- První vlna a opatrný start
V první vlně nebývám často, naopak povětšinou startuji z hodně zadních řad. Jenže vloni jsem zde skončil v kategorii do desítky a letos na číslo dostal červený puntík pro start mezi nejlepšími. Pět minut před startem jsem se tedy vmáčknul dopředu mezi elitu a prohodil pár slov se svým oblíbencem Ivanem Rybaříkem. A nechal se vyfotit včele startovního pole, když už jsem tam jednou byl.
Krátký proslov a už to fičíme uličkami Horní Cerekve, obsypanými diváky. K mému velkému překvapení se letos nikdo nikam nehrne. V první dvacítce kousek za těmi prvními se držím až za městečko a teprve po kilometru jdou přede mě ambicióznější jezdci. Rozumně nezrychluji, držím svižné tempo a nechávám se předjíždět. Tedy až do chvíle, kdy jde přede mne tryskomyšák Vítek. To už jde o prestiž, takže přes obavy z rychlého vyčerpání nezbývá, než zapnout na maximum. Už na 3. km před Novou Bukovou ho dojíždím a v nastoleném tempu pokračuji dále a sjíždím další a další jezdce, kteří to zkraje dost napálili.
- Křemešník s rodinou podporou
Trasa je velmi rychlá a jezdivá. Lesní cesty se střídají s pěšinkami přes pole, louky (lány ne), nechybí i kratší asfaltky, kde je tempo v žhavém slunci skoro pekelné. Před Křemešníkem (15. km, 765 m n.m.) proto trochu polevuji a nechávám si pár soupeřů včetně dvou známých z Bikeclinic poodjet. Později toho trochu lituji, protože těsně před vrcholem stoupání mě vyhlíží celá moje rodinka s přáteli a přece jen jsem mohl být o deset, patnáct míst více vpředu. Tak na své fanoušky alespoň vesele zavřískám ze své dětské houkačky a se synkem Martinem si za jízdy plácnu „pětku“.
A je tu půlkilometrový technický sjezd přes kořeny. Dole jsem již před borci z Bikeclinic a na silnici rozjíždím stíhací jízdu za dalšími. Bikeclinic mě po chvíli solidárně střídají. Závod je rozjetý suprově…
- Mešnice pěšky, na Čeřínek po sjezdovce na kašpárka
V Novém Rynárci před občerstvovnou zažívám komický moment: z kopce dojíždím kluka na fullu a celou rovinku se mu postupně blížím. V okamžiku, kdy jsem těsně za ním, najednou zastavuje, sesedá a kouká na svůj bajk. Za občerstvovnou mě dojíždí a s úlevou konstatuje: „Tak to jsi byl ty!“. Jasně, můj Tallboy neprošel ještě po 1000 mílích generálkou a slušně mu při intenzivním šlapání skřípe v čepech.
Za Rychnovem následuje nejprudší stoupání závodu. Strmou cestičku na Mešnici (22. km, 753 m n.m.) prý vyjelo jen pět pacientů v čele závodu. Já slézám dle zvyku hnedle zkraje a tlačím stejně jako drtivá většina jezdců kolem mě. Jen holčina v modrém dresu Uniqua týmu zůstává v sedle skoro až pod vrchol. Na můj obdivný dotaz, jak to dělá, odpovídá, že ji z tlačení bolí nohy. Aha, tak já to mám úplně obráceně.
Po kilometrovém sjezdu, kde hravě dojíždím všechny, co mě předešli, následuje náročný výjezd na Čeřínek (26. km, 761 m n.m.). Zdolat větší část sjezdovky v poledním hicu je nápor na morál. Kupodivu však před sebe pouštím jen holčinu a motivován jejím výkonem (a pěknou figurou) dávám kopec sice na kašpárka (jinak než na nejlehčí převod to zde nezvládám), ale mnohem svižněji než jindy a předjíždím i pár borců. Nahoře je občerstvení, jsem ale tak schvácen, že se zmůžu jen na pár kousků melounu. Polévám se vodou z nabídnutého kelímku a už se řítím dolů pěšinkou po kořenech.
Až do Batelova se naháním se skupinkou asi sedmi jezdců a zmíněnou cyklistkou-vrchařkou. Tempo je pro mě hraniční. Držím se jich zuby nehty, a to jen díky občasným technickým pasážím. V Batelově dostávám dva banány a dva kelímky ionťáku. Dívčiny z občerstvovny stojí po 50 metrech od sebe v mírném stoupání a já to stíhám jíst i pít bez většího zpomalení. Tak tomu říkám profi občerstvení! Mnoho nejvyhlášenějších závodů v této disciplíně selhává, tady ví jak na to.
- Nástup na Javořici a úspěšný dojezd
A trasa se začíná postupně zvedat směrem k Javořici. Při jedné z mnoha lesních odboček následuji slepě nešťastně umístěnou šipku a sjíždím z trasy. Když po 150 m začínám nahlas nadávat, vyjedou z lesa proti mně další dva zbloudilci a kritizujeme trasaře společně. Po najetí na správnou pěšinu zjišťuji, že kritika nebyla až tak na místě. Šipka byla sice umístěna blbě, ale deset a třicet metrů za ní byly na stromech další značky. Kdybych neměl tmavé a zapocené brýle, tak bych je určitě následoval. Takto mě moje skupinka předjela a zmizela ve stoupání.
OK, takže opět jedu podlahu a své rozbolavělé nohy (zmožené na Loudání i 1000 mílích) nutím roztáčet těžší převody na prostřední placku i do příkrých a táhlých stoupání. Někde u Míchova vrchu jsem již před skupinkou, ale nepolevuji v tempu a postupně sjíždím další a další jezdce. Celou Javořici (66. m, 836 m n.m.) vyjíždím na prostřední placku a bez zastávky se řítím dolů na poslední čtvrtou občerstvovačku do Světlé. I zde je to občerstvovací koncert. Banány i kandované ovoce zahánějí náznak prázdného žaludku, podaný bizon s ionťákem zase řeší mé dilema, zda doplňovat poloprázdný camelback. S plnou pusou banánu zahajuji poslední náročné stoupání a zdolávám 100 výškových metrů zpátky na Javořici. V loňském ročníku jsem za Javořicí dojel a ujel dříve dlouho spolupracující skupince. Letos se mi to povedlo již ve stoupání a ve zbytku trasy jsem jel více na pohodu. Dokonce se mi málem podařilo splnit svůj cíl a trasu dát pod 4 hodiny. To „málem“ znamená, že mi k tomu chybělo 34 s. No, kdybych nezabloudil…
- Úspěšný finiš, výsledky
Jenže kdyby neplatí. Já jsem i tak v cíli spokojený jako blecha. Nabitý endorfiny se hned připojuji ke kamarádům z Pelhřimova. Sklízím první vlnu obdivu a dostávám i vychlazené pivečko. Při slézání z kola mě dostihla silná křeč do stehna, takže se jen svalím vedle kámošů a dobrou půlhodinu jen relaxuji a nechávám si donášet další pivní ionťáčky.
Atmosféra je letní, uvolněná, parádní, všichni kolem jsou v pohodě a přátelsky naladěni.
Zajímají vás výsledky? No já byl 37. A 6. v kategorii nad 40 let. Jo vy se spíš zajímáte o vítěze? Tak tedy 85 km vyhrál Filip Adel za 3:17:02, vteřinu za ním dojel Ivan Rybařík, s odstupem dalších 55 s dojel bronzový Adam Kauer. Ženám kralovala Jeanette Gerrie, která trasu absolvovala za 3:52:08, druhá skončila Zdeňka Němcová z Uniqa Jihlava (s tou jsem se opakovaně předjížděl) za 4:01:37, bronzová byla Lucie Hertlová (4:08:37).
Detailní výsledky hlavního závodu naleznete zde >>>
- Zhodnocení
Vysočina a krásné počasí. Velký počet cyklistů a dobře připravená trasa s kvalitním pořadatelským zajištěním. Tomuto závodu nešlo nic vytknout, vyzdvihnout musím senzační občerstvování. Kdo má na to jezdit v horku uprostřed léta, tak by si závod neměl nechat ujít. Dovolenou napřesrok naplánuji opět mimo termín závodu.
Pavel Macháček
foto Marcela Maredová
