- Týden před odjezdem
Na Jadran s kolem jedu už potřetí. Modré nebe, modré moře, sůl moře, sůl potu, vápencové skály, vino… Už se na to těším. Co asi nového bude, tedy co soused, kamarád, průvodce (chorvatsky vodič) Jarda Řízek asi vymyslí. Loď Sretan a jeho posádka, tam není co zkazit. Program „Letem dalmatským světem “ je ocejchovaný jako nejnáročnější ze třech letošních. Zatím znám jenom říjen, a ten byl dvakrát nádherný. Bylo letní počasí, slunce teploty okolo 25°C, moře až překvapivě teplé. Tak jaké to bude asi na jaře?
Během plavby z Bašky Vody na Pelješac
- Sobota 9/5
Noční cesta autem byla bezproblémová. Je neuvěřitelné, jak je chorvatská dálnice v noci a mimo hlavní sezónu prázdná… Vzbudil jsem se (ne za volantem), když jsme sjeli s dálnice a za chvíli nás čeká na sedlu Vrulje první pohled na Jadran. Je povznášející a zlepšuje náladu. Fouká siná bora, což se pozná podle směru vln a čepic na jejich hřbetech.
Na magistrále nad Baškou Vodou je vidět přístav a v něm tři lodě. Jedna z nich musí být Sretan, dívám se pozorněji – a je!
Autem přijíždíme přímo k lodi. Letmo se pozdravím s posádkou, kterou znám už z loňské plavby. Mají dost práce s úklidem a zásobováním na naši plavbu. Po nalodění je volno na procházku po Bašce Vodě a okolo poledne odplouváme. Následuje welcome drink, řeč kapitána a první instrukce od průvodce. Ty nevnímám, protože je slyším už potřetí… Ale welcome drink sedí!
Vyplouváme. Po chvíli plavby kapitán ubírá plyn a manévruje směrem k pobřeží do zátoky. Co se asi bude dít? Ukázalo se, že se budeme koupat. Takže trávíme hodinku na kotvě koupáním, skákáním a pádlováním na dvou plastových kajacích. Voda má okolo 18°C, ale celkem to nevadí. Na lodi je vyloženě teplo, až horko. Po koupání následuje přeplavba do Trpnje na Pelješci, kde nocujeme. Asi 3 hodiny plujeme na plachty bez motoru. Nesnesitelná romantika! K večeři výborné lasagne. Po večeři dostáváme mapy a informace o programu.
- Neděle 10/5
Ranní teplota okolo 20 °C, skorojasno. Trpanj je velmi malebné městečko s trajektovým přístavem. Je ale škoda, že je nábřeží celé rozkopané. Po vyložení kol a jejich přípravě vyrážíme. Po průjezdu Trpnjem se dostáváme na šotolinu, po které projíždíme úsek asi 20 km po úpatí nad severním pobřeží Pelješce. Příjemné na rozjetí, celkem rychlé bez výraznějších převýšení. Šotolina šustí, rachtá. Dojiždíme do Drače a pokračujeme krátce po hlavní pelješacké transversále do zátoky Sutvid. V zátoce Sutvid se chovají ve velkém ústřice a slávky. Narážíme na něco, co by se dalo nazvat „ústřičný“ bufet. Jdeme do toho. Rozpaky nejsou na místě. Zkušení, jako třeba já, radí ostatním, jak se škeble jí. Po vsrknutí několika ústřic a porci slávek vyrážíme dál.
Vylodění v Trpnji
Teplota stoupá, budík na řídítkách ukazuje 29°C. Jedeme po vlídné šotolině do Janjiny, odtud stoupáme do sedla nad Kunou Pelješkou napřed po asfaltu vinicemi, pak po přírodním povrchu lesem černých borovic. Sedlo je ve výšce okolo 500 m n.m. Ze sedla sjíždíme novým vinicemi do Kuny Pelješky. Málem jsem přejel želvu...
Šotolina z Drače do Janjiny; v pozadí záliv Mali Ston a hory na pevnině
Z Kuny projíždíme vnitrozemním poljem do Donjí Bandy. Rašící vinná réva je vyloženě roztomilá. Z Donjí Bandy vyjíždíme do sedla pod kótou Baba do výšky asi 450 m n.m. po silnici. Tady odbočujeme na šotolinu, která se houpe nad jižním pobřežím Pelješce a skýtá výhledy na moře a ostrovy Korčula a Mljet. Pak padá ostře k moři a napojuje se na úzkou asfaltku. Tunelem Dingač zajíždíme do Potomje (vinařská obec) na ochutnávku vína do vinarije Matuško. A po pár decích dingače už nás čeká jen sjezd po jižním úbočí Pelješce přes dingačské vinice do Trsteniku. Celkem 65 km a převýšení okolo 1 450 m.
Po dojezdu koupel v moři, voda studená, ale dá se to. K večeři je grilovaná makrela, výborná.
Vnitrozemí Pelješce poblíž Kuny Pelješky
- Pondělí 11/5
Ráno vstáváme do krásného rána. Teplota okolo 20°C a jasno. Vyrážíme po snídani podle moře do Žuljany a odtud si dáváme ostrý výjezd na Sv. Ivana (468 m n.m.). Samoúčelnost krutého výjezdu je vyvážená výhledy na Žuljanu, záliv s Trstenikem a na vodní horizont s ostrovem Mljetem. Ze Sv. Ilji sjíždíme do vnitrozemí Pelješce. V Putnikoviči tankujeme minerálku do vaků, přejíždíme transversálu a vydáváme se do macchie (keřovitý stálezelený porost středomořských pobřeží a ostrovů). Teplota stoupá, začíná být vyloženě horko.
Následuje náročných 25 km po šotolině, samý sjezd a výjezd, zatáčky, volné kamení. Po pár kilometrech zvoní telefon Jardovi. Nehoda, asi prý klíční kost. Průvodce Jarda to otáčí a po pár slovech o naší další trase rychle odjíždí k místu nehody. Je nám to líto, ale doufáme, že bude vše OK a s tím pocitem jedeme dál.
Odměnou za poměrně těžkou terénní cestu je zajímavá krajina včetně výhledů na kopce pevniny a záliv Mali Ston mezi severním pobřežím Pelješce a pevninou. Přejezd pustiny končí náročným sjezdem po syrové kamenité cestě do nížiny poblíž Stonu. Projíždíme městečko Mali Ston a vetší Ston. Někteří se ve Stonu vydávají na procházku po městských hradbách. Někteří volí pozdní oběd, já mezi nimi. Poobědvali jsme v konobě Bakus. Měl jsem porci slávek za 35 kn a byly výborné. Po návštěvě Stonu už dojíždíme jen pár kilometrů podle Stonského zálivu do Broce, kde se setkáváme s lodí. Celkem 59 km, převýšení 1 150 m.
Odplouváme na noc do Slana na pevnině čekat na Michala, který mezitím odjel na vyšetření do Dubrovniku. Michal přijíždí se smutným výsledkem, má zlomenou klíční kost. Hodlá s námi strávit ještě poslední večeři a poslední noc před odletem do Bratislavy k operaci. Všechny nás to zdrtilo. Obvyklé zranění cyklistů, ale muselo se to stát Michalovi zrovna teď a tady?
Na stonských hradbách
Pokračování příště...
Jan Kopřiva
foto: Jaroslav Řízek
