Aktuality

Na startu Tentokrát vyšlo nádherné počasí a rozjásané skoroletní sluníčko vylákalo na start rekordní počet závodníků – 210 na dlouhou a dokonce 235 na krátkou trasu. Z 30 km vzdálené Prahy i z okolí Slaného jich přitáhl opravdu solidní houf a zaplnil startovní silnici.Už na první pohled bylo dle vyšperkovaných kol a teamových dresů vidět, že kvalita se rok od roku zlepšuje. I já jsem přes zimu potrénoval skoro jako vloni a dokonce se tentokráte vybavil funglovkou Gary Fischerem Supercaliberem. Je to moje první funglovka a jsem zvědav zda se mi bude dařit více nežli vloni, kdy jsem dosáhnul 20. místa coby svého nejlepšího výsledku. Dělám několik situačních foteček startujících a řadím se na kraj do středu pole. Start Na nějaký, pro mě neslyšitelný povel se celý peloton hne vpřed. Natěšení borci se derou kupředu, my krajníci netrpělivě přešlapujeme a poslušně se řadíme až za první vlnu. Po 400 metrech dojíždím Vendulku, po dalších 200 m je ostrá vpravo a hurá zpátky ke startu. A rovnou skrz stodolu. Dobrá vychytávka zakončená miniskokem. Po kilometru a půl znovu projíždíme startovně-cílovou rovinkou. Zde předjíždím kamarádku Romanu – na holku fakt dává. Ještě o něco lépe odstartoval Honza, dojíždím ho v kopečku nad sokolovnou a chvilku udýchaně kecáme o výhodách nových kol. Nahoře nás dojíždí Niky, utrousí, že se flákáme a mizí v poli. No tak přidávám a hrnu se za ním, Honza se nejprve zapřísahal, že se se mnou honit nebude, ale stejně mu to nedá. Trápení na trati Z velkého kopce dojíždím Nikyho a díky skvělé ovladatelnosti Supercalibera mu navíc rychle mizím. Jenže Nikola je nabušený z letošních spiningů, na rovině mi to vrací a v kopcích ujíždí. Následuje veselá honička nahoru dolů dalších 15 km, při kterých se konečně solidně odrovnám. Tréninky na silnici ani na cykloválcích pořádný drncavý závod nenatrénuješ. Ruce mě brní, záda dost bolí, nohy v kopcích ochabují a dechu se moc nedostává. Nedá se nic dělat, musím si přiznat, že okolní kvalita šla opět nahoru a mladší mají k závodění dravější přístup. Po 30 km proto přecházím na údržbový, takřka tréninkový rytmus a vášně popouštím spíše jenom ve sjezdech. Trať je v podstatě pořád stejná, jedeme vesměs po lesních cestách, každé 3 km přijde kopec a sem tam pěšinka a pak zase přes pole. Před občerstvovačkou na 43. km je drsné stoupání, vloni jsem to vyjel, letos ani náhodou, ovšem stejně jsou na tom všichni kolem, a tak tlačíme silnou podestýlkou listí vzhůru. Nahoře prudká vpravo a konečně se zastavuji. Slupnu páreček banánů, do kapsy strčím několik tyčí, vypiju kelímek ionťáku, druhý beru do zubů a tradá dál. Druhý dech a oživení závodu na závěr Ne, že by se mi jelo nějak lépe, ale vypadá to, že ostatní jsou na tom hůře, postupně se velmi pomaličku posouvám vpřed. Občerstvovačku na 55 km vynechávám, o to více se těším na tu závěrečnou na 63. km. Chytá mě trochu hlad a už také dochází ionťák. Jenže co to? Na občerstvovačce stojí Nikola, který mě strhal na začátku, vypadá dost utahaně a tlačí do sebe pití. Opět se ve mně ozývá závodník. Ani nepřibržďuji, křiknu  „pojeď Niky“ a nasazuji pekelné tempo, aby se mě nedejbože nechytil! To by se mu asi stejně nepodařilo, neboť následující kopec jedu vostře, fakt vostře, až šutry létají a v zatáčkách klopím bajk do šílených úhlů. Skáču přes výmoly a strouhy a drncá to hrozně. Nejprve si myslím, že je to tím, že jedu rychle. Až dole zjišťuji, že jsem neodemknul tlumič a jel to jen s předním pérováním. Následující hank jedu na morál, dojíždím a předjíždím pět jezdců. Nahoře se otáčím a Niky není v dohledu. Naštěstí, dál bych už asi zkolaboval. Takto jedu posledních 6 km tak akorát, rychle, ale ne vražedně jako předchozí pětikilometrový úsek. Jedomělice mě vítají pěkným pohledem z kopce a přede mnou na dostřel 2 jezdci. Tuto poslední výzvu, zvládám ještě před nájezdem na hlavní silnici k cíli. Předjedu oba a na silnici nasazuji předčasný finiš dva kiláky před cílem. Poodjel jsem a náskok si se štěstím udržel. Výsledky Trasa naměřeno 80,7 km, převýšení 1320 m, výsledný čas 3:53:12. Nikola finišující o 106 dojel 3 minuty po mě. Vítězný domácí Jirka Chyba byl však někde jinde 3:02:36, druhý dojel o fous Roman Káles (3:02:39), třetí byl Jan Bulín (3:05:50) na Michala Prokopa zbyla bramborovka (3:06:32). V ženách zvítězila kamarádka Romana Pešková (4:14:31) s velkým přehledem před Evou Hamáčkovou (4:20:42) a Markétou Milkovou (4:47:11). Podrobné výsledky naleznete ZDE>>.Po závodě Po dojezdu většiny závodníků se konaly tradiční záležitosti – kolem 16.00 proběhlo skromné vyhlášení vítězů: krátká dlouhá, junioři, muži, ženy konec. Následovala ucházející tombola s pěknými cenami. Spousta lidí zůstávala na podvečerní a noční veselici s kapelou a užívali si vonící udírny. My jsme se však dali na cestu k domovům. Sobotu jsme si užili a mohli jsme přijít na to, že na silnici a vyjížďkách na pořádný závod nenatrénuješ. I proto se vyplatí do Jedomělic na jaře zajet a vyzkoušet si pořádné závodění co nejdříve, ještě než přijdou ty důležitější (a těžší) měření sil. text a foto: Pavel Macháček