Aktuality

Ranní počasí bylo slunečné, ovšem jen do startu o půl deváté. Od skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm se již vyjíždělo za mrholení. Nádherná atmosféra dala na chvíli zapomenout na nepřízeň počasí, ovšem již brzy byli všichni úplně promočení. První kopec ihned rozřadil startovní pole a ukázal, že trasa Beskyd Tour nám nenechá nic zadarmo. Kopec střídal kopec a stoupání bylo vždy dost náročné. Oproti Rampušákovi jsme se posunuli „o třídu výš“. U prezentace musel každý určit co pojede. Nutno však podotknout, že skoro každý bral závod s humorem a déšť jako součást. Hustý déšť neustával, ba naopak. Tachometry přestaly plnit své funkce, řetězy skřípaly, brzdové špalíky se ztrácely před očima, viditelnost špatná a všude jen mokré silnice… Nic pro slabší nátury! I já jsem byl psychicky takřka na dně. Brzy nastaly nejhorší krpály, ve kterých nebylo od věci jít pěšky. 32/24 a 9km/h to bylo zcela normální. Někdo jel zprava doleva, aby si ulehčil výjezd. I tak to bylo hlavně o psychice, protože většina rekreačních cyklistů by cestu nahoru předem vzdala. Občas se takřka stálo na místě, to když stoupání činilo jistě 20%! Na vrcholu nás vždy čekal nějaký vzkaz od pořadatelů – SORRY, TO BYL SVIŇA KOPEC atd. Pro mě celkem nečekané a zdrcující zkušenosti. Kupodivu mě neodrovnaly dlouhé kopce, ale právě ty krátké prudké dloubáky po úzkých silničkách. Sice jsem neslezl, ale stálo mě to mnoho sil. Na crossu by to byla ostuda! Ve sjezdech to bylo pro silniční kola dost nebezpečné, a proto se vyskytlo mnoho defektů. Díry nebyly za deště moc vidět a často se jezdilo přes 50km/h. Ve Vsetíně se trasy rozdělily a na nás čekalo ještě pár krutých stoupání – Podkopná Lhota, Všemina atd. Počasí se začalo zlepšovat, hurá! Po dlouhé rovině pod Soláň se frčelo třicítkou ve skupinkách až ke 2. občerstvovačce. Mně chyběly musli tyčinky nebo alespoň Tatranky, ale zase jsem byl rád za koláče a rozinky. Stoupání na Soláň bylo dost dlouhé s takřka neměnným sklonem. Ve sjezdu mi již chyběly zadní brzdové špalíky, najednou jsem musel zatáhnout za páku mnohem více. Táhlé stoupání na Hlavatou, další dlouhý sjezd okolo přehrady Šance a pak Smrček. Nahoře se jelo okolo 10km/h, vynikající „odrovnávák“. Slunce již provázelo zbytek trati, a tak nám bylo rázem zase horko. Sjezd ze Smrčku byl dost ostrý a úzká silnička s turisty nebyla zrovna ideální pro závodění. Pár metrů nahoru a už tu byla poslední, 4. občerstvovačka pod Pustevnami. Nejobávanější stoupání si žádalo dlouhou pauzu a posilnění. Konečně jsou tyčinky! Rychle se shazovalo na lehké převody a jen tak se plížilo k parkovišti. Davy turistů a k tomu davy cyklistů! Každý se musel vydat z posledních sil v 6km dlouhém krpálu do 1020 m n.m. až k Pustevnám. Nekonečné minuty šnečího tempa cca 10-13km/h! Již osamocení borci se perou s tímto kopcem. Výrazy v obličejích svědčí o obrovském vyčerpání, stejně tak jako rychlost posunu vpřed. Pár lidí jsem předjel, ale na víc jsem prostě neměl – vše bolelo : 32/21, 32/24 a líné šlapání… Ovšem potom 5km prudce dolů a dalších 10km volněji! Najednou svištíme hodně přes 60km/h, já max. 68km/h, ovšem na crossu s odpruž. vidlicí. Silničáři jedou místy skoro 80km/h! Já riskuji v zatáčkách, a proto moc neztrácím. Protivítr na závěrečném úseku k Rožnovu štve. Poslední necelé 2km nahoru a je tu cíl! Mám pár vteřin pod 8 hodin – nic moc. Ovšem údaji o 190km nebylo radno věřit. Debaty v cíli daly jasně najevo, že se jelo určitě přes 200km, asi 205km. Stejně tak jako převýšení 2300m – prý 2800m a to ještě výškoměr vždy neměřil, takže 3km v poho! Někteří přirovnávali Beskyd Tour ke Králi Krkonoš. I výškový profil z internetu absolutně neodpovídal! Podle mapy bylo vše jinak! Jestli má někdo profil změřený výškoměrem, ať ho poskytne organizátorům, stejně tak jako správnou délku závodu. Tohle je otřesné! Vítěz se dostal lehce pod 6 hodin, zato někdo přijel i v sedm večer! Ve středisku Orbita jsme si mohli zajít na špagety a případně pro tombolu – já dokonce vyhrál (čepici). Zpracování pomocí čipů nějak selhalo, na krátké trati absolutně. Došel jsem si pro diplom s časem a umístěním, ale o pár dní později jsem zjistil, že mé pořadí je zcela jiné – o 30míst horší. No alespoň čas zůstal. Všichni byli zklamáni z vracení záloh na čipy. Organizátoři totiž neměli drobné a chtěli 700Kč, aby vraceli tisícikoruny. No naštěstí se to pak nějak dořešilo. Jinak celkově to byl nádherný závod, opravdu dost drsný (trojtácy dopředu, pozor na časté defekty na silničkách!). Totální vyčerpání, k tomu hustý déšť 2 hodiny, více jak 200km… Mnohem náročnější než Rampušák. Zajištění křižovatek ucházející, občerstvovací stanice také, i když ne vždy s „plným sortimentem“. Za 400Kč to bylo celkem drahé, zvlášť krátká trať. Ve startovní tašce se sponzoři nepředali – kromě katalogu a šátku či jiného dílu oblečení nic. V cíli bychom si jistě zasloužili alespoň něco k pití a ne jen špagety! Atmosféra perfektní, na krátké trase byly k vidění i horské bicykly. Celkově asi 670 závodníků, přičemž přibližně polovina na dlouhé trati. Jen škoda, že Rožnov je pro plno cyklistů „z ruky“. Mně se osvědčil přesun vlakem Kolín – Valaš. Meziříčí a zpět Hranice na Mor.– Kolín. Ubytování na chatě Mír mohu také doporučit.