Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Svaťa Božák: Okolo Slovinska

22.5.2014 11:28

...aneb jak to vypadá na silničním ultramaratonu. Svaťa Božák českou kotlinu proslavil tím, že jako první Čech dokončil nejbrutálnější závod na světě, Race Across America (RAAM). Letos jej chce pokořit znovu. Podělil se s námi o své zážitky ze závodu, který mu slouží jako příprava.

Bookmark and Share

Již po páté jsem se vydal se svým týmem na závod okolo Slovinska. Vzhledem k tomu, že celá trať vede velmi kopcovitým terénem, beru DOS jako opravdu náročný závod. Letošní trať byla na poslední chvíli krácena na 1205 kilometrů z výškovým převýšením okolo 14 000 metrů.

3 dny před startem jsem musel do Garminu znova nahrávat upravenou trasu. Auto bylo nutné připravit na závod, bylo doma v dostatečném předstihu, a tak vše probíhalo v pohodě. Lenka už taky několik dní předem připravovala vše potřebné na závod. Na DOSu mě doprovázela Lenka, Zbyněk, Marek a premiérově Broňa. Chyběla nám Jarka, která měla pracovní povinnosti.

 

Odjezd do Postojné jsme naplánovali na středu ráno. V 5 ráno jsme odjížděli z Bystřičky. Po cestě jsme nabrali Broňu a pokračovali do Slovinska. Dorazili jsme něco málo před 14 hodinou, odprezentovali se a šli se ubytovat. Na 18. hodinu byla již tradičně dle harmonogramu pořadatelů rozprava šéfa trasy a členů týmu. Zde se probírají možná úskalí na trase a pravidla samotného závodu. V19 hodin proběhla slavnostní galavečeře, kde se představují všichni závodníci a zároveň si sami losují čas startu.

Já jsem si vytáhl čas 18:16, což znamenalo postavit se na start jako druhý muž v pořadí.

Ráno 8.5. jsme si dali již tradiční snídani a všichni se pustili do práce. Auto na přejímku bylo nutno vyšperkovat všemi nutnými polepy, a taky ještě doladit detaily v obytném autě. Přece jen se v něm další 2 dny bude vše odehrávat. Lenka připravovala ještě jídlo a také pomáhala při lepení sponzorů a partnerů. Autíčko následně odjelo i se všemi do Postojné na technickou přejímku. Pak ještě dokoupit čerstvé pečivo a hurá zpět na pokoj.

 

Poslední malý odpočinek před startem uběhl jako voda. Naložili jsme kola do auta a odjeli na start. Doprovodná auta zůstávala za městem a jen samotní závodníci se pomalu řadili do podzemní garáže hotelu KRAS. Odsud si pak podle startovního času volali pořadatelé jednotlivé jezdce na startovní rampu.

V mé kategorii sólo muži do 50 let startuje 39 závodníků. Jsou tam zvučná jména jako Marko Baloh, Thomas Ratschob, Sandi Bayer, či loňský vítěz Mitja Rok. Na druhou stranu jsou tu závodníci, jejichž jména slyším poprvé, a proto je beru s velkým respektem.

 

 

Slavnostní start z rampy na náměstí máš vždy nepřekonatelnou atmosféru. Bylo odstartováno a policejní motocykl mě „vyváží“ za město, kde se na mě připojuje moje doprovodné auto. První kilometry si užívám a pomalu rozjíždím svůj závod. Myšlenky posílám domů mým dětem, rodině a všem, kdo právě na mě myslí. Předcházející roky se startovalo později, prakticky vždy do tmy. Letos pořadatelé start posunuli o dvě hodiny dopředu. Je to pro mě příjemné, protože si užívám i první kilometry a dokonce poprvé vidím ten kousek slovinského moře, které jsme vždy míjeli v noci a já viděl jen světla přístavu v Piranu. U cesty občas stojí skupinka fanoušků a povzbuzují. Někdy jsou to celé rodinky i s dětmi. Je to parádní pocit. Profil zatím pomalu padal, protože jsme sjížděli k moři. Pomalu se napojujeme na původní trasu s jiných ročníků a začínám poznávat cestu a už i některé odbočky si vybavuju dřív, než mi tým nahlásí.

Pomalu se začíná najíždět do prudkých stojek vinic s prudkým sklonem až 20%.

Najednou mě předjíždí malá Toyota a objevují se pro mě dvě známé tváře. Bertl a Eli. Rakouští manželé, kteří mě už čtvrtým rokem povzbuzují na alpských závodech. Vidím Bertlovu klasickou poskakující osobu a Eli mává. Mám hubu od ucha k uchu a za jízdy je zdravím. Oba na mě křičí alles gute! Děkuju jim za jízdy. Je to úžasné, že si na mě vzpomenou. Během závodu mě ještě minimálně pětkrát předjeli a povzbuzovali.

Prostě nádhera!

 

Předjíždím několik závodníků nad 50 let a také obě ženy, které startovaly pár minut přede mnou. Cesty, kterými jedeme, jsou někdy sotva na jedno auto. Začíná se stmívat, a tak už se soustředím jen na jízdu a navigaci týmu, která je bezchybná. První noc se jelo poměrně svižně a rozedníváním jsme se posunuli až na konec třetí etapy – Žaga. Hodím do sebe teplé jídlo. Tady se pomalu začíná najíždět k nejvyššímu vrcholu celého závodu.

Vršič 1611 m.n.m. Z údolí jsou vidět zasněžené hory, a tak si říkám, jak to bude vypadat nahoře. Vzhledem k tomu, že již tuto cestu znám a jedu ji popáté, beru to v pohodě a jedu si své tempo. Součástí závodu je další vnořený závod – časovka Jureta Robiča, která je právě výjezd na Vršič. Po závodě se dozvídám z výsledků, že jsem se s tím moc nepáral a dojel 9. z 35 závodníků.

 

Nahoře je azuro, a tak jsem hodil jen dlouhý dres, vestu a pokračoval sjezdem do Krajnské Gory a pak díl na TS4 – Jesenice, kde žil legendární 5-ti násobný vítěz RAAMu Jure Robič.

Poměrně se oteplilo, a tak sundávám návleky z nohou a dlouhý dres. Ještě na cestu od pořadatelů dostávám půl pomeranče, který mě osvěží a jedem dál.

Další úsek se jede poměrně pořád proti větru. Neřeším a šlapu. Malinko mě zlobí řazení a občas přeskočí řetěz. Zastavujeme, trošku ladíme kolo s tím, že pokud to bude zlobit, kolo celé vyměním. Při šlapání do na Črnivec se mi ozývají nějaké pazvuky z klik. Broňa zkušeně pozná chybu v pedálu, a tak ještě chvíli jedu. Následně ale stejně zastavuju na „malou“, a tak kolo bleskově prohazujeme a pokračuju dál.

 

Cítím, že se můžu na kolo spolehnout, a tak se dostávám do pohody. Sluníčko se opírá. Brýle R2 mě však perfektně chrání, a tak si jen diktuju do auta, na jaká skla či model mám právě chuť. Lenka připraveně podává právě to, o co si řeknu. Tým funguje a kilometry přibývají. Jím a piju, přesně to, co potřebuji. Žaludek funguje na výbornou. To se vždy nestává, a tak jsem rád. Zbyněk a Marek se točí u volantu a Broňa naviguje. Pak se zase Marek a Broňa točí u navigace. Střídají se tak, že vůbec nemáme časové prodlevy. Prostě dream team!!!

 

Vjíždíme do další noci. Tým mi hlásí, že za 24 hodin je ujeto 600 kilometrů. Mám radost, když si uvědomím, jaký profil trati jedem. Je pořád poměrně teplo a už si říkám, že bude po dlouhé době závod, kdy nezmoknu. Cítím, že se mi zavírají oči. Není divu. Šlapu už víc jak 30 hodin. Je pár minut po půlnoci a jedeme do na TS 7. Máme to ale ještě hodně daleko.

 

Na obloze se objevují blesky a začíná brutální protivítr. Já se tomu dešti snad nevyhnu. Během pár chvil se rozprší takovým způsobem, že se oblékám do nepromokavých věcí, dáváme blatník. Je to masakr. Déšť bičuje můj obličej a studená voda teče úplně všude. Snažím se ale moc nestavit. Občas to ale nejde a stavím u autobusové zastávky. Tam dostávám teplou polévku od Lenky a kluci mi kontrolují kolo. Víc jak 3 hodiny v lijáku a protivětru se projeví na rychlosti. 118 kilometrů dlouhou etapu jedu víc jak 5 hodin. Štve mě to! Čas při těchto zastávkách strašně rychle letí.

 

Sotva trošku déšť ustane, shazuju nepromokavé věci a tlačím na pedály. Bohužel se ozve tělo a chce spát. Při šlapání se dost motám po cestě. Už pomalu začíná svítat, ale skoro spím, a tak i když jsem to neplánoval, jdu do auta. Jsou 4:23 ráno. Chci spát málo, a tak to necháváme do 4:40. Spánek, který trval 17 minut, mě vysvobodil z krize. Sedám na kolo a jedu. Ještě chvíli občas zavřu oči, ale už je to mnohem lepší. Už od začátku závodu mi přichází sms zprávy od fanoušků a tým mi je čte. Je to pro mě čerstvá krev do mých žil.

Rozjíždím to a tým mě chválí za dobrý průměr. Chci dojet do cíle lépe než loni. Sluníčko se dere pomalu přes mraky ven. Kopce jedu celkem šrot a cítím zase na chvíli dobrou náladu nejen na sobě, ale i na týmu, který se snaží, co jen může.

 

Dopoledne projíždím Krško. To je město, ve kterém jsem poprvé zažil halucinace. A tak ho mám vryté do paměti nejen já, ale i tým. Cesta ubíhá poměrně pěkně. Jen letos jsou Slovinci v autech dost nervózní a občas dost riskantně předjíždějí. Kluci mě autem kryjí. Také vidím někdy posunky řidičů, na které však nereaguji. Předjíždí mě loňský vítěz Mitja Rok, a tak se s patřičným odstupem dle pravidel držím za ním. Bohužel přichází defekt. Broňa okamžitě reaguje a mění mi rezervu, takže ani moc neztrácím. Je to ale do kopce, a než se trošku dostanu do tempa, chvíli to trvá. Každopádně na tomto závodě to skoro nic neznamená. Zadek díky rozbitým cestám už taky bolí a občas už nevím, jak sedět.

 

 

Dojíždíme do TS11 – předposlední kontroly. Podepíšu se a jedem. Přichází mi sms od Milana z Rakeku, který píše, že mi vyjíždí naproti. Paráda! Už se těším, až jej uvidím na cestě

Tým mi pouští muziku a poslední etapu si užívám. Tlačím dost na pilu, ať dojedu v co nejlepším čase.

 

Objevuje se Milan a zdravíme se. Jedem vedle sebe a líčím mu, jaký byl závod. Ještě poslední kopec a objevuje se cedule POSTOJNA. Radost a emoce tryskají z těla. Z mikrofonu se ozývá Zbyněk, který říká, že už zase bude bečať. To už je jeho rituál.

Ještě se u cesty zdravím s Milanovou manželkou Katjou a jeho dětmi.

Sjíždíme na náměstí za zvuku hlasité hudby z mého auta, do toho Mára troubí sirénou a já pyšně držím naši vlajku. Poslední podpis u hotelu KRAS na náměstí. Právě z toho místa jsem před více jak dvěma dny startoval. Z mikrofonu se ozývá Svatja Božak z Češke. Vjíždím na podium a užívám si atmosféru. Tým vzápětí dobíhá za mnou a všichni se objímáme. Radost a dobrá nálada je cítit z každého z nás. Na mém výkonu odvedl každý z mého týmu kus tvrdé práce. Bez nich bych tyto závody jezdit nemohl. Jsme moc rád za všechno, co pro mě dělají. Časomíra se zastavila na čase 50 hodin a 27 minut. Rychlostní průměr byl 23,89 km/h. Umístil jsem se tedy na 8. místě v kategorii sólo muži do 50 let.

 

Celý závod jsme projeli bez penalizace. Během závodu odstoupilo 15 sólo jezdců a 1 tým. A to včetně velkých favoritů. Což vypovídá, jak je tento závod náročný. Během jízdy jsem nastoupal okolo 14 000 metrů. Pro představu je to, jako bych vyjel z Rožnova 22x na Pustevny během 50 hodin. Na vítěze, skvělého rakouského závodníka Joachima Ladlera, jsem ztratil 6 hodin a 16 minut.

 

Děkuji všem fanouškum, kteří mě na závodě podporovali sms zprávami, celému fanklubu na facebooku v čele s Lenkou Hnilicovou a všem, kdo si jen na nás během závodu aspoň jen pomysleli.

 

Svaťa Božák

www.svatabozak.cz

Diskusní fórum pro: "Svaťa Božák: Okolo Slovinska"

Názor Autor Datum a čas
RE: Svaťa Božák: Oko... Libča 4. 6. 2014, 11:05

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama

Pro nejlevnější
cestovní pojištění online
Vám doporučujeme
navštívit ePojisteni.cz.


Chytré
držáky mobilů na kolo
Quad Lock a FINN zakoupíte
v eshopu Kabelmanie.cz.


Sjednejte si cestovní pojištění u profesionálů.



Tipy pro Vás

Kolo pro život
 
Phone Maps - Svět doslova na dlani
 
nic
 
nic2
 
FOR BIKES 2014 - veletrh cyklistiky Praha
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Galaxy série 2013
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 Cykloserver.cz | | Tel.: (+420) 731 136 014

Design by OVX.cz