Aktuality

V 6,15 startuje kategorie ELITE – pouze 28 cyklistů. Rozdělení startu na půl sedmou pro střední a dlouhou trasu, a pozdějšího v devět pro krátkou, bylo přijato velmi dobře. Ti ze 150ky aspoň nemusí vstávat v pět ráno do tmy...Ráno je krásné, ale velmi chladné. Je 5 až 6 stupňů, u Velhartic mi budík dokonce hlásí jenom čtyři … Tradiční mlhy, prostě nádhera, jenom mrznou prsty, a to není dobře. Tempo je rozumné, a tak se držím na špici i na prvním prudším kopci k Velharticím. Pak následuje sjezd a stoupání na Čachrov. Pole se již začíná dělit, ale průměr 31km/h pod Hojsovkou naznačuje, že letos se na super čas nepojede. Asi se cyklisté zalekli těch kopečků na konci.Po cca 50 km najíždíme na stoupání na Hojsovu Stráž, kde již odpadám z čela a frčím v některé z mnoha skupinek. Sjezd do Železné Rudy je opepřen frézováním vozovky, takže o spadlé bidony či blikačky není nouze. Stále mi je zima, teplota se vůbec nezvedá. Ještě na Prášilech je jen 8 stupňů! Kostky se letos jedou opačně, ale na vyklepání celého těla je to jedno. Několik „brdků“, a je tu Srní – 2. bufet. Stavím jen chviličku, ale i tak ztrácím kontakt se skupinou a k Čenkově Pile již sjíždím s cyklistou z Vinohradských šlapek. Povídáme si a vychutnáváme si 8,5 km stoupání na Zhůří do 1140 m n. m. Pak jízdu po pláních u Horské Kvildy k Churáňovu. Jedeme osamoceni, nikde nikdo … Průměr spadává k 29km/h.Následuje krásný dlouhý sjezd do Zdíkova, jeden kopeček nahoru a zase sjezd do Putkova, ovšem po neskutečně mizerné silničce, která se za silnici snad ani nemůže považovat … Byli jsme na to upozorněni, ale myslím si, že by si pořadatelé takovéto cyklokrosvé sjezdy mohli odpustit. Se svými 26 mm plášti a nízkými ráfky jsem na tom docela dobře, ale ti, co mají drahé zapletené sety a k tomu lehounké drahé pláště asi Frantu Šraita proklínají. Přejezd přes dřevěný mostek se též nevidí. No nic, pár set metrů prudce do kopce a už jsem na normální silnici k Vacovu. Na bufetu doplňuji pití, cpu se rozinkami a rohlíkem z bohatě zásobeného stolu. Tradiční pivo se letos nekoná kvůli novému silničnímu zákonu. Maratonci se musí spokojit s nealkoholickým.Opět jen ve dvou stoupáme na Javorník – letos z druhé strany. Konečně rozmrzám, obloha je jako vymydlená, bez mráčku. Stoupání do bezmála tisícimetrové výšky se docela zajídá. Už sám spadávám do Strašína. Tady se trasy spojují, a tak čekám, že mě někdo potáhne. Mýlil jsem se. Cyklistů plno, ale táhnu já, páč ostatní asi šetří síly na Šimánov. Letos ho máme na 170. km. Pár borců z krátké tu již šněruje silnici nebo rovnou tlačí. Já jedu relativně v poklidu, ale s 39/27 by to chtělo. Na vrcholu odbočujeme vpravo a po hrbaté silnici letíme do Sušice. Opět předjíždím silničáře, ale jeden biker mi to nandává. S objemnými plášti se nemusí bát nějakých hrbolků … Následuje placka do Dlouhé Vsi k bufetu a pak nepříjemný kopec na Hartmanice. Stále předjíždím a říkám si, že už jen obávaný Kochánov a 40 km sjezd do cíle. Do Petrovic jedu konečně ve skupině, kde potkávám borce, se kterými jsem jel na Prášilech. V balíku se jim jelo určitě líp než mně. Cedule Keply 8 km mě poměrně znervózňuje, ale utěšuji se tím, že je to poslední kopec a že přeci neslezu. Když najedu do první stojky, tak vidím, že to bude kruté. Další rampa ve statku Kochánov je fakt skvělá … Budík zaznamenal max 20%. Po 195 km se to nejede dobře, ale s 27zubým pastorkem vzadu se to ze sedla dá vyjet ještě relativně s přehledem. Poslední stojku v lese už tlačí kde kdo, a není se čemu divit. 1 km s průměrným stoupáním 12% je dost i na velké „střelce“. Rychlost skomírá, kilák jedu přes 5 minut! Silnice je dobrá, jen ten štěrk uprostřed je na prd. Přejet někoho znamená prolétnout vrstvu kamínků. Na posledním bufetu nestavím a letím dolů k Velharticím. Vítr fouká proti, což mě netěší, ale není nijak silný. Poslední větší brdek a hurá dolů do Lubů. Formujeme se do cca 6ti členné skupinky a střídáme až do přejezdu domažlické hlavní silnice. Nezachytil jsem nástup jednoho borce, tak jedu sám a v Klatovech jsem pohlcen skupinkou zase zpět. Už jen projet sídlištěm a špurt do cíle na stadion.Jsem tu, hurá! Mám toho dost, protože jsem spoustu sil vyplýtval jízdou sólo a na Keplích jsem si dost dával. Stejně tak i ve sjezdu ke Klatovům. Kolo pracovalo dobře, aspoň že tak! Defektů nebylo zrovna málo, včetně přetržených řetězů. Vítězem dlouhé trasy se letos stal Roman Kreuziger. Vynahradil si tak smůlu z loňska. Na vyhlášení se ale nedostavil, což někteří hodnotili pískotem. „Královnou Šumavy“ se stala již poněkolikáté ultramaratonkyně Hanka Ebertová. Program v KD Družba byl tradiční – mažoretky Bon Bon, tombola, krátké video z letoška a hlavně předávání pohárů. Král Šumavy opět nezklamal a ze své kvality nic neztratil, i když ani Hanka Ebertová si neodpustila připomínku ohledně Keplů – fakt asi není dobře, když silniční maraton je pro spoustu účastníků též trochu pěším … Přimlouval bych se za vyřazení Keplů alespoň pro krátkou trasu. Protože ta má být pro běžné cyklisty a hlavně ti z krátké prostě Keply nezvládli. Jinak opět klobouk dolů před organizací.  Honza Herda