Je to jeden z posledních závodů v kalendářním roce před dlouhou pauzou, která pro příznivce bikingu nastane. Navíc jsem na tento areál měl pěkné vzpomínky z minulého roku, kdy se mi tu celkem dařilo.
I když se jednalo o říjnový závod, počasí tomu nenasvědčovalo. Teploty se během dne vyšplhaly téměř k 20°C. Ještě ráno jsem uvažoval o dlouhých rukávech, které jsem ale nakonec nepotřeboval, dalo se v pohodě jet v krátkém dresu. Od ranních hodin jsem se těšil na pěkný závod a doufal jsem, že svoji nepříliš úspěšnou sezonu, zejména v rámci závodů KPŽ, zakončím slibným výsledkem. Asi nejvíce jsem se obával jízdy po D1, proto jsme si dali časovou rezervu a vyrazili s předstihem. Kromě tradičních zúžení na naší „nejlepší“ dálnici nás na cestě nic nepředvídatelného nepotkalo, takže jsme do areálu dorazili včas. S parkováním u areálu problém není, místa je dostatek. Počet návštěvníků podniku KPŽ je poměrně hojný, nicméně ve srovnání se závody XC či biatlonu, kdy se po tratích prohání nejlepší bikeři či biatlonisté, je areál dobře připraven na nápor závodníků i fanoušků.
Jak jsem zmínil, na závod jsem byl natěšený. Po pozdravení se s kolegy u týmového stanu jsme pak vyrazili do startovních koridorů. Hodně násmělo startovní čísla blízko sebe, takže jsme se mohli férově poměřit na trati. Při čekání na startovní výstřel jsem si připadal jako „profesionální“ jezdec, což umocňovaly tribuny okolo. Pravda, na nich se netísnily tisíce lidí, jako jsem to zažil při návštěvě biatlonového mistrovství světa, nicméně i tak to byl příjemný pocit. Je tedy namístě poděkovat všem fanouškům, kteří stáli na startu a pro bikery vytvořili hezkou atmosféru. To platilo vlastně po celém areálu včetně finiše. Vše navíc podpořil moderátor, který v rámci předstartovního programu označil účast téměř 900 jezdců na trase B jako nejlepších bikerů v ČR...to pohladí na duši:-)
Start královské trasy B byl v 11:30 a závodníci se vydali vstříc novoměstským tratím. Hned po startu se pole roztrhalo při stoupání. Po překonání prvního výšlapu se zhruba na 5. km dostali všichni z lesa a trať pokračovala po poli. Dále byl průběh trati podobný, kdy se střídaly úseky v lese a po poli. Zejména na polních cestách bylo dobré držet se v háku, protože foukal poměrně silný vítr. Jezdci tahající skupinu či osamocení jednotlivci ztráceli v těcho částech hodně sil, což byl i můj případ. Ne vždy se mi dařilo udržet se ve skupině s dalšími jezdci.
Přibližně na 10. km čekalo na závodníky stoupání na kopec Studnice, který byl poměrně prudký. Pak následoval sjezd a zase se šlapalo vzhůru. Trasa v okolí Vysočina Areny byla ve tvaru sinusoidy, takže míst na odpočinek moc není. Dle profilu trasa ani tak náročně nevypadá, nicméně právě díky střídání se krátkých, prudších kopců a sjezdů, singletracků, delších otevřených pasaží stojí závodníky hodně sil. I přesto jde o rychlou trasu, o čemž svědčí dosažené časy. Mně samotnému se dařila zhruba polovina závodu, nicméně druhá již tak úspěšná nebyla. Tento problém se mě drží celou tuto sezonu, což je dáno nedostatečným počtem natrénovaných km. Přesto jsem chtěl bojovat dál, ale cítil jsem, jak nohy těžknou a zhruba od 30. km mě začaly předjíždět desítky jezdců.
Dobře jsem se necítil ve chvíli, kdy mě předjel týmový kolega, který měl někde mezi 20-30. km defekt, což mu několik minut zabralo. Když mě předjížděl kolem 40. km, křičel na mě "Pojď do háku!". Chvilku jsem se ho snažil držet, ale na tenhle „tank“ jsem neměl! Pokud se mně tento závod nevydařil dle představ, tak zmíněný kolega měl opravdu smůlu, když o pár set metrů dál měl další defekt...holt, někdy je tzv. den blbec! Kolegy mi bylo líto, ale on si to pak vynahradil druhý den, kdy skončil na bedně v rámci jiného závodu;-)
Jelikož jsem trasu znal z loňského roku, věděl jsem, že poslední 3 km jsou velice výživné! Trasa přivede závodníky zpět z lesa do areálu a když už si všichni myslí, že jedou do cíle, tak je čekají poslední kopce, které kopírují trasy závodníků v biatlonu.V televizi tyto kopce vypadají mírně, nicméně realita je poněkud jiná. Jde o opravdu náročná stoupání, která těsně před koncem dají závodníkům hodně zabrat. Je tedy dobré, aby měli jezdci pošetřeny síly, které jsou v tomto úseku více než potřeba. I když jsem tušil, že konec bude ještě krušný, a i když mě napadaly myšlenky na odstoupení ze závodu, nechtěl jsem takto zakončit svůj poslední letošní KPŽ podnik. Přes velkou bolest se mi podařilo poslední kopce vyšlapat, ale opět jsem ztratil několik pozic. Opět kontrast oproti loňskému roku, kdy jsem v této fázi několik pozic navíc získal... Každý rok je prostě jiný!
Ačkoliv se mi závod úplněnevydařil, i tak se jedná o podnik, který má pro mě v seriálu KPŽ své místo. Dle návštěvy závodníků, kterých bylo dohromady na všech tratích přes 2000, jde o velice populární zastávku KPŽ. Trasy jsou krásné, jezdivé, s technickými pasážemi, takže každý si najde to své. Start a cíl před hlavní tribunou dávají závodu své kouzlo. Na atraktivnosti podnik získal i tím, že se jej zúčastnil náš nejlepší biker Jaroslav Kulhavý, který sám projel trasu dětských závodů a fitness jízdu, poté ještě potěšil příznivce autogramiádou. Pro mnohé to zřejmě byl poslední závod sezony, já se však ještě postavím na start populárního Author Cupu v Josefově Dole. V rámci KPŽ to letos moc slavné nebylo, budu tedy věřit, že příští rok bude pro mě osobně úspěšnější. Do Vysočina Arény se však v rámci KPŽ určitě rád podívám znovu;-)
Petr Šmíd
foto: Jiří Lehký
