Namlsán výsledkem Pražské padesátky se zcela záměrně stavím až na konec "svého" segmentu, tedy hned za uzavírací motorku. 12.00 zazněl pokyn ke startu. Je to skoro jako na Sudetech, vpředu lze tušit nějaké hemžení a v druhém rohu náměstí si klidně ještě můžeme dohustit gumy. Stylem i rychlostí pražských manifestačních cyklojízd opouštíme nakonec i my zadáci dlažbu náměstí.
Nedá mi to a pomalu se proplétám pelotonem vpřed. Na úzké asfaltce před nájezdem do terénu zastavuji u nepěkného pádu. Maník, který leží na krajnici, má patrně něco zlomeného a rozhodně mu není do zpěvu. Než jsem vyštrachal mobil, našel se někdo rychlejší, kdo dokázal přivolat pomoc a v zápětí se dostavuje i pořadatel. Nemá valný smysl setrvávat na místě, a tak se opět propracovávám vpřed přes lidi, které jsem už dnes jednou předjel.
Pravda, někteří mi to v závěru závodu vrátí i s úroky. Jede se dobře, trať je oproti jiným letům docela suchá. Jedu i přes chladné počasí poměrně nalehko. Člověk se přece jen docela zahřeje. Z počátku to vypadalo i na sluníčko, potom se ale zatáhlo a také se objevil náznak deštíku.
Díky nevídanému množství defektů okolojedoucích si bez vlastního přičinění značně zlepšuji svoji pozici v závodním poli. Pro neznalé se trať celkem špatně popisuje, není na ní totiž mnoho výraznějších orientačních bodů. Není nijak zvlášť technicky náročná, jsou na ní však pěkné sjezdíky, jak trénem tak po asfaltu.
Ani jsem se nenadál a je tu opět Trutnov. Projíždím špalírem diváků, kteří již očekávají příjezd vedoucí skupinky závodníků. Jen taktak jsem jim unikl a mohu se vydat do druhého kola závodu. Držím se chlápka v černém triku, který točí ještě lehčí převody než já, a docela mi to jde. Možná i to je důvod, že dnes žádné křeče nenastupují. Co však přišlo celkem náhle, byla pořádná krize. Co dělat. Do cíle ještě patnáct kiláků a já jsem víc a víc gumovej. Čeká mne ještě opakování nejprudšího stoupání trati. Síla vůle mi nakonec umožnila zdolat i tenhle kopeček. Pokud bych slezl z kola, asi bych se už znova nerozjel. Většinou se mi podaří takové stavy po pár minutách překonat, ale tohle vydrželo prakticky až do cíle.
Každou chvíli se kolem prožene jedinec nebo dvojička spěchající na nealko a těstoviny připravené pro závodníky v areálu školy. Nakonec jsem se do cíle taky nějak doplácal a zaslouženou odměnou za mou ranní pýchu mi byly pohledy lidí, kteří již pěkně čekali v řadě na mytí kol a kochali se pohledem na další přijíždějící snaživce. Že to asi bylo tentokrát trochu nadoraz, jsem poznal při konzumaci rizota. Nějak se mi na třesoucí se vidličce nemohlo udržet. Nakonec i tohle přešlo, co však nepřešlo, to byla ukrutná zima. Nerozehřál nás ani potlesk Pepovi Dreslerovi za jeho podařené kousky.
Před vyhlášením vítězů jsme bohužel museli odjet. Nemohl jsem tedy ani zatleskat Honzovi Kopkovi, který vyhrál mojí kategorii. Na stránkách Kola jsou kompletní výsledky tohoto závodu. V obvyklých odkazech fotografů si každý účastník jistě najde svoje usměvavé foto a může se tímto pohledem kochat během zimní přípravy.
Vít Pokorný
