Co je křivé, to je valašské
13.9.2006 17:32
Závodů, kde se jede z 95% v poctivém terénu, moc u nás není. Jedním z nich je Valašská padesátka. Letos zkrácená o 3 kilometry, tedy na 56 kilometrů, ale že to zkrácení stálo za to. Většinu trasy vede po krásném hřebeni Vsetínských vrchů, jen ten konec, je „takovej divnej“, ale vše po pořádku.
9.9. se řadí před sportem Anděl ve Vsetíně necelé dvě stovky bikerů. Za kýčovitého počasí – jasno a příjemně teplo v 11 se vyráží a vcelku zostra hned od začátku. Hned po prvním kilometru, než se vyjede z města, začíná první stojka. U některých dojde i na nejmenší pilu. Rozhodně se zde ihned pozná, jak na tom kdo je. Na Dušné (730 m.n.m.) se najíždí tak na 3 km na asfalt. Podaří se mi posbírat skupinku, kde se střídáme a jede se lépe na Vsacký Cáb (830 m.n.m.). První psychická hranice. Odtud se již pohybujete až do cíle +/-100 výškových metrů. Krásné výhledy na Beskydy a dokonce je vidět Malá Fatra. V půli trasy na Soláni je občerstvovačka, další ještě u Partyzána. I když je trasa vcelku technická a dost kamenitá, všichni jedou obezřetně a vlastně jsem neviděl za celý závod nikoho lepit. Za Partyzánem (sedlo mezi Karlovicemi a Makovem) se ale začínají dít věci. Kdo se občerstvil, udělal dobře. Zde začala zmiňovaná zkratka. Málem mi rupne za krkem, když vidím, kam jedeme. Špunty na SPD se mi fakt vyplatily. Občas nad sebou či pod sebou slyším různé komentáře. Z deseti slov bylo vždy jen jedno publikovatelné a to většinou kopec. Když se konečně vyškrábeme nahoru, podrncáme kousek po šutrech dolů a znovu na nohy. Bylo to drsné. Na omluvu pořadatelů, nebylo v úmyslu „naštvat“ bikery, ale trasa byla vynucena polomem. Nicméně po této psychicky náročné pasáži, přichází solidní sjezd a pro mě velké překvapení. Šetřím ještě síly pro závěrečný dojezd, jelikož znám trasu z loňska. Jenže v táhlé zatáčce najedu do mlíka a šipky ukazují jinam ??? Nedůvěřivě jedu, následuje opravdu vyvoněný sjezd po lukách a lesích a šipka cíl 500 m. Opravdu. I cíl se letos přesunul a končí se v Podťatém na krásné valašské křivé louce. Pod cílový oblouk je třeba vyjet krátké stoupání a pak již jen lehnout do pokosené (rozuměj posečené) trávy. Nejdříve tu byli Sváťa Janečka (samozřejmě žádné překvapení na domácí trati) před Jakubem Cíglerem z Bike 2000 a Pavlem Žákem z MXM Hulín. Cílový prostor byla taková valašská romantika. Dřevěná hospoda a guláš se ohříval na otevřeném ohni v kotlíku. Sluníčko svítilo do piva, úplná pohádka. Vzhledem k opravdu velké členitosti cílového prostoru sice proběhla závěrečná bike show o 10 000 Kč malinko komorně (deset nejrychlejších bikerů si dalo ještě 10 okruhů na louce o finanční prémie), ale to nijak neubralo na atraktivitě závodu, ani na krásné valašské idylce. Na tombolu se pak na louku samozřejmě vyškrábalo lidí více.Na začátku jsem parafrázoval, že konec je „divnej“ a nemyslel jsem jen ty drsné kilometry od Partyzána. Start a cíl jsou od sebe vzdáleny 35 km, ale pokud si necháte auto ve Vsetíně, jde o příjemnou projížďku z kopce a aspoň z vás vyprchá cílové pivo. Místní si pak dají ráno třeba 30 km do Vsetína, pak ještě 50 km domů a večer máte na tacháči 140 km, ale velice příjemných. Mnohým se to samozřejmě nezamlouvá, což se odráží na účasti. Nicméně Valašská 50 je originální a já jsem určitě vděčný, že tu takový závod je. Tonda Liebel