Ondra Bílek, kamarád cyklista a vítěz Loudání 2010 Žďár na kole dolů sjíždí a vím, že nelže. Otírám pot z očí a zkouším to také. Během chvíle však zjišťuji, že nejsem Ondra Bílek. Nejskalnatější úseky dolů hopsám pěšky.
V půl čtvrté ráno vyrážím na trasu. Je tma, chladno. Fouká vítr. Prší. Psa by ven nevyhnal a já začínám zvolna stoupat na kontrolní bod Gsenget.
O rodišti Jana Husa se dlouho vedly spory, až se nakonec odborná veřejnost shodla na tom, že tímto místem je Husinec. Když městem projíždím, je mi to úplně jedno. Nevím proč, jsem si v hlavě zakódoval, že to z Husince bude až do Prachatic z kopce. Kdo je připraven, není překvapen a já připraven nejsem.
text a foto Honza Vlasák: Sobota 7.7. - Rozměklý sliz na stezce, mokrá tráva, mokré haluze ... je to čím dál stejnější. Ale jede se vcelku svižně. Až po krátké odbočení do Polska. Čvachtačka hlubokým rašeliništěm, zarostlým křovíčky a neduživými smrčky. Není tu stezka, jen semtam neznatelná stopa v mechu a vodě, odřená kůra na ležícím stromě.
U Žďákovského mostu mám z Loudání odkrojeno rovných 180 kilometrů. Už několik hodin jedu úplně sám a začínám se cítit dost opotřebovaně. Dochází mi pití, dochází mi jídlo, docházejí mi síly, dochází mi všechno, ale v jakémsi fanatickém transu mi to vůbec nedochází. Pospíchám jako ve snách dál. Pospíchám dál tam, kde mě čeká červené peklo. Čeká mě úplně nejtěžší část celého Loudání. A já o tom nemám sebemenší potuchy.
Ve městečku Loděnice se na kontrolním bodě moc nezdržuji a úmyslně brzy odjíždím, třeba se mi povede naši třicetihlavou saň trošku roztrhat. Ze silnice do spícího lesa se noříme už jen ve třech. Z lesní tmy se k nám hlasitě řítí několik nahněvaných psů. Před sežráním nás chrání plot, který ve svitu čelovky není vidět. Nevím jak kluci, ale já si oddychnul.
Text a foto: Honza Vlasák - Bylo to krásný dobrodružství. Dostaneš se do míst, kam by ses s kolem jinak nedostal a nádavkem užiješ závodnickýho adrenalinu. Letní romantické východy slunce člověk zažije jen na 1000 mílích. Jindy se nepřinutí vstát tak brzo. A ty noci pod širákem... splyneš s přírodou, zvířátka se přestanou bát a šustí těsně kolem tebe. Takový hrající si veverčata – to je poezie jako sviňa. Prostě krása. A ta neopakovatelná euforie, když se blížíš k cíli! Ojojoj! Fakt parádní zážitek!... jestli se na rok znovu přihlásím? Tož takové magor teda nésu.
Loudání českou krajinou nám na Cykloserveru zevrubně popsal již Pavel Macháček. Závod ovšem není jen o jedné (hodně dlouhé) trati. Každý závodník zde zažije unikátní životní příběh. Tentokrát se vrátíme na trať v zážitcích autora závodu a zároveň vítěze letošního ročníku, Milana Silného.
Po přejetí Šumavy a odpárání soupeřů z Oblíbené trojky jsem se po třech dnech jízdy po turistických značkách a šumavských cyklostezskách probojoval kousek za Nepomuk a přenocoval v penzionu Pohoda. Tak pojďme to společně dotáhnout do cíle. Do Slaného zbývá jen slabých 150 km cykloloudání.
Po dvou a půl dnech šlapání jsem se dostal do poloviny trasy a přenocoval v prázdném skihotelu Strážný. Třetí den jsem do toho hrábnul, přejel Šumavu, popasoval se s Oblíbenou trojkou a dostal se do malého trháku. Tak pojďme na to.
Cykloatlas on-line
| Výlety
| Aktuality
| Kalendář
| Knihovna
| Bazar
| Zájezdy
| Spolupráce
| Reklama
| Kontaktujte nás
| RSS kanál
| Mapa serveru
Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz
|