Neděle 5. 6.
Vyjedu asi v 6.30 (a to je sakra pozdě). Kamarádi od večera všichni v cíli, vítěz nasadil laťku hodně vysoko – ale vždyť si to vůbec nemůžou užít :-). Je mi jasné, že jsem u konce, nemám další dovolenou a před sebou přes 300 km.
Signálky a Gary
Vracím se na Krásné, signálky v Českém lese zase chytají za srdce. Sem se určitě chci vrátit. Je třeba bedlivě hlídat červenou turistickou na Střed Evropy, přejedu odbočku, naštěstí se rychle vracím a píšu Lubošovi, ať na to dá pozor. Ze Středu Evropy čeká stoupání na kopec Dyleň, je třeba vybrat správnou červenou, no něco vybírám.
Střed Evropy
Po stezce se snažím nepozorovaně a potichu kličkovat jak Indián, když zjišťuji, že v prostoru jsou pořád vojáci, nevím jací a nevím proč (s kolem a se žlutou pláštěnkou přes bágl o mě určitě věděli všichni :-), ale ponechám si tu iluzi). Kolem vrcholu kufruju, ale nechci se ptát, snažím se na sebe neupozornit. Prudký sjezd dolů a znovu signálky. Telefon od Jitky, jestli mám žlutý batoh, že někoho vidí, že jede špatně. To Luboš stejně jako já předtím neuhlídal červenou :-).
Dyleň - vrchol
Hřbitůvek u bývalé Krásné Lípy, smutek, stojím tam, dostává mě citát Wenzela; že by s Loudáním mohlo přijít trochu i přijetí, smíření? Nevím, čas se loudá zatím ještě hodně pomalu. Ale je třeba jít a jet dál, i tady na tom výletě, i tak vůbec. Naštěstí záhy začnu řešit zelenou turistickou, zarostlou vším možným (hrozně se mi líbila poznámka na fóru od V. B., nechť odplevelujeme dál zapomenuté trasy KČT a alpské terénky necháme jiným :-), to bylo opravdu přesné a myslím, že všichni rozumí) a jsem ráda, že nesbírám trny, asi je docela šance.
Poslední kilometry, pohled na Bismarckovu věž, zastávka u zvláštně bučícího stáda krav, jako kdyby zdravily, postojím a pohledem a zastavením se loučím před návratem do civilizace. Za chvíli spadnu po žluté do Pomezí, posílám poslední SMS z CP 07 a zprávu, že končím. Chce se mi brečet, ale do konce trasy, i kdybych se bůhvíjak kousla, bych potřebovala ještě určitě pondělí a úterý a moc nespat. Za sebou s kufrováním asi necelé čtyři stovky, před sebou něco málo přes tři. A dovolenou nemám. Je mi to neskutečně líto.
Po
Mířím ze zapadlých lesů a signálek po hlavní na Cheb. V civilizaci se najednou nedovedu chovat. Cheb má krásné náměstí, ale já si tam nedovedu ani sednout na kafe, jako když tam nepatřím, motám se po chodnících, silnicích, je s podivem, že mě nic neporazilo. Přijdu si jak domorodec, co se zatoulal z pralesa a neví, co s tím má dělat. Jela bych dál někam na Bečov, ale nenacházím, kde bych koupila mapu. Narazím na nádraží, mám kliku na hodnou paní i na místo v rychlíku do Chomutova a pak vlak do Lužné.
Náměstí v Chebu
V Chebu na nádraží vyndávám všechny možné špinavé odrbané igeliťáky, návleky a cpu do koše. Lidi koukají, jestli nerozeberu a nevyhodím i to kolo :-). Špinavá od hlavy k patě, zpocená, exot, co se zjevil ze zabláceného lesa. Uvnitř naměkko. Že jsem se do toho vůbec pustila a že, i když jsem odjela, co jsem odjela, tak mě to zasáhlo jako asi nic z tohoto soudku předtím. Je to úplně něco jiného než běžné akce a závody, co člověk jezdí. Ty se nedostanou tak hluboko.
Navečer chvíli posedíme u Dobrých, kluci coby staří mazáci dojeli všichni ve výborných časech. To jen já se loudala a postupně zjišťovala, co bych od začátku dělala jinak, ale je mi to vlastně úplně jedno. Garyho doma pohladím, chválím, všechny nástrahy zvládl bez jediného defektu či problému. Za týden poputuje na generálku. Já generálku nepotřebuji, naopak, tělo si lebedí. Vždyť jsem se taky pěkně flákala :-). Generálku bych potřebovala zase po týdnu sezení v kanclu, závidím předkům jejich fyzickou práci.
První dny jsem úplně nemožná, trvá, než se vrátím zpátky na zem. Už jen z PC na mapě sleduji dojezdy těch, co zůstali na trati. Hned v týdnu ještě v Lidlu kupuji maličký, skladný, pěkný spacáček – přípravy na další ročník začaly :-)
Milí Loudalové a Loudalky, těšilo mě být na trati s Vámi a pořadatelům velký dík za takový nápad.
Někam bych jela ……
Zapsáno v Rakovníku ve dnech 8. – 11. 6. 2016
Silva Lovětínská