Naše dovolená byla sice romantická a krásná a dokonce i na kolech, ale považte: Ille de Re, ostrov u Francie 25 km dlouhý, 1-8 km široký, nejvyšší bod 19 m (ok, ten maják nepočítám, tam se nedá vyjet!) a navíc jsem tam byl jedinej, kdo umí říct žabožroutsky akorát bonžůr a vyškemrat francouzký vzorek vína na ochutnání! Není tedy divu, že mě zlákaly Paseky na další MTBO!
Následovalo typické kolečko: „Zlato, já pojedu o víkendu na kolo do Krkonoš. Tam jsou strašný kopce, to by tě nebavilo…“. Typická odpověď: „A jako příští tejden chceš jet na to enduro a pak na Artíka a pak co? Jó na Sudety! A kdy jako budeš doma?! Se mnou?!“ Nezasvěcený by mohl říci, že jsem se nasral a z pomstychtivosti zarezervoval u Bareše na daný termín Tandem, ale nám je jasné, že jsem to udělal z lásky ke společně stráveným chvílím na kole!
A tak se stalo, že jsme v sobotu v půl šesté ráno koukli z okna našeho pražského bytu a zjistili, že leje. Manželka, že je to škoda, že nikam jet nemůžeme! Zvýšil jsem hlas na výrazný šepot, zopakoval jaké úsilí (a 850 Kč na víkend) mě stálo tandem sehnat a odrazil tím tento pokus o rezistenci. A tak se stalo, že jsme v 9:00 seděli na parkovišti v Pasekách a s hrůzou v oku sledovali ceďák za okny. Venku chodili lidé v goretexu a já s sebou vezl letní dres a návleky, kdyby bylo nejhůř (třeba sníh). Naštěstí na startu nám už jen lehce kapalo, a tak nám při zakreslování vytyčené trasy ani moc nezmokla mapa.
Na tandemu je zvykem, že vpředu je motor plus řízení a vzadu mapník a mapování. Řídili jsme se tímto konceptem a první kontrolu pod kostelem minuli. Druhou kontrolu jsme i přes můj halasný odpor hledali u úplně jiného mostu a ke třetí a čtvrté kontrole na Studeném a Dvoračkách jsme se dostali tou určitě nejdelší možnou cestou. Od té chvíle už manželce trasování šlo o dost lépe. Možná to způsobil ten stres ze sjezdu ze Dvoraček, doprovázený řevem navigátora rallye: "Ostrá levá! Brzdi! Brzdi Úáááá! 180 stupňů pravá! Zpomal! Zpomal! Rozvod! Bude rozvod! 270 plus prudkéééééé klesání!".
Nakonec jsme do cíle přivezli 360 bodů a čekal nás výjezd pro prémiové body po sjezdovce. Bohužel půjčené kolo mělo naprosto hladké pláště a podmáčená, blátivá sjezdovka nám naprosto nedala šanci a pobavili jsme přihlížející pádem do bláta. Přesto jsme v kategorii "ostatní" skončili na prvním místě, což je fajn, ale vzhledem k tomu, že okolo nás stáli rodiče s dětmi, tak to mírně ubírá našemu výsledku na lesku :-).
K rozvodu nakonec nedošlo a tuto akci určitě příští rok přijedeme prožít od pátku do neděle se vším všudy včetně té muziky a piv.
Jindra Volný
foto Aleš Malý