Aktuality

Když Markéta J. volá jen tak, tak je to vždy podezřelé, a když začne hovor "... co děláš příští týden?" Tak je jasné, že něco potřebuje! Ale tentokrát to bylo obzvláště podivné, oznámila mi totiž že přijede Gary Fisher... Ok, zas mají nějakou Bretton-marketingovou vtipnost a nezvládá, normální ... "... Gary Fisher? Jakože ten Gary Fisher? Jakože Pan Gary Fisher? To opravdu existuje?" nějak mi v tom pořád něco nesedělo...Přílet středa, 11:50 na RuzyňVe 12:05 si to přiřítím na letiště v tom úžasném ropáku co mi pořád chcípá... Dobré, vypadá to že ještě nevylezl... Sakra! Nemám tu báječnou ceduli co jsem včera v noci vyrobila, mno pozvánka na tiskovku s jeho mini obrázkem snad bude stačit12:15 jaktože ještě neleze? Sakra! Jsem u špatného terminálu!12:17 teď jsem správně, dobré, pasažéři z Londýna ještě nevylezli, mám čas prostudovat si ty materiály od Markéty a katalogy GF12:35 jejda, ten člověk vypadá docela akčně, a to on vytvořil horské kolo, on vlastně vypadá jako legenda, a vůbec ty jejich biky nejsou k zahození... ale jaktože ještě nevylezl? To bude trapas s mým Cannonem...12:45 tohle vypadá na Londýn... stařeček v barevném kloboučku s obrovskou taškou a kolem v krabici Cannondale - to bude ON! "Hi Gary, I’m Míša and I’m supposed to take care of you and transport you around." Byl překvapen ze zálohy!A tak jsem se seznámila s Garym Fisherem - on se mnou ještě ne! Naše první cesta vedla do Horní Cerekve na meeting s dealery. V autě ho zaujal časopis Orientační běh a musím říct, že má docela postřeh, stránky MTBO našel v mžiku a dokonce mě okamžitě poznal! Tak jsme začali konverzaci orienťákem, jak já už to dělám věky a tak.Nechtělo se mi přes zacpaný Baranďák tak jsme to vzali přes Zbraslav a směr Jesenice, cestou jsem blbě odbočila a tak jsme se celkem zdárně ztratili. Gary měl nějakou poznámku o orienťácích, tak jsem mu strčila do ruky atlas, ať naviguje, moc tomu nerozuměl, ale mě už poznávat začínal. Docela se bavil, jenže já také!Dorazili jsme na místo, vypadal, že za chvíli zkolabuje, tak mu Markéta dala do večeře volno na odpočinek. Ještě malý rozruch byl způsoben, když mi vyndával kolo z auta a jakýsi vyděšený mladíček roznesl fámu že Gary jezdí na Cannondalu - docela vtipné.Na besedě s dealery jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet, tak jsem se snažila překládat. Pravidlo číslo jedna: když pokládáte otázku a chcete odpověď, neodpovídejte si sami v zápětí. Číslo dvě: Když si něco přečtete v oficiálním katalogu, tak to je asi pravda a není nutno se na to ptát. Číslo tři: na blbou otázku – blbá odpověď!Gary byl neuvěřitelně milý, vstřícný a ochotný, rád si s každým potřásl rukou, vyfotil se a dal autogram, na rozhovory pro magazíny se dostalo až po půlnoci, a přesto obsáhle odpovídal a nebál se otevřeně mluvit o jakémkoliv tématu, byť únava mu koukala z očí. Čtvrtek ráno byla na programu vyjížďka, která vše vyjasnila a do řečí jsem se dostala pro změnu já - s čímže si to sem dovoluji přijet! Přiznám, v té záplavě Treků a Gary F. si Kočka připadala trochu jak ošklivé káčátko. Ale pak jsem jim to ukázala! Udržela jsem se v nejrychlejší skupině, vyjela sjezdovku, předjela frajírky z kopce a pořád je popoháněla. Ale spíš než moje fyzická zdatnost byla na vině "zodpovědnost" dovézt Garyho včas na tiskovku. Za trest mě bodla vosa... Gary byl nadšený z obrovské svině s hromadou kančátek, a mě ten výlet málem stál život!Cestou domů jsme oba začali kňučet hlady, tak jsem zastavila v nejbližší hospodě - U Suchánků - klasická čtyřka... Gary mě už začínal poznávat trochu lépe, načež korunu tomu nasadily dvě velké Kofoly. Z těch odvařený nebyl, čímž u mě klesnul. Byť toho měl plné kecky, ani na dálnici jsem mu nedala usnout, jak to hold trochu házelo... a musím říct, že jsme si poměrně rozuměli a konverzace s ním mě značně bavila. Tiskovka s novináři už byla o poznání inteligentnější, ti se totiž neptali vůbec, tak to naštěstí zachránil Tomáš Nohejl a s mou drobnou pomocí jsme řekli snad všechno, co se hodilo. Na autogramiádu a projížďku přijelo kupodivu celkem málo lidí - prý si všichni mysleli že tam budou davy...Večer jsme se opět nevyhnuli menšímu bloudění Prahou směr hotel - Gary začínal mít o orienťácích jasno. Mimochodem ho naprosto fascinoval mapník Autopilot a prohlásil (sám bez jakékoliv mé nápovědy), že "MTBO je přesně sport, pro který se horské kolo hodí nejlépe!" Večer jsme šli v počtu 7 na véču a na pivko - mimochodem to si také velmi pochvaloval. Páteční ráno mě málem zabilo, když jsem musela vstávat před 6, abychom byli včas ve Snídani s Novou... což se tedy podařilo, tak nějak v rámci možností, pak už jen poslední rozhovor a měli jsme chvilku volno na prohlídku Prahy. Prý chce koupit kuchyňský nůž vyrobený v Čechách, což se k mému překvapení povedlo - víte, že je Asociace nožířů? A že vyhlašují nůž roku v 5 kategoriích? A mají své webovky? A tak jsme koupili nůž! Spíš tedy kudlu a'la krokodýl Dundee. A Absint... A šli k nám domů podepisovat tašku věcí pro Markétu. Když to všechno podepsal, tak jsem mu také dala svůj autogram na letáčku pro Autopilot. A sakra... za 30 minut jede vlak z Holešovic, tak jsme hrozně pospíchali a z toho se ztratili, ale podařilo se mi trochu zmateného Garyho strčit do téměř rozjíždějícího se Pendolína směr Ostrava. Mishawww.mtbo.cz PS: Když se mě spolubydlící ptala, kdo je Gary Fisher, tak jsem ji ho popsala jako bikerskou legendu - něco jak kdyby fanouškům aut přijel pan Ferrari, ale teď vím, že Gary je víc. Je to kombinace Roberta Redforda a Cyrana z Bergeracu. Je velký, výrazný, nehezký, charismatický, inteligentní, klidný, ochotný, vstřícný, neúnavný, strhaný, nadšený, zkušený, úspěšný a hlavně skromný! A tak si od Ježíška přeji, aby mi ho ještě jednou v životě zapletl pod nohy a já mohla z něho načerpat kousek té vyrovnanosti...