Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

LOUDÁNÍ 2020 - 4. díl: Když nemůžeš, tak přidej

18.3.2021 07:30

Když se chce spát, je nejlepší zrychlit. To mám vyzkoušené. Zrychlí se tep a spaní přejde. No tak zrychluji. Doufám, že se Mohy chytne a naskočí mu již vynechávající motor. Když ne, pojedu hold sám. Ale drží se, je to dobré, je to mezek.

Bookmark and Share

Sjíždíme rychle až do Litoměřic. Přesně ve 2 ráno projíždíme pod okny mé mamky. Dál přes Mostnou horu pokračujeme v dobrém tempu rychle směrem na Křížovou horu. Je tu velká motivace. Dle trekru tam nahoře spí Dan Götz jedoucí na 4. a o pár km dál i starý známý z loňska Kárl, jedoucí na 3. místě.

"To by bylo něco je předjet, když by ještě spali." maluji si to růžově.

Zabahněná jílovitá cesta mezi Mostnou horou a Kočkou nás ale trochu zdrží. Jíl se na kola lepí a nabaluje tak, že se přestávají úplně točit. Nějak se z toho stranou cesty dostáváme. Stále bahnem, naštěstí už nelepícím, stoupáme na Křížovou horu. Tempo držím stále co nejrychlejší. Zdá se, že to Mohyho dokonale probudilo. Jsme na vrcholu. Už už se chystám vypnout světlo, abychom nevzbudili Dana, který tu spí,  když v tom...

"A dobré ráno pánovéééé. No, to jste mě nemile překvapili, že už jste tady." zdraví nás s úsměvem Dan, který se akorát hrabe ze spacáku.
"Sakra!" zabručím si v duchu "Tak to nevyšlo".

Není se čemu divit. Jsou 4 ráno a už svítá. Už jsme 24 h v sedle. Dle Wahoo máme za tu dobu v nohách 220 km. Chvilku s Danem pokecáme a pak razíme dál. On ještě balí. Než dojedeme k Panně už je nám v patách a než se vyškrábeme na Kalich, už je v nedohlednu před námi. 

Přes hrádek Lýtiš nabíráme výšku a směr na Sedlo (726 m.n.m). Předem varuji Mohyho, že s kolem přes sedlo to bude fakt úlet. Sedlo působí nenápadně, ale kdo ho zná, ví o čem mluvím. Strašný prďák. Klouže to. Kolo nejde ani tlačit. Beru ho na záda. Směju se, jak je to absurdní.

Hřeben Sedla je i přes své skalnaté traverzy za světla pohoda. O klesání příkrou kluzkou severní stranou se to říct nedá.

"Áááááááá" projíždí kolem mě Mohy po zadku a jeho kolo zůstává ležet pár metrů nad ním.

Klouže to neskutečně. Ale jsme dole.

Pod Sedlem v Úštěku, kam dorážíme kolem 9 ráno, čeká zasloužená odměna: otevřená cukrárna, vydatná snídaně a horké kafe. Větrníky tu mají naprosto luxusní. Paní je strašně hodná a ochotná a to i přes to, že jsme celí od bahna, špinaví jako dobytek. Všude rozložila noviny, abychom si mohli sednout. Aspoň jí uděláme slušnou útratu.

Přes výživný Ronov, krásné okolí Holanských rybníků se přibližujeme k Vlhošti. Z Českého Středohoří jsme se tak úspěšně dostali na Kokořínsko.

"Kluci nějak zvolnili" hlásí Mohy při pohledu do appky na to, jak je na tom Kárl s Danem před námi. "Jedou spolu a ztrácíme na ně cca hoďku" pokračuje.
"Tak to je super, za chvíli je docvaknem!" raduji se.

Opak je ale pravdu. Obejít Vlhošť v bahně trvá hrozně dlouho. Mohymu každou chvíli zase padá vodítko řetězu a prostoje při opravách mě začínají děsně uspávat. Prohodili jsme si role z noci. Mohy je naprosto ready, ja krizičuji. Kluci vpředu se nám rychle vzdalují. V Korcích to dál nejde, musím si dát 15 min šlofíka. Mohy trpělivě čeká. Neusnul jsem, ale pomohlo to. Korecký vrch je ale moje smrt. Nahoru ok, ale dolu na bahně to strašně klouže. Během dne už jsem měl v kluzkých sjezdech několik pádů. Už si tak nevěřím. Bojím se. Moc přibrzďuji a to má na bahně vždy za následek smyk a další pády. 2x letím přes řidítka. Nadávám a řvu vzteky.

Došlo nám skoro všechno jídlo. Stavíme ve Ždírci v nejaké rozestavěné hospodě. Sedí tu na pivku 4 cyklisti. Čisťounký a voňavoučký. Když nás vidí, koulí očima, jak jsme jetý. Bahno od hlavy až k patě, kola zadělaný, mokří, odření, prostě správně vyloudaní.

"Vy teda vypadáte. Odkud jedete a kolik máte najeto?” ptají se po chvilce váhání.
“Zkuste si schválně tipnout kolik.” odpovídám.
Znovu si nás a naše kola přeměřují zkušenými pohledy. “Podle toho, jak vypadáte, tak jste museli dát tak aspoň 80 kiláků!” shodují se znalecky.
“No, bylo to trošku víc. Teď máme přesně 570 km,” odpovídám.
“Cožéééééé?” koulí nechápavě očima. Klasická srážka s mimozemšťany.

Na hrad Houska dorážíme už se setměním kolem desáté. Posledních 80 km do cíle. Bez čelovky to dál už nepůjde. Mohy ale nemůže čelovku nastartovat. Zateklo mu do kabelů. Už včera jsme je zalepovali tejpou, protože mu zatékáním začalo světlo problikávát. Snaží se to opravit a vysušit, ale nejde to. Nefunguje.

"Kurva!" nadává do tmy.
"Hele.." říkám Mohymu, "já mám vlastně ještě jednu malou rezervní čelovku!"
"Ná, půjč si jí" podávám mu ji.

Kromě mé oblíbené čelovky Fenix HM61R Amber jsem pro jistotu vzal ještě malou záložní čelovku Fenix HL50 na tužkovou baterku, kdybych nestíhal dobíjet hlavní čelovku z dynama. Jak se nám teď hodí.

Čelovka připevněna na Mohyho helmu zip páskami. Můžeme jet dál. Jenže zase ještě něco. Pro změnu zase uvolněné Mohyho vodítko řetězu. Takže další oprava a zdržení. Mezitím zavírám oči. Ty prostoje mě už uspávají.

Při sjezdu z Housky moc nedávám pozor. Jsem nemotorný a ospalý. Málo se ohnu při podlézání padlého stromu.
"Škub!" ozve se od mých zad.
"Neříkej mi, že jsem si roztrhl bundu!?" ptám se Mohyho za mnou, aby to zkontroloval.
"No..., bohužel jo. A hodně" odpovídá.
"Do prde..." nadávám.

Aby mě to nemrzelo, jen o pár km dál ji trhám pro jistotu ještě jednou. Zase o strom. Mohy mezitím stále bojuje s uvolňujícím se vodítkem řetězu. Furt stavíme. Chce se mi spát. Kokořínské údolí je strašně zabahněné. Postup je zoufale pomalý. Já jsem z nevyspání a únavy čím dál, tím víc nervóznější. Nebaví mě to. Vůbec.

 

Když se blížíme k parkovišti v podhradí Kokořína, už jsem rozhodnutý. Efektivnější pro mě bude jít se na chvíli vyspat. Hospoda s krytou terasou, která by byla na spaní ideální, je ale ještě otevřená. Uvnitř zuří rozjetá párty s živou kapelou. Všude strašný randál. Tady bych neusnul. Dáme aspoň kafe. K jídlu nic nemají. Jen pár sušenek. Vykoupíme všechny, protože už zase nemáme co jíst.

Jedeme dál. Mohy konečně připouští, že dáme na chvilku spánek. Jak jsme minulou noc v Ústí nespali a jedeme uz 2 dny nonstop, máme na další za námi naštěstí komfortní náskok okolo 5 hodin. Vyškrábeme se pískovcovou soutěskou na skalní vyhlídku nad Kokořínským údolím. Není to tu moc rovné, měkké ani závětrné, ale dál už se nám nechce. Rozbalujeme spaní.

"Tak kolik? Jak dlouho budem spát?" ptám se Mohyho. "Viděl bych to na max 2 h" dodávám.
"Dejme jen hodinu. Pro jistotu." odpovídá Mohy.
"Ok, souhlas, to bude jistější" přitakávám.

Karla s Danem už nedoženeme. Ti už jsou skoro v cíli. Ale aby nás někdo 70 km před cílem ještě dotáhl, nedej bože předjel, to nemůžeme dopustit.

Je půl hodiny před půlnocí. Budík nařízen na 0:30. Mohy se balí jen do termo fólie. Nic jiného nemá. Naštěstí už neprší. Já rozbaluji spacák a žďárák. Jsem rád, že to nakonec netáhnu úplně zbytečně. "Dobrou", říkám Mohymu, ten už ale dávno spí.

Celkem nonstop ujeto: Kryštofův Hamr - Podhradí (Kokořín), 344 km, +9 250 m
Čas: 43:17
Záznam a mapa 4. a 5. dne: Viz STRAVA 1. část2. část

 

Pokračování příště.....

 

Aleš Zavoral

Diskusní fórum pro: " LOUDÁNÍ 2020 - 4. díl: Když nemůžeš, tak přidej"

Názor Autor Datum a čas
RE: LOUDÁNÍ 2020 - ... Tonda L. 18. 3. 2021, 11:19

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |