a háky. Občas kolo poponesete, sáhnete si na železné jistící lano u úzké stezky. Poznáváte Marmoladu, kulisu vám dělá Rosengarden a o dalších se dohadujete. Trasa vede pořád trochu na západ od dálnice Trento – Brenner. Někde tak na úrovni Bolzana přijde zlom a je tady pravá Itálie. Německy ani anglicky se už nedomluvíte. Ubytování je k mání jen zřídka a to v hotelu, kde Vás nutí do polopenze (večeře – snídaně) takže dáte i 40 EUR za noc, u snídaně si to vynahradíte, zvlášť má-li formu švédského stolu.Projedete lesy a po šotolinových cestách sedlo Pěti křížů, v mlze přitom nenajdete známý fotogenický symbol složený právě z pěti železných křížků. Na plošině Sedmi vesnic, vzpomenete na rumunské Karpaty i Šumavu a popřemýšlíte o nesmyslnosti I. světové s jejímiž pozůstatky se zde zvlášť intenzivně setkáváte. Jen o 12 kilometrů minete Levico s jeho teplými prameny. A potom začne být cítit Garda. Občas někdo promluví anglicky. Čeká Vás už jenom Passubio, příjemný a hlavně dobře sjízdný bonbonek na závěr. Docela to člověku dělá potěšení, když může ve stoupání místním bikerům sdělit, že jede z Rosenheimu. A už hurá dolů, po galerii radši při stěně a pak na silnici a do Rovereta. Konečně si užijete i cyklostezku. Je jí asi 27 km a vede z Rovereta přes řeku Adige šikovně do Torbole. Najednou vidíte pod sebou Gardu. Trvalo to 13 dní. Zahn to rozepsal na dní 9, fakt je, že jsme si tak 100 km nastavili a pak ten věkový průměr, že? Jeden úraz, naštěstí jen odřenina, žádný defekt, rozbitou botu jsme vyspravili lepením na kolo, ztracený zámek oželeli a v bezpečných krajích ani vlastně nepotřebovali, takže vlastně tzv. „brnkačka“. Levný hotýlek v Rivě vyjde na 21 EUR. Ještě v dresu a cyklistických botách do krámku s textilem. Jiné řešení to nemá, v těch hadrech by už nikdo nevydržel. Velkosvětsky se ošatit – trenky, triko, plážové botky, pro dámy šatečky i na klobouček zbude. Deset studených piv na pláž a máme vymalováno. Zbývá už jen jíst a popíjet vínko. Když Vás přejde chuť na pizzu, doporučuji čínskou restauraci v Rivě s velkoobjemovými jídly. Dvě noci a jeden den odpočinku a zpátky na vlak do Rovereta. Vlakem na Brenner a odtud královský sjezd po staré brennerské do Innsbrucku. Kdo si chce užít má to po cyklostezce podél Innu ještě tak 130 km do Rosemheimu k autu. Za odpoledne to ti nejtvrdší zvládnou, ale natočí za den celkem dvoustovku, která už se do transalpu samozřejmě nepočítá. Ostatní jedou vlakem, pokukují po jiných „transalpistech“, neustále jedí a plánují příští TRANSALP. Miroslav Sylla zajímavé odkazy:www.bike-transalp.de (závod)www.transalp.info (průvodce)