Dalmácie je část Chorvatska. V podobě úzkého a velmi dlouhého pásu lemuje pobřeží Jaderského moře od ústí řeky Zrmanje téměř až po Boku Kotorskou, která je již v Černé Hoře. Pokud bychom zvolili jako orientační body velká města, pak můžeme uvést, že se táhne od Zadaru k Dubrovniku. Dělí se na tři části – severní, střední a jižní. Prostor Střední a Jižní Dalmácie je ohraničen na SZ přibližně městem Primoštěn a na JV Bokou Kotorskou. K Střední a Jižní Dalmácii patří mnoho ostrovů, z nichž jsou zajímavé pro nás Šolta, Brač, Vis, Korčula, Lastovo a Mljet.
- Jaké to tam je?
Pobřeží Jižní a Střední Dalmácie je značně hornaté. Přímo od moře se zvedá hradba hor, která dosahuje největší výšky vrcholem Sveti Jure v masivu Biokovo (1778 m n.m.). Pobřeží je lemováno ostrovy, které jsou z geologického hlediska původně horskými hřebeny, dnes částečně potopenými a zalitými mořem. Povrch ostrovů je hornatý s vrcholy, vysokými stovky metrů. Nejvyšší bod ostrovů je Vidova Gora na Brači (778 m n.m.). Ostrovy jsou tvořeny zkrasovatělým vápencem, což předurčuje terén, po kterém se jezdí.
Počasí v Dalmatském přímoří je typicky středomořské s teplým slunným létem a mírnou deštivou zimou. Přítomnost vysokých hor na pobřeží způsobuje místní meteorologické jevy jako „bura“ (studený prudký vítr z hor). Příroda je typicky středomořská. Na vápencovém skalnéím podkladu roste macchia (křovinné porosty s vonnými bylinami) a převážně borové háje. Kulturní krajina je typická množstvím vinic, olivových hájů a citrusových plantáží.
V Dalmácii nalezneme mnoho půvabných měst a městeček s přístavy. Historie některých sahá až do antiky.
- Kde se jezdí?
Jezdí se po asfaltkách různých kvalit s převážně malým až skoro žádným provozem aut, které spojují navzájem půvabná přístavní městečka a svérázné vnitrozemské vesnice. Mimo asfalt se jezdí převážně po kamenitých dvojkolejných. Místy se najdou i singletracky, tzv. „kozí stezky“, které jsou zpravidla technicky velmi náročné. Ačkoli jsme u moře, jezdí se hlavně s kopce a do kopce. Povrch ostrovů je totiž velmi členitý a místy má až horských charakter. Odměnou za námahu v kopcích a po kamenech jsou pak vzrušující sjezdy do opuštěných zátok, koupání na oblázkových plážích, výhledy na moře, pevninu a okolní ostrovy. Příjemná je atmosféra přístavních městeček.
- Orientace a mapové podklady
Pobřeží a ostrovy jsou protkány sítí silnic, které jsou dobře značené a existují pro ně standardní mapové podklady (automapy). Když ale opustíme asfalt, pak je třeba vědět, že orientace v terénu je zde obtížná. Místní cesty mají poněkud nezvyklou logiku. Aniž to víme, jsme zpravidla zvyklí na víceméně „spojitou“ cestní síť, obsluhující po staletí pole, lesy a louky. Takže „všechny cesty někam vedou“. Tady je to jinak. Původně se po ostrovech chodilo pěšky s osly a mezky. Takto vyšlapané „kozí stezky“ jsou ve většině případů dnes nepoužívané a prakticky se ztratily. S postupem automobilizace se začaly objevovat dvojkolejné šotolinové cesty, které vedou ale často jen „tam a zpátky“, čili třeba k vinohradu, k samotě, k ohradě s ovcemi a podobně. Pokud terén na ostrovech neznáte, budete muset počítat s častým vracením se a v horším případě vás může potkat i zoufalé bloudění. Možná potkáte pěší turistické cesty, značené červenou barvou. Tyhle cesty jsou zpravidla zcela nesjízdné.
Na kvalitní turistické mapy zapomeňte. Doporučuje se kombinovat několik mapových zdrojů. S rezervou jsou využitelné automapy v měřítku 1: 100 000 (např. Freytag & Berndt). Co se týče silnic a širokých šotolinových cest, tak většinou souhlasí zákres se skutečností, ale neodpovídá zpravidla skutečnému průběhu. Najdou se ale i vyložené chyby, kdy namalovaná silnice vůbec neexistuje. Mapy obsahují i jakési pokusy o znázornění cest v terénu. Na to je potřeba dávat velký pozor. Tečkované cesty většinou vůbec neexistují nebo jsou nesjízdné.
V turistických informačních střediscích na ostrovech se občas vyskytují mapy v měřítku zpravidla 1: 50 000, které se zdají být věrohodnější. Takže doporučuji je shánět, i když nezaručuji úspěch. Dalším zdrojem může být mapa Adria Topo pro GPS. Ta je ovšem datově rovněž velmi chudá. Pro inspiraci k výletům a i k praktickému využití lze doporučit publikované již projeté trasy, které lze nalézt např. na serveru www.takeadventure.com. Jedná se o soubor asi 150 tras z Chorvatska a okolí, včetně Dalmácie a ostrovů. Velmi pěkně zpracované. Lze si stáhnout GPS tracklogy. Zaručeně projeté trasy zveřejňuje CK Calypso www.gocalypso.eu. Nabízí konzultace svých průvodců a na vyžádání GPS záznamy tras.
Sice není orientace v terénu jednoduchá, ale o to jsou výpravy dobrodružnější.
- Počasí
Všichni asi známe nebo si dovedeme představit středomořské léto a víme, že může být velmi horké. Takže v létě můžeme očekávat stabilní slunné teplé až horké počasí, občas přerušené bouřkou, a teplé moře. Komu nevadí horko a má rád slunce, ten si to užije.
Ideální pro většinu z nás asi jsou okrajové termíny sezóny. Pokud se vydáte do Dalmácie na začátku května, budou vás tam čekat teploty s denními maximy zpravidla do 25 °C a poměrně studené moře (15, 16 až 19 °C). Moře se sice sluncem rychle ohřívá při povrchu, ale pokud foukne bura (studený suchý vítr z pevniny), promíchá se a ochladí. V období od začátku září do poloviny října je ještě dostatečně teplo (max. denní teploty nad 20 °C), ale ne horko. Moře má ještě koncem října přes 20 °C. S postupujícím podzimem je sice vyšší pravděpodobnost nestabilního počasí s burou nebo jugem (jihovýchodní vítr, přinášející vzdušnou vlhkost a srážky), ale nikdy netrvá dlouho a brzy zase vysvitne slunce.
Vítr a nestabilní počasí v okrajových termínech vyžadují patřičné doplňky jako vesty, a větrovky, návleky na nohy a paže. Zimní vybavení ale určitě potřeba není. Při delších výpravách do vnitrozemí a zejména při vyšších teplotách je potřeba dávat pozor na dehydrataci a zásobit se vodou. Přírodní zdroje vody zde nenajdeme.
- Služby
Na pobřeží a ostrovech je rozvinutá turistická infrastruktura. Ve všech větších přístavních městečkách jsou turistická infocentra, kde se lze dozvědět vše podstatné, od ubytování až po zajímavá místa na ostrovech. Obchody jsou otevřené mimo neděli zpravidla denně, ráno a od odpoledne až do večera. Směnárny a bankomaty jsou samozřejmostí ve větších městečkách. Restaurace a kavárny fungují i mimo hlavní sezónu celkem spolehlivě. Mimo větší města se vyskytují sporadicky jakási „domácí pohostinství“, která rozhodně stojí za návštěvu. Zde jejich majitelé nabízejí občerstvení svými domácími produkty jako kozí sýr, pršut, slané rybičky, olivy, víno, rakiji. Někde udělají i na roštu vlastnoručně ulovené ryby nebo olihně. Takové pohostinství poznáte spolehlivě podle nápisů jako seosko domačinstvo, seoski turizam, prodaje se domaće vino, rakija …atd.
Co na ostrovech nenaleznete, jsou cyklošopy. Musíte se spoléhat na vlastní nářadí a náhradní díly. Hlavně je dobré vybavit se na defekty – píchá se hodně o trní. V krajní nouzi je potřeba vyhledávat obchody s potřebami pro motocyklisty.
- Lodě
Po Jadranu se plaví několik desítek turistických lodí. Původně se jednalo převážně o nákladní motorové plachetnice. Dnes jsou přestavěny do podoby turistických lodí, které poskytují ubytovací a restaurační služby různé úrovně luxusu. Tyto lodě jsou využívány skupinami a cestovními kancelářemi i k provozování cyklistiky. Je to asi nejlepší způsob, jak se dostat na ostrovní trasy. Navíc pobyt na lodi je zajímavý. Další přínosem je průvodce s dobrou znalostí místního terénu, pokud jej má agentura k dispozici.
Příště několik doporučených tras...
Roman Tik
