V Poděbradech zjišťuji první problémek – výluka! Naštván se smířím s tím, že pojedu jenom do Jaroměře, a pak to doklepu po vlastní ose. Konečně Trutnov, aneb místo tradičního srpnového hudebního festivalu. Teď si ještě nepřipouštím to červené lepkavé bahýnko, důvěrně známé z hlavní stage open air festivalu, a mažu k nádraží a dle cedulek k prezentaci. Z čísla 617 radost teda nemám, budu stát asi tak 100 m za eliťákama a projdu se pěšky... Co se dá dělat, mám aspoň tričko pro předem přihlášené.
Nafotím dění v cílovém areálu, obzvlášť vypečené jsou cedulky volební místnost doleva, KPŽ doprava, to mě dostává. Zamířím na Krakonošovo náměstí, kde je slavnostní start. Stoupnu si asi do osmé řady koridoru, určeného pro čísla 400 a výše, a to je prosím asi 20 minut do startu! Kecám s Pavlem, takže to docela uteče.
Poledne, pádíme. Jede se za zaváděcím autem, ale pro nás vzadu to nic neznamená, neb ztrátu z rozjezdu nestáhnu ani čtyřicítkou po rovině. Jsem tak 350-tej, no mazec. Stoupák po asfaltu, nechám hrubou, naskočím na chodník, čímž dám mnoho desítek bikerů. Jo, to byla machrovinka, bohužel krutě zaplacená energetickou náročností. Krátký oddych mírně z kopce využívám k dalšímu předjíždění a před sebou už vidím dlouhatánský barevný had mířící po prosluněné louce kamsi nahoru. Pro nás vzadu to ale znamená brzký konec a tlačení nejméně 250 m.
Nahoře nacvaknout, v lese je mokro, ale nechá se. Cesta je široká, takže se dá předjíždět, byť to stojí hodně sil. Teprve na 7. km začíná první sjezdík, já se docela bojím, když jsem v terénu prvně po půl roce, ale zatím dobrý. Trať se mi líbí, je to jezdivé! K občerstvovačce na 10. km musím překonat krátké prudké stoupání, které přechází v táhlé po louce. Následuje „let“ o 200 výškových metrů níž, zakončený na 15. km. Krátké prudké stoupání a dost bahnitý úsek. Pláště tancují, bahno létá kolem, to není nic pro mě. Už se neposouvám dopředu a jsem rád, že konečně vjíždíme na asfalt. Tady nemohu zařadit nejmenší pastorky, neb kazeta je obalená červenou hmotou, která nepustí řetěz na 11 a 12z. pastorek.
20. km, asi po 50 minutách projíždíme do druhého okruhu. Zahazuju bidon, beru podávaný + 2 půlky banánu a dupu dál. Bahnité stoupání jdu z části pěšky, pak vypečený sjezdík na louku a dál asfalt, kde to odsejpá. Následuje hodně dlouhé stoupání po mizerné silnici/šotolině. Dál je trať shodná s předcházejícím okruhem, takže si jsem v zatáčkách trochu jistější. Bahno už moc neřeším a občas ho vyplivnu z úst. Dostal jsem se na čelo závodu žen, kde operuje Jana Kábrtová s Petrou Kottovou. Po pár houpácích následuje sjezd, kde mi jeden letec frnknul. Je zakončený delší, rovinatější pasáží, kde se zase projeví mé silničářské schopnosti a stáhnu skupinku bikerů před námi.
Vjíždím do lesa, šotolinová cesta, sklon tak akorát „na prostřední placku“ a je tu Žacléř. Už bych rád občerstvení, jsem skoro na suchu a jeden banán mi nějak nestačil. Musím však napřed přežít rychlý sjezdík zakončený šutráky a vykroutit se o 150 výškových metrů k pevnosti Stachelberg. Vyndám foťák a cvaknu několik borců. Jsem docela grogy, takže s radostí zamířím k bufetu, kde vezmu bidon a koláček do pusy. Pak tlačení do kopce na Babu. Odtud už dlouhé klesání, zpestřené dvěma mělkými brody. Moc to nehrotím, mé sjezdařské schopnosti nejsou zrovna nic moc.
Zezadu mě předjeli asi 3 střelci, kteří rychle zmizeli. Teď jen krátké prudké bahenní stoupáníčko a klouzání se singlem v blízkosti Trutnova. Pavel se svými Furious Fredy tancuje fakt dobře, už ho skoro mám, ale mohutným finišem před stadionem si ještě vylepší pozici, já to nehrotím a končím 112-tý. Za mě super, byť ztráta 37 minut je výrazná, ale lidí se startovním číslem přes 400 bylo přede mnou fakt pomálu a pochybuju, že někdo z nich fotil a jel na větší plečce.
V cíli fofrem k wapce, krom bika vystříkat i tretry obalené červenou hmotou a dát si výtečné těstoviny s mákem. Mňamka! Hnedka to zapít kofolou a užívat si zasloužené ležení na trávě. Podle mě fakt dobrá akce, někdo kolotoč KPŽ nemusí mít v lásce, ale já jsem byl spokojen. Zabezpečení super, všecko klape, trať jezdivá, přiměřeně náročná, a že bylo hodně bahna, bylo hold dané letošním počasím, které nikdo neovlivní. Jo, Trutnov se líbil! Míň už přesun po ose se skřípajícím řetězem, prošitej 30 km po I.třídě do Jaroměře… Hnedka jsem to vylepšil dvěma tabulkami jogurtové Milky sedě na nádraží. Mám toho fakt dost a když tak koukám na mojeho Garyho Fishera, tak toho má taky dost. Výsledky na www.kolopro.cz.
Jan Herda
