Příliš mladé pušky na "Yes 24"

11.3.2019 13:48

"Není důležité zvítězit, ale vydržet do konce!" "Kdo spí, nezvítězí!" "Hluboké zážitky z mrazivé noci či stanování v závějích." Těmito hesly zlákal pořadatel náš tříčlenný tým "Tři Králové" na start závodu Jesenická 24h.

Už samotný výjezd na Horský Hotel Paprsek (Palaš 1027 m.n.m.), okolo kterého vede cca. 4,2 km dlouhý závodní okruh, je zážitkem sám o sobě. Ledové koryto s vyjetými kolejemi umožňuje pouze střídavý jednosměrný provoz – poslední šancí stihnout start závodu je zahájit výjezd z Kunčic nejpozději v 8.30 h. Do startu v 11 h jsme měli tedy dost času zjistit, že máme sice největší stan, ale postranice zůstaly v Praze. Zatuchlo jsme v našem domečku opravdu neměli.

Start stylem Le Mans v 11 h si vzal na starosti Kamaryťák. První koleso obkroužil za nějakých 12 min a do druhého se řítil na druhém místě se ztrátou nějakých 20 s. No to jsme úplně nečekali. Rozkaz zněl totiž: "Ostrým stříďákem po dvou kolech se usadit od začátku na špici, vybudovat si pohodlný náskok a jak zaleze slunce stáhnout střídání na 4-5 kol (ca.1h), udržet vedení do svítání a triumf zakončit exhibiční 4h spanilou jízdou opět v módu stříďák ostře po dvou kolech." Tolik teorie a rozbor strategie.

A nyní jak to bylo doopravdy. Přestože jsme na vymrzlé trati všichni od začátku jeli naordinované tempo pod 12 min na kolo v ostrém střídání po dvou kolech, tak se na špici relativně pohodlně uvelebil zjevně velezkušený EHL team. Nejprve jsme doufali, že nastoleným kalupem pojede jen jeden max. dva z jejich čtyřčlenného týmu, ale okolo 15. h už bylo nad slunce jasné, že jsme narazili. Na jednom střídání v prostoru startu jsem vyjížděl současně s jedním EHLákem a již během úvodního stoupáčku, následného dlouhého sjezdu a hlavně stojky za otočkou bylo jasné, že těmhle borcům jen tak nesekne.

Před půlnocí, po 12 h závodění, jsme (řekl bych svorně a teamově), sklopili uši a krom ústupu do velkého vyhřívaného stanu ustoupili i od pomyšlení na zlato. Mně osobně se celá noc smrskla na mžourání na stopu za svitu polomrtvé čelovky, zouvání, svlékání, oblékání, klépání kosy v prostoru střídání, pohybu vpřed kdysi připomínajícím volnou techniku a samozřejmě požírání čehokoli od čokolády přes chipsy po studený vývar (ideálně zakusovat jedno druhým a zapíjet třetím pochopitelně).

Ráno nás přivítalo děštěm se sněhem a my ho oslavili 400. najetým kilometrem a do sytosti pivem, párkama, míchanýma vajíčkama a dvojitým espresem v místní restauraci. Jak jsem byl celou noc a brzy ráno relativně v pohodě, tak po vydatné snídani jsem už myšlenkama směřoval spíš k balení a odjezdu než znovu na trať (Vary přeci jenom nejsou z Jeseníků na dohled). Všechna čest těm, co se na trati potáceli sami celou noc!

Nakonec končí i ty nejdelší dny a nám z toho nakonec krom hlubokých zážitků, nových ponaučení a rozhozeného zažívání cinklo za 470,4 km druhé místo v kategorii týmů. Holt jsme asi ještě příliš mladé pušky a na vítězný EHL tým nám chybí ještě nějaká ta léta praxe.

Velký dík pořadatelům za parádní organizaci. Týden po závodě pevně doufám, že se již neuvidíme.