Aktuality

TransContinental Race No5 (TCRNo5)

Závodníci jedou na silničních kolech zcela bez podpory. Trasa je definována pouze 4 body, startem a cílem, které musí povinně navštívit, postup mezi body si závodníci stanovují sami. Závodníci jsou po celou dobu závodu sledováni GPS/GSM trackery.

Když jsem se asi před dvěma léty dověděl o tomto závodě, tak jsem jasně a bez obav věděl, že to pojedu, že to chci!! Já když si něco vezmu do hlavy tak do toho jdu. Málokdy se něčeho bojím, moje hlava je nastavená na překonávání překážek, rád poznávám nové věci, lidi, mám rád přírodu, výzvy a mám soutěživého ducha. Prostě po několika Loudáních MTB a 1000 mil adventures jsem věděl, že chci víc. Už na loňský rok jsem se chtěl přihlásit, ale propásl jsem termín přihlášení, bohužel. Naštěstí se ale objevila jiná – podobná akce. Přihlásil jsem se na 1. Ročník TransAtlantic Race, tedy závod okolo Irska, který se mi podařilo dokončit za 8 dní na pro mě úžasném 6. místě. V té době jsem říkal, že jsem jediný středo-východoevropan, který to dokončil :-)

Pro letošní rok jsem si termín pořádně pohlídal, prošel jsem přihlašovacím sítem asi 60 otázek v angličtině, a to je super, protože nejsem vybavený touto dovedností, takže já a googletranslator jsme to po několika hodinách dali :-)
 

Bohužel začátkem roku měl hlavní a vlastně jediný organizátor závodu Mike Hall (světová legenda extrémních transkontinentálních závodů) smrtelnou nehodu na podobném závodě v Austrálii a závod se tak zdál být ohrožený. Nakonec  se s pomocí jeho přátel a rodiny uskutečnil.

Trasa: Geraardsbergen (Belgie) - Lichtenstein Castle (Německo) - Monte Grappa (Itálie) - Vysoké Tatry (Slovensko) - Transfăgărășan (Rumunsko) - Meteora (Řecko)

Před startem

Nic jsem neponechal náhodě, koupil jsem si veliký (obrovský) outdorový mobil, s vysokou výdrží a rychlonabíjením a k tomu ještě 4 baterie navíc, k tomu držák na řídítka. Koupil jsem další dva akumulátory do ověřeného a vyzkoušeného předního světla (celkem tedy 5) a nové akumulátory do mapového garmina a toto jsem vyzkoušel na závodě Loudání. Super, všechno perfektně sedělo :-). Jediné co se na Loudání rozbilo, byla patka, naštěstí jsem měl rezervní a to mě přesvědčilo, že musím sehnat i patku na svou silničku Scapin. Povedlo se a dokonce jsem jí dostal darem s přáním dobrého dojezdu. 

Pak nastala doba ležení v mapách. Vytvářel jsem trasy pro závod mezi Belgií, Itálií, Slovenskem, Rumunskem a Řeckem. Ležel jsem několik dní u obrazovky a mapy.cz byly můj největší kámoš. Udělal si trasy, stáhl je do garmina a vyzkoušel, po několika pokusech jsem poznal jak na to a bylo to, ještě mapy do Garmin Oregon, internet je mocný, jsou tam zdarma, doufal jsem, že budou v pořádku. Pak jsem si nainstaloval všechny mapy států, které budu projíždět (tedy 14) do paměti telefonu a ještě na jednu rezervní SD kartu (co kdyby). Koupil jsem ještě jednu předplacenou sim kartu (co kdyby). Teď už jen rozebrat, vyčistit vycentrovat složit, nový řetěz a nejlepší možné galusky a jedna rezervní a byl jsem připraven.

Dva týdny před závodem mě chytla záda, bolest, kterou znám a vím jak dlouho se léčí, trápí mě to mnoho let. Jdu za doktorkou: „Napište mi kapačky, minule mi pomohly, strašně to bolí“. Kapačky mám 10x a přesně vychází jejich každodenní aplikace v Bílinské nemocnici  do dne odletu. Mezitím jsme překládali závodní manuál a ejhle – povinné potvrzení od lékaře musíme předat na startu. Jak můžu jít k doktorce, že chci jet 4000km závod na kole, když jsem jí říkal, že se ani nehnu se zádama. Bylo mi to trapné, nakonec pomohl menší švindlík...

Je večer před startem, v noci letím, kontroluji v telefonu mapy. A SAKRA !!!!!! Mapy.cz provedly upgrade a chtějí abych to celé stáhnul znova a přeinstaloval. Nestihnul jsem to. BUDU bez map!!! Musím se spolehnout na nepřehledné a volně šiřitelné mapy v garminu. Ach jo.

 Odpoledne se domlouvám s Pavlem Zachem z nadace Sport pomáhá na tom, že by moje cesta mohla mít nějaký charitativní účel. Dohoda vykonána a já slibuji za každý svůj kilometr závodní jednu korunu pro nevidomou maminku Benjamina. Sbírka je ještě otevřená :-).

Brusel - letiště, převlékání na cestu

V noci před startem nespím, stahuji mapy, nestíhám. Letím do Charleroi, před letištěm rozebírám krabici, montuji kolo, převlékám se do nového dresu Koloshop teamu, krabici i oblečení a boty vyhazuji do popelnice a vyrážím na kole na start, mám to asi 80 km. Chvíli trvá, no spíš docela dlouho, ale co mám čas, než se dostanu z Letiště (samé silnice pro mot. vozidla) najdu chodník a pak už se napojuji na předem připravenou trasu a jedu podle garmina. Registrace i s mojí strašnou ájinou probíhá v klidu, jen je příšerně dlouhá a důkladná, kolo, světla, pojištění, lék. potvrzení ……….. atd.. Skoro 300 závodníků a to si vyžádá určitý čas.

Zkouším spát a odpočívat, ale nejde to :-( Telefonuji, zajištuji dobrý chod internetových dat v cizině a můj telefon mi vyklouzá z ruky, plácnu se do čela, jak jsem nešikovný a uvědomím si, co bych asi řekl mým synům, jak jsou nešikovní, neopatrní a ničeho si neváží, po kom asi jsou? Zvedám ho ale v klidu, je přece nárazu a voděvzdorný. Display – kaput :-(. Jsem bez mobilu, tedy bez funkčního mobilu a teď mám asi kilo baterií a mobil jako závaží. Jsem pěkně naštvanej, na sebe, na mobil, že nesplnil to, co měl. Volám Vlaďce, ale ta mě říká, že s takovými věcmi si nemám vůbec plnit hlavu a mám se soustředit na cestu. To je maličkost, která mě nemá rozhodit, můžou přijít větší problémy. Vím že má pravdu. Start za chvíli na náměstí.

• Z letiště na start 77km, výstup 647m a max. výška 189m n.m.

Den první

Je 22:00 a start na náměstí města Geraardsbergen začíná na MUUR (tedy zeď). Několik tisíc lidí s pochodněmi a zvony dělalo naprosto neskutečnou atmosféru, město jsme projeli ještě jednou a bylo to naprosto fascinující a nádherné. Po výjezdu z města se každý vydával svou trasou, bylo vtipné, jak na každé křižovatce mizí kolegové různými směry. Je něco málo po půlnoci a na mě padá příšerná spací únava. Vím, že na takových akcích se první noc nespí, ale já měl první noc včera na cestě a v letadle. Mám asi 40 km, nedá se nic dělat, musím zalézt do nějaké bus stanice a odpočinout si. Vytáhnu spacák a pár hodin spím. Světlo, jedu dál, bohužel jsem pořád ospalý, tak asi po dalších 40 km ještě hodinku, tentokrát už bez spacáku.

Geraardsbergen Belgie

Jedu přes Belgii, začínám mít hlad, žízeň, ale co to? Tady se v sobotu nepracuje a benzínky jsou bezobslužné a tedy bez obchodů. Uvědomuji si jak jsme u nás krásně rozmazlení. Pumpa s obchodem na každém rohu, v každé vesnici vietnamský obchod. Obchoďáky otevřené do deseti večer i o víkendu a to v každém menším městě. No co, říkám si, Západní Evropa je asi s tou demokracií dále. Oni to nejspíš u nás taky zakážou. Podnikat podle svého, přemýšlím o různých předpisech a nařízeních, které nám snižují svobodu, a vím, že tady jsou na tom asi ještě hůř a při tom mám pořád hlad a žízeň.

Lucembursko – konečně obchoďák. Žeru a piju a pak znova. Toto už teď budu dělat pořád.

Vjedu do Francie, silnice nic moc (ještě budu později na jejich kvalitu s láskou vzpomínat), ale co je horší, tady opravdu už vůbec nelze nic koupit, jídlo, pití, nic. Restaurace nemají, pumpy a obchody také ne. No snad bude lépe v Německu. Jsem tu. První restaurace, jídlo kafe, voda z toalety a jede se dál. Zase vjedu na chvíli do Francie. Je tma, najdu si pěknou louku ve francouzské vesničce Rohrbach-lés-Bitche.

• 1. den do spánku 43 km, 571 m nastoupáno a nejvyšší bod 157 m n. m.
• přes den 346 km 3730 výškových metrů a 507 m n. m. nejvyšší bod.

---

TRASA

 

 

... pokračování příště ...

Michal Hampl

foto: autor, internet