Aktuality

Sobota pro mě začaní už budíčkem v 4:45hod., což není zrovna moc super. Před sedmou jsem už ve Ždírci a chystám se na start. Dlouho jsem váhal, ale nakonec vzal skoro nové kolo, na kterém jsem jezdil jen minulý týden! Navíc po 6týdenní pauze zapříčiněné zlomeninou nohy se necítím úplně nejlépe.   Prezentace ve škole probíhá bez problémů. Dostávám tašku s propagačními materiály, několika tyčinkami a tričkem s logem závodu. S Lukášem se dohaduji o trase, jsme přihlášeni na dlouhou, ale on chce jet střední a já váhám. Rozhodnutí nechávám až dle průběhu závodu. Třeba ta dlouhá vyjde …   Cyklisté se sjíždějí až na poslední chvíli, start se o pár minut odkládá a něco jako výstřel se nekoná, prostě se balík rozjíždí. Nutno dodat, že obrovskou rychlostí. Sice se deklarovalo, že se pojede do Chotěboře za autem a v pohodě, ale takto jsem si to rozhodně nepředstavoval. Tep vylétá vysoko a uvědomuji si, že to bude dnes hodně kruté.     Na železničním přejezdu v obci Bílek někdo padá, i když pořadatelé na toto místo upozorňovali. Po 20km začíná první kopec, ve kterém se pole rychle trhá. Loni jsem tu jel v pohodě na kole o 3kg těžším a s pětinovou cenou toho dnešního. Ta tam je ale forma z loňské sezóny. Ještě že mám vzadu namontovanou tu kazetu z crossa!   Průměr nad 30km/h mám ještě po 50km, což bych před startem považoval za absolutní nesmysl. Snažím se jet stále ve skupině, což se mi většinou daří. Terén znám a to je velká výhoda. Pořadatelé dobře zajišťují křižovatky, a tak se dá do nich „nalétávat“.   Z Jeříšna se stoupá a ke konci přechází kopec v regulérní stojku, kterou zrovna moc lidí nemiluje. Letos se zajídala i mně, navíc údaj z tepáku hovořil jasnou řečí – tohle mě stálo opravdu hodně a to jsem si to šmrdlal na 39/28.   Na Seči je bufet, kde doplňuji energii, poněvadž jsem se nějak nestihl pořádně najíst, před startem jsem do sebe nalil ledovou kávu a někdy v pět ráno kus rohlíku se sýrem. Naštěstí je všeho dost a výběr je vskutku královský.   Následuje efektní průjezd tunelem a táhlé stoupání do Proseče, odkud padáme ne zrovna pěkným sjezdem přes Hořelec. Bylo mokro a do otoček se muselo pořádně brzdit. Navíc hrbatý asfalt udělal z tohoto lesního úseku pořádnou zkoušku dovedností. Já se na novém kole dost bál, ale zase jsem to tu dobře znal.   Chvilka po rovině, pak ostře vpravo a je tu další krásný krpál k vysílači Krásné. Znovu využívám i „nesilniční“ převody, abych se ještě více nezakyselil. Dokonce dojíždím skupinku, se kterou pak pokračuji na Ležáky. K Hlinsku se opět lehce stoupá, na 115.km je bufet – Kameničky. Tady potkávám Karla – prý kde se flákám! Jsem rád že jedu a průměr nad 28km/h mě utvrzuje v tom, že odehnu na dlouhou. Lukáše jsem viděl naposledy na startu, a tak doufám, že přecijen tu dlouhou střihne – nestalo se tak. No alespoň si na střední pěkně zazávodil.     S Karlem jedu k rozdělení tras, já odbočuji vlevo – z početné skupiny zcela sám! To jsem nečekal a docela mě to zarazilo. No nic, v poklidu pokračuji sám. Začíná pršet, takže si navlékám bundu a jím sušenku z občerstvovačky. V dáli nikoho nevidím, takže se opravdu jen plížím. Za chvilku leje jako z konve – naštěstí je naděje na zlepšení. Za pár minut opravdu neprší – sláva. Navíc mě dojeli zezadu 3 cyklisté, což mi vyhovuje.   Ve sjedu do Borovnice svištím přes 70km/h a musím se vyhýbat slepicím, které evidentně nějaký cyklomaraton nevzrušuje a prochází se po trase. Následuje nekonečné stoupání na Sněžné. Deprimující je cedule Jimramov 4km, nás však pořadatelé vyhání přes Sněžné a do Jimramova se dostaneme až po 20km. Jak by se chtělo jet rovně. No nic, pomalu ukrajuji metry stoupáku a těším se na dlouhý sjezd. Zase chvíli prší, což mě ani nepřekvapuje.   Konečně 3. bufet, už jen asi 75km. Volám Lukášovi, ten už je v cíli. Já mám před sebou ještě 3 hodiny dřiny! Svítí slunce, radost však kazí protivítr a neskutečně prudké úseky silnice do Nového Města na Moravě. V Koníkově jedu snad méně než 10km/h! Další krpálek na Tři Studně a je tu 4. bufet. Prý už to je brnkačka. No já vím své, loni byl ten konec dost šílený, takže se neraduji.     Jedeme ve třech a za Žďárem dorážíme ještě dva borce. Zase chvilku pršelo, ale už naposledy. Spolupracujeme a chceme se dostat pod 9hodin. Vím, že to bude těsné. Únava dělá z každého brdku takřka alpské sedlo. Plížíme se rychlostí jen lehce překračující 10km/h, ve sjezdech to ale sviští. Poslední bufet a už jen 20km! Průjezdní kontrola v Modlíkově, kostky v Havlíčkově Borové, pár vlnek a už jen klesání do Ždírce. Do cíle dojíždím z pětičlenné skupiny sám, urval jsem se cca 12km před koncem, kdy už se mi zdálo, že by těch 9hodin nemuselo vyjít. Povedlo se, i když toho mám opravdu dost. Dnes jsem překonal sám sebe, tato dlouhá trasa mě stála nejvíc sil ze všech maratonů, co jsem kdy jel. Po zlomenině se nejde vrátit tak rychle, tohle bylo opravdu „na krev“.   Po dojetí jdu na jídlo, vyplňuji lístek do tomboly a mluvím s Karlem. Dokonce vyhrál v tombole, stejně tak i Lukáš. Takže úspěšnost dobrá.   INFO a výsledky - www.lvr.cz