Abych se úplně nezničil, volím 46-kilometrovou střední variantu ze tří. Tzn. 12 km nahoru – 650 metrů převýšení, 8 km dolů, 14 km nahoru – 600 metrů převýšení, 6 km dolů a krásný singl trek na závěr – 100 metrů převýšení. Na trati si nelze odpočinout. Buď nahoru, nebo drsně dolů. Delší variantu lze vynásobit v podstatě dvěma s tím, že nabízí i královský výjezd po sjezdovce na Radhošť.
Aby mi zvolená varianta nepřišla příliš krátká, rozehřívám se ráno 35 kilometry ke startu. Bohužel proti větru, chvíli v dešti. Na náměstí ve Frenštátě pod Radhoštěm se tak musím zahřát kusem vysočiny, počasí je stále nechutně vlezlé. V prvním startu vidím nestora evropských silnic, Honzu Vlasáka. Doufám, že je druhým redaktorem na Beskydu, jelikož rozhodně bude mít dvakrát víc zážitků.
Těsně před druhým startem sundávám šustku a věřím, že za tu půl minutu úplně neztuhnu. Pak už se nějak zahřeju. Po startu se 4 kilometry rozjíždíme lehounce do kopce nad Trojanovicemi. Nikam se necpu, jelikož vím, že sotva zahneme ostře vlevo, velmi rychle se oddělí zrno od plev a mně bude příjemně teploučko. Polovina stoupání se odehrává po asfaltu, místo úchvatných panoramat se soupeři ztrácejí v mlze. Dokonce ani mé kvalitní nové brýle to nezvládají.
V terénu přichází zespodu voda. Nicméně téměř pitná, žádné bahno. Soupeři postupně odpadávají, je to dost o psychice. Při tom soustředění ztrácím brýle. Na vrcholu Pusteven (1015 m.n.m.) přichází jediné dva kilometry na Skalíkovu louku, kde si člověk může na krátké trati vydechnout. Pak přichází krásný vypečený sjezd, bez vidlice bych ho absolvovat nechtěl.
Dole není čas na rozhlížení, přichází stoupání na Martiňák. Opět polovina asfalt, druhá půlka terén. Místy přichází ke slovu i „kašpárek“. Z mlhy vykoukne sluníčko a je z toho slušná prádelna, zajímavé počasí na závod. Po nejprudším výjezdu následuje občerstvovačka. Něco málo slupnu, žaludek ovšem moc nepřijímá. Možná to bude tím, že vím, že pojedu dál na Pustevny a Tanečnici, vesměs 9 kilometrů vzhůru. Převýšení již sice není nijak kruté, ale zde si lze vypracovat finální náskok nebo uhnat křeče.
Na Pustevnách přikryje slunce opět mlha, z níž se vyloupne malá občerstvačka. Cítím se lépe. Jen přežít poslední kilometr na Tanečnici (1083 m.n.m.). Brzy přicházím na svůj omyl, že se již jen svezu dolů a cíl. Kombinace dešťů a lesních prací na následujícím čtyřkilometrovém sjezdu připravuje třešničku na dortu, i když někdo by našel asi šťavnatější synonymum. Voda nebo bahno, šutry jak melouny a to všechno moc pěkně z kopce. Jedu na jistotu a několik odvážlivců mě předjíždí, i když mě to přijde dost o defekt. Dole pak dva drsňáky vidím tlačit.
Následující singltrek do cíle je už vážně bez ironie nádhera a to nejlepší nakonec, i když se jedná o dost technickou záležitost. S tím se ale na MTB musí počítat. Dva pády přede mnou vypadají atraktivně. V cíli jsem akorát včas. Už se mně dál nechce. Čas 2:15 čtu na krásné velké elektronické tabuli. Ještě odmontovat netradiční čip, který vezeme pod rychloupínakem.
I když cíl nabízí léta příjemný standard, v konkurenci např. Kola pro život by možná chtělo přidat druhé jídlo či posílit mytí kol. Cíl je umístěn na známém turistickém místě, ale letos žádné velké davy.
Počasí a lesáci dali letošnímu ročníku pořádně zabrat. Beskyd tour nabízí rozhodně netradiční zážitek s nádhernou trasou a výhledy (samozřejmě pokud není mlha jako letos). Zdá se však, že drsňáků ubývá, a to je škoda.
Výsledkový servis, fotogalerii, vše o závodě či informace o Beskydově silničním bratrovi (jel se před týdnem) naleznete na stránkách www.beskydbike.cz. Vzhledem k protestům a nějakému kufrování netuším, kdo nakonec vyhrál. Fotek mám málo, jelikož z foťáku jsem si udělal už na Pustevnách akvárium.
Tonda Liebel
