Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

TransContinental Race 2017 #04 - Transfăgărășan

2.10.2017 08:05

Další díl vyprávění o závodě nás provede z Vysokých Tater až do Rumunska. Michal dosáhl CP3 na Sliezskem Dome a nevyhnul se ani četným defektům. Dorazil až na CP4, který se nacházel na Transfăgărășan.

Bookmark and Share

 

Den osmý

 

Ráno přijdu ke kolu a mám měkké zadní. Po prohlídce usoudím, že jde o tutéž díru z Německa. Znova dám gel nafouknu a jedu. Kolo není moc tvrdé, ale neutíká. Jedu do Vysokých Tater na Sliezsky Dom (asi nevyšší silnice na Slovensku), kde je CP3. Spal jsem dlouho, ale krize stále trvá, nejde to – vůbec. Je mi blbě, ale už nemám ty myšlenky na skreč – to je pozitivní. Zjišťuji, že jsem před penzionem zapomněl pumpičku – ta únava. Jsem nepozorný. CP3, Vysoké Tatry Sliezsky Dom – jsem skoro tu, asi 60. místo. Čeká tu na mě Zbyněk, člen kontroly. Fotky, video a jeho pár slov mě neskutečně nakoplo, asi to ani neví, ale strašně moc mi pomohl. Je tu nádherně. Tatry jsou překrásné. Kafe a už pozitivně naladěný dolů do Popradu.

 

Vyskoké Tatry - Sliezsky Dom

 

Zajedu do servisu dofouknout a koupit novou pumpu. Servis patří panu Nazarejovi a byl zde osobně. My starší víme, že to byl skvělý Československý cyklokrosař. Nafoukne, ale tmel nevydrží, při tlaku nad 6 ATM to utíká. Navrhne výměnu a po určitých peripetiích s lepidlem to vymění. Jeho paní mě nakrmí těstovinami - děkuji. Velká časová ztráta ale síly se mi vracejí.

 

Jedu do Košic, trošku se obávám cesty, protože postupně jsou všude značky slepá a pak i nápisy oprava mostu. Říkám si, nějaký most přelezu, ten bude přes koleje anebo potůček. Už tam jedu sám, bez aut, ale pořád tak nějak věřím. Ajajajaj – vodní nádrž Ružín – šířka jako kráva a most v opravě oplocený jako NASA. Volám na hlídače a ten mě ochotně pouští – mám kliku a najednou cítím, že už mě nic nezastaví, že do cíle dojedu, i kdybych si měl někde koupit nové kolo. Prostě JO!! V Košicích nakupuji společně s Anglickým kolegou (Tom, nebo Dan – pletli se mi) a pak přes kopce (kolem velkého Milíče), které jsem nečekal zase do Maďarska, znova kousek Slovenska kolem jejich nejnižšího místa, řeky Bodrog, Zas Maďaři, louka za pumpou – moje klasika, cítil jsem se tam bezpečně a spánek.

  • 246 km, 2658 výškových metrů a 1700 m n.m. nejvyšší bod – Sliezsky Dom

  •  

    Den devátý

 Vstávám za pumpou ve městě Cignánd kolem páté, balím a v půl šesté už jsem na kole. Silnice jsou docela na prd. Nejsou popraskané anebo rozbité jak je známe z domova, ale připadá mi že tam prostě vylili asfalt a jen lehce zarovnali. Silnice jsou prostě strašně vlnité, jsem jako na moři. Naštěstí vedle většiny z nich je docela kvalitní cyklostezka. Předjíždí mě jeden kolega a evidentně má radost a dělá při tom kraviny a hlasitě mě zdraví a já mám radost, že on má radost. Uvidíme se ještě v Rumunsku při snídani a pak až v cíli. Myslím, že přijede až jeden den po mě.

 

Vjíždím do Rumunska a cítím obrovskou euforii, zase další stát za mnou. Je to prostě strašně radostný pocit a jsem zvědavý, co bude dál. Byl jsem dopředu strašen volně pobíhajícími psy, ale zatím nic takže pohoda. Silnice parádní, pokukuji ve vesnicích po domech a říkám si, jo takto si přesně představuji Rumunsko. Domy na venkově strašně bídné, okolí neudržované a mezi sinicí a chodníkem strouha s odpadem. Ta smradlavá strouha bude v úplně každé vesnici, prostě všude. Občas nějaký člověk na kole, ale takovém, které se u nás běžně nacházejí na skládkách a vrakovištích. Já jedu do města Carei a napojuji se na jejich hlavní silnici. Aha, tak pěkná silnice byla jen u hranic, už to začíná. Silný provoz, hodně silný provoz a úzká silnice bez krajnic. Řidiči – můžu-li je takto nazvat, nemají s ničím a s nikým slitování. Silnice je prostě jejich závodní dráha. Obec neobec, plná nebo přerušovaná, cyklista nebo chodec, prostě pořád spolu závodí. 

 

Žádné velké kopce, prostě jen já, ničemná cesta a šílení řidiči. Koukám na směrovky a zjišťuji, že po této silnici pojedu víc než 100 km. Nemám z toho radost ale jedu dál. Tady si uvědomuji jak je to veliká země. Značka Bukuresti 530 km. Nebaví mě to, snad jen průjezdy vesnic jsou zajímavé. Lidi a domy – prostě to mají zde těžké. Najednou cítím že moje zadní kolo je zase prázdné. Hledám díru, uteklo to rychle, měla by být velká, ale nic nenacházím. Přemýšlím co dál, zkouším dofouknout a nic, hned prázdné. Za chvíli přijede starší chlapík na strašně starém kole, u nás by to byl ten nejčernější cikán (opravdu byl strašně tmavý). Pořád mi něco Rumunsky říká a nechytá se vůbec na nic – Rusky, Anglicky anebo různé jiné pokusy. Myslím si, že mi radí a chce mi pomoci.

 

Cluj Napochu, Rumunsko

 

Rozumím slovo kaučuk a vulkanizer. Jo vůbec Vulkanizer je asi nejčastější živnostník v Rumunsku a vzhledem k silnicím se vůbec nedivím, Je v úplně každé vesnici alespoň jeden. No nic. Rozhodnu se k radikálnímu řešení. Bude tam asi velká díra a tak strhnu galusku nalepenou v Popradě u Nazareje, zjišťuji, že šlo asi o zmetek, protože má díru asi 1 cm uvnitř a pověsím jí na svodidla. Vezmu rezervní galusku  (tu píchnutou před CP1 v Německu). Nacpu do ní tmel, vytáhnu chemopren, celé to i s ráfkem olepím. Je strašné vedro, určitě přes 40 °C a tak je to hned zaschlé. Nasadím, nafouknu co má malá pumpa umí a jsem rád, že to drží. Říkám si, že prostě už nesmím ani jednou píchnout. Tmelu mám málo a ten co mi zbyl, není nic moc a tady ani v dalších zemích galusku nekoupím. Zároveň vím, že pojedu na měkkém nebo né moc tvrdém zadku. Když to dávám dohromady projede kolem mě pár závodníků z Anglie Neil a Ian. Pozdraví a zdvořile se nabídnou pomoci. Odmítám a chci je rychle dojet, abych na této silnici nejel sám, ale jak pospíchám, nasadím kolo, blbě zařadím a totálně se mi zamotá řetěz, který mi provede něco s přehazovačkou. Opatrně, s velkým strachem to rozmotávám a přihýbám přehazku. Vyzkouším a uff, je to v pořádku.

 

Pokračuji, tedy sám. Kluky uvidím až na CP4. Je večer, dojíždím na konec hlavní silnice, jsem ve městě Cluj Napoca. Je to velké město, moderní, krásní moderně oblečení lidé, rušný městský život. Říkám si, jak je tu obrovský rozdíl mezi venkovem a městem.  Ve městě už jsem za tmy, při pohledu na tachometr si říkám, že bych měl ještě tak hodinu a půl jet, ale obloha je dost zatažená a vypadá to na déšť a já vidím obrovský hotel s hvězdičkami. Je rozhodnuto, nezmoknu, vyspím se v bílém a udělám hygienu. Stejně mě to dneska zas tolik nebavilo a Rumunsko mě zatím netěší.  Vlezu dovnitř, nezajímám se o cenu, ale pouze o pokoj. Recepční mi povídá, že je celé město plné, tedy i tento hotel a vede mě o ulici vedle do nějakého domku, nabízí mi pokoj tam. Pokoj je fajn, sprcha také. Vedle pumpa – 3 bagety, moře sušenek a čokolád a konečně jedno alkoholické pivo (Rumunsko je levné), pak sprcha a praní, budík a spát. Až tady jsem si všimnul, že mají jiný čas a já tedy jedu o hodinu méně….

  • 267 km 1457 výškových metrů a 600 m n.m.nejvyšší bod – někde na hlavní asi 10km za městem Zalau.

Den desátý

 

Nepršelo. Vyjíždím až v půl osmé našeho času a ve městě je nevídaný ruch. Plno lidí chodí, ještě víc jezdí taxikem , Těch TAXI, je tu opravdu hodně, ale opravdu hodně lidí na terasách před různými podniky, někteří až teď ráno, ale někteří ještě od večera. To nejde poplést. Město je fakt rušné, docela pěkné a moderní. Je ráno a už zase začíná šílené vedro. Vlastně celý závod jsou zatím denní teploty na 40°C a ještě jsem za těch deset dní nezmokl. Jedu pořád nahoru a dolů po hlavní, nebezpečné a dost rozbité silnici až do Iernut. Je pondělí a tak je dost kamionů. Těším se na vedlejší, já bláhový. Rozsekaná hnusná silnice, která rozhodně nesvědčí mojí psychice a mým galuskám mě totálně vytáčí. V každé vesnici potkávám volně pobíhající psy, ale většinou s majiteli, kterým je ovšem naprosto jedno, že jsou dost dotěrní. Horší je to mezi vesnicemi. Tam jsou psi houfovaní ve smečkám a jen výjimečně jsou v klidu. Leží přímo na silnici a vedle ní. Pokaždé se dva až tři psi zvednou s pěnou u huby a hlasitým štěkáním zkouší jak umím reagovat a měnit tempo. Většinou jsem jim ujel, ale dost to vysilovalo, jen jednou jsem musel sundat nohu z pedálu a jednoho psa pořádně nakopnout a to vší silou aby nechtěl v útoku pokračovat. Vždycky mě pak snad čtvrt hodiny pálily nohy a nemohl jsem se dostat do poklidného tempa.

Za městem Agnita se silnice, podle rumunského zvyku, výrazně zhoršila. Z hnusné asfaltové rozbité silnice se stala ještě hnusnější betonová panelka. Kusy betonů byly vyježděné a rozbité anebo chyběly úplně. Prostě hnus. Přejedu nějakou vodní elektrárnu na řece Olt, na místě to vypadá jeko nějaké místní Lipno, ale podle mapy to tak velké není. Před sebou už vidím Karpaty. Jsou obrovské, ale nad nimi se strašně rychle zatahuje a blýská. Dojedu na pumpu na hlavní silnici, od které je povinná část cesty pro každého přes Tranfagarasan.  Nic o něm nevím jen tuším, že to bude do kopce. Říkám si, mám vjet do hor, když tam určitě prší ? Ale třeba to vede nějakým údolím a jedu! Zatím nemoknu, trošku se to uklidňuje a začíná docela prudký kopec. Je to nádherné …….

Transfagarsan, Rumunsko

 

Ani ve snu jsem si neuměl představit takovou nádheru. Jsem úpně chvácen a lituji lidi, kteří to tady neuvidí. Tady si dovolím citovat Wikipedii:

 

„Transfăgărășan  je rumunský horský silniční přechod. Je součástí státní silnice. Transfagarasan je dle mnoha názorů jednou z nejmalebnějších silnic na světě, v Rumunsku nazývána jako „Cesta světa“ (rumunsky „Drumul din nori”). Transfagarasan je dlouhý cca 90 km a nachází se mezi obcemi Cârțișoara a Arefu. Atraktivnější úsek silnice Transfagarasan je ze severní strany, tedy od obce Cartisoara až k tunelu Baela – Capra, který leží na vrcholu tohoto silničního úseku. Tento vrchol se nachází mezi dvěma nejvyššími horami Rumunska a to horou Moldoveanu, která je nejvyšší horou Rumunska s nadmořskou výškou 2544 metrů a horou Negoiu, která je druhou nejvyšší horou Rumunska s nadmořskou výškou 2535 metrů.

Transfagarsan, Rumunsko

 

Severní úsek silnice prochází také nedaleko jezera ledovcového původu Balea, ležícího v nadmořské výšce 2034 metrů. Údolím na severní straně, přímo nad silničním úsekem Transfagarasan, vede visutá kabinková lanovka, která jezdí do stanice u jezera Balea. Jižní strana úseku Transfagarasan se nachází na druhé straně tunelu Balea (severní strana) – Capra (jižní strana), který je zároveň nejdelším tunelem v Rumunsku s délkou 887 metrů.

 

 

Tunel protínající pohoří Fagaraš má výšku 4,4 metry a šířku 6 metrů. Serpentýny Transfagarašské kaskády vedou níže kolem vodopádů ležících na řece Arges, která pramení v jezeře Baela. Vodopády, které jsou velkou atrakcí turistů, jsou se svou kaskádou o výšce 68 metrů nejvyššími svého druhu v Rumunsku. Spodní úsek silnice Transfagarasan vede kolem přehrady Vidraru, ležící na zmíněné řece Arges. Přehrada byla vybudována v letech 1960–1965, kdy se po dokončení stala s vodní plochou 890 ha a objemem 465 miliónů metrů kubických pátou největší přehradou Evropy a devátou největší přehradou světa. Oblouková hrázpřehrady má výšku 166 metrů a délku 305 metrů. Tloušťka hráze v dolní části je 25 metrů a v horní části pouze 6 metrů. Oblouková hráz je vklíněna mezi dva skalní masivy. V blízkosti přehradní hráze se v podzemí nachází masivní vodní elektrárna s výkonem je 220 MW. Nad hrází přehrady stojí památník elektřiny, obrovská oplechovaná socha Prométhea, dílo rumunsko-řeckého sochaře Constantina Popovice.“

Transfagarsan, Rumunsko

 

Je to asi nejkrásnější část světa, kterou vidím. Cesta na vrchol je 36km dlouhá a vede pořád do kopce, je ale tak krásná, že člověk ani to stoupání nevnímá a pořád se rozhlíží. Během stoupání  2x úplně promokám a nahoře jsem mokrý a zpocený a totálně zmrzlý, neumím si představit cestu dolů. Je mi strašná zima. Vím, že tady někde ve sjezdu mě čeká CP4, tedy další a to poslední razítko. Nevím přesně kde a tak se bojím, abych nepřejel. Pořadatel na mě mává vlajkou a tak vše dobře dopadlo. Jsem na CP4, kousek pod vrcholem Tranfagarasan asi na 50. místě, ale úplně přesně to nevím. Teplé jídlo v hospodě. Spaní na stole terasy restaurace ve výšce 1300m n.m. už bylo v suchu a teple mého péřáku. Konečně jsem ho využil.

  • 237km 3404 výškových metrů a 2041 m n.m.nejvyšší bod.

TRASA

 

 

 

 

... pokračování příště ...

 

Michal Hampl

foto: autor, internet

 

Diskusní fórum pro: "TransContinental Race 2017 #04 - Transfăgărășan"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |