Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

TransContinental Race 2017 #02 - Alpy

25.9.2017 07:42

Z Michala spadla předstartovní nervozita a únava z letadla. Opřel se do pedálů a začal pořádně ukusovat z krajíce, který ho čekal. Prvního kontrolního bodu na zámku Lichtenstein (CP1) dosáhl hned druhý den, ale do následující cesty se mu postavily Alpy...

Bookmark and Share

 

Den druhý

 

Neděle ráno, mám plán odpoledne dojet na CP1, přes nějaké kopečky sjíždím k nádrži Grand Étang a pak k řece trajektem přes řeku Reihn. Tady mě to dost překvapilo, podle mapy jsem myslel, že tu bude most, ale přívoz byl pěkný, zdarma a stál za to! Opravdu nic neplatím. Jedou se mnou další cyklisté, nějací výletníci. Cesta v pohodě pokračovala, potkával jsem občas kolegy a v neděli hledal co je náhodou v Německu otevřené s možností nákupu jídla a pití.

 

Až do města Tubingen, kde mojí naplánovanou trasu přeruší tunel, kam nesmí cyklisté. Nakukuji do něj a jasně se rozhoduji, že tento zákaz neporuším. Větší chvíli mi trvá, než ho nějak objedu, jsem zase na trase a ejhle – silnice pro motorová vozidla. Prostě pech pár kilometrů před CP1. Řeším kudy, ale naštěstí mají Němci označenou objížďku pro cyklisty. Jsem asi 7 km před CP1 a přišlo to – defekt zadního kola. Na krásné čisté cyklostezce. Dlouho a poctivě hledám nějaký trn anebo něco jiného v galusce abych do toho nenarval gel a nezjistil, že je to k ničemu. Nic nenacházím, opravuji galdu gelem nafouknu malou pumpičkou – tlak je nízký, musím dávat pozor, říkám si, že to je zlé, jsem na začátku, necelých 600 km a už defekt.

CP1 - Schloss Lichtenstein

 

Na CP1 Schloss Lichtenstein jsem asi 118. v pořadí, to mě moc nepotěší, ale co………Objednávám si večeři a čekám opravdu dlouho, mezi tím různě chodím na toaletu se umývat a ke kolu kontrolovat tvrdost zadního kola a přerovnávat věci. Přijdu ke stolu a tam leží nějaký zeleninový salát. Co s tím, objednal jsem maso s kaší. Mám hlad a myslím si, že moje jazykové vybavení asi místo kaše objednalo salát. Prostě ho sním a čekám u nealko piva a kávy dál a doufám. Asi za půl hodiny mi přináší opravdové jídlo.  Dávám si večeři za 26 Eur – úplně se mi protočily panenky když jsem to platil, ale co, najedl jsem se úžasně. Přišla šílená bouřka, tak čekám asi 2 hodiny. Vyjíždím do tmy na povinný úsek a pokračuji po své trati. Bouřka se vrací, je hodina před půlnocí tak to zapíchnu v bus zastávce a připravuji nocleh, za chvíli přijedou dva závodníci jedoucí v kategorii párů, jeden z nich byl ze Slovenska – to mě potěšilo, konečně pár slov.

  • 269 km 3233 výškových metrů a 765 m n.m. nejvyšší bod.

  •  

Den třetí

 

Plán byl jasný, přejet zbytek Německa, podél řeky Lech vjet do ALP a přes průsmyk do Insbruku, pak přes Brener do Itálie. Jede se mi dobře, předjíždím pár závodníků, v Alpách jsem prvně a strašně si to užívám, je tu nádherně, sice je tu až do Insbruku opravdu silný provoz, ale řidiči jsou neskutečně slušní. Je obrovské vedro a tak si u jedné vyhlídky zaplatím toaletu (to je takový Rakouský zvyk) a kompletně si namáčím dres a chladící ručník, oblékám se do mokrého. Tuto proceduru budu dělat prakticky až do Řecka.

 

Vidím kousek Zugspitze. Ve městě dám burgr a kávu a Brener – těch 36 km do kopce, kterých jsem se opravdu bál si naprosto užívám, předjíždím asi 6 lidí, pozdravím, představíme se a popřejeme hodně štěstí – baví mě to náramně. Musím jezdit častěji s kolem do Alp. Je to krásná cesta, zatím jsem tudy jel jen po té dálnici, ale tady je nádherně. Nahoře jsem ještě za světla, oblíkám se do nohavic a rukávů kvůli sjezdu a po silnici v kombinaci s cyklostezkama jedu dolů. Pořád i ve tmě je mi vedro, ty nohavice a rukávy jsou zbytečné. Itálie podél této silnice je fakt průmyslově hnusná, nebaví mě to a potmě hledám nějakou travnatou plochu na spaní, dlouho nic, tak si lehnu za panel vedle silnice kousek za  Brixenem.

  • 362 km 3313 výškových metrů a 1366 m n.m. nejvyšší bod - Brenner

  • Brenner pass

Den čtvrtý

 

Jede se mi divně, není to ono, jsem celkově unavený a otrávený z okolí a silnice. Bolzano, Trento – tady sháním nový telefon, ale nesehnal jsem, takové obchody mají až od dvou odpoledne a já mám ráno. Z Trenta je zakázaná hlavní silnice a tak vjíždím do kopců a chvílema jdu pěšky, sem tam mají i 18% a já nemám svůj den. Zdá se mi, že tady bloudím a že všichni ostatní jedou lepší cestou. Je mi divně a vedro.  Asi po dvaceti km v kopcích kolem města vjedu na cyklostezku podél řeky Brenta – je pěkná, jen strašně složitá na mapování. Má stovky křižovatek, na kterých není vždy jasné kterým směrem jet, možná je to dáno i tou únavou a dnešním pocitem.

 

Dojedu na CP2 Semonzo del Grappa, tady jsem asi 68. - je vidět, že včera přes Alpy se mi dařilo a doufám, že to tak bude pokračovat dál. Jsem ve výšce 150m n.m. a musím vyjet na Monte Grappa 1776m n.m. (letošní královská etapa Gira). Krize střídá krizi, střídavě jedu a jdu. Trvá mi to, nahoru i s cestou zase do civilizace asi 4 hodiny. Cesta dolů, totiž byla nahoru dolů. Není každý dek kopečkářský. Dole se šeří a stmívá a já zjistím, že mi nesvítí přední světlo, vyměním baterii a nesvítí dál. Tolikrát vyzkoušené světlo... Jedu chvíli na čelovku, ale nejde to, spát jdu do jablečného sadu už před desátou v Ponte Della Priula.

  • 250 km a 2898 výškových metrů a 1728 m n.m. nejvyšší bod – Monte Grappa.

 

CP2 - Monte Grappa

 

TRASA

 

 

 

 

 

... pokračování příště ...
 

Michal Hampl

foto: autor, internet

Diskusní fórum pro: "TransContinental Race 2017 #02 - Alpy"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |