Žádná dlouhá stoupání, traily po kořenech či náročné kamenité sjezdy na trati nehledejte, ale zato členitý terén a četné krátké, ale prudké výjezdy. Na nudu rozhodně není čas, zvlášť, když jedete na výsledek. Závod je krátký, a tak není na co čekat a je potřeba to „napálit“ hned od začátku a jet maximální tempo.
Po loňských ohlasech účastníků pořadatelé ubrali na asfaltových úsecích a přidali na terénu, jehož výsledkem je o 6 kilometrů míň silnic a celkový nárůst o cca 3 kilometry na 48,5. Rozhodně to prospělo a já osobně už bych asi nic neměnil. Troufnu si říct, že už ve druhém ročníku se povedlo najít optimální trať. Ta určitě vyhoví závodníkům, ale zárověň i těm, kteří se chtějí jen projet krásnými místy a prostě si vychutnat terénní cyklistiku.
Trať obkresluje Vranovskou přehradu po směru hodinových ručiček. Z Pohádky vás po přejezdu pole a louky zavede dolů k vodě pod hrad Cornštejn, kde u přítoku Želetavky přejedete most a pokračuje se asfaltovým stoupáním do obce Vysočany. U hospody se krutě fandí a nejen tady – strécové na různých místech na trati, usazeni na lavičce před svým domkem nebo chatou a se zájmem sledující funící cyklisty, jsou jasnou známkou toho, že závod je tady událostí a je o něj zájem. Holt na Moravě je fajn…
Z Vysočan se padá rychlým sjezdem k Peksovu mlýnu, kde je brod přes Želetavku. Loni jsem ho celý projel, letos ne – zdálo se mi, že je v něm nějak víc vody a kamení, ale možná jsem jenom neměl rychlost, protože kluk přede mnou moc brzdil, až se před ním úplně zastavil. Následující stojka na silnici do Zblovic člověka probere, za občestvovačkou se to dá celkem pěkně mydlit po šotolině k Bítovu a pak přes pole do Znojemského lesa.
Ještě, že je sucho, to pole by byl problém. Průjezd lesem je fajn a dá se tady chytit slušné tempo, které pak vyvrcholí padákem k pláži. Tady je potřeba dávat větší provoz, projíždí se mezi chatami, a i když je rekreační sezóna u konce, je tu pořád docela čilý cvrkot. To platí i o přejezdu samotné pláže, nového mostu a hráze. Velice atraktivní místo. Jedu tady ve čtyřčlenném vláčku, a jak letíme v háku, budíme u kolemjdoucích docela pozornost. Před hrází je taky druhý bufet, který jsme jen profičeli, ale zahlédl jsem v rukou holčin plné lahve, nejen kelímky, tak to je rozhodně fajn.
Ve Vranově se zahne ostře vpravo a začíná stoupání k Lančovu. Oproti loňsku se nejede z Vranova celé po asfaltu, ale hned za parkovištěm se zlomí do stráně mezi zahrádky ke hřbitovu a tohle překvápko bylo docela výživné, protože jsem s ním nepočítal. Stále se ale držíme ve čtyřech, jenže ve sjezdu před samotným Lančovem tak trochu díky kolegovi přede mnou, který mě úplně vyvedl ze stopy, ztrácím kontakt.
Ten se mi podaří s maximálním úsilím na silnici za Lančovem smazat, ale už jsme jen tři. Odfrknu si v háku a s blížícím se cílem plánuju útok, protože i o 36. místo se bojuje. Nastupuju tak ještě na asfaltu, těsně před odbočkou na pole, která už nás zavede až do Pohádky. Kolegové nereagují, takže fajn a dupu přes pole, co to dá. Už si myslím, že to vyjde, jenže se motáme v lesíku nad osadou nějak dýl, než jsem počítal a já nevím, jestli tady pořadatelé trať taky nějak nenatáhli. Anebo si to jen z loňska špatně pamatuju? Každopádně síly kvůli úniku ubývají a těsně před závěrečným sešupem do cíle mě dostane jeden kolega. Na cílové rovince dole potom i ten druhý, protože v zatáčce před ní mi padá řetěz. No, co se dá dělat, alespoň, že jsme v tom sjezdu všichni předjeli dva borce, takže pozice jest nakonec uhájena.
Po dojezdu všichni fasují tašky s tekutým překvapením z Lechovic a ochutnává se zdarma i u stánku. Před vyhlášením předvede své umění věhlasný jumper Jára „Spaceman“ Spěšný a jsou to opravdu parádní kousky. Všude pohoda, spíkr neúnavný a prostě je tak nějak samo od sebe veselo. Svého kostitřasa předvádí i voják z napoleonských válek, Mistr světa na jízdě dresin (dřevěné kolo bez pedálů), mistr Ivan Křivánek ze Slavkova u Brna (který mimochodem závod i odstartoval). Tahle akce má taky takovou zvláštnost, že v tombole vyhrávají úplně všichni (tedy i já), a tak si stačí jen stoupnout s číslem do fronty a „něco“ dostanete.
A ještě něco... loni jsem si moc přál, aby se tenhle závod nestal masovkou, protože by to byla věčná škoda. Moje obava ještě vzrostla s jeho zařazením do velké série MTB závodů, ale musím říct, že nakonec vůbec nebyla na místě a závod zůstal takovým, jakým je. Díky.
Omlouvám se za špatnou kvalitu fotek z mobilu, foťák zůstal doma na stole. Neřád jeden.
