Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Nonstop Loudání 2015, 5. část

14.1.2016 06:41

7.6.2015, neděle – Probouzím se po dvanácti hodinách mrtvolného spánku. Je osm hodin ráno. Cítím se bystrý a svěží. Škoda, že jsem se včera ze závodu odhlásil, teď bych ho s chutí dokončil. Zapínám mobil a nestačím se divit. „Vaši zprávu nebylo možné odeslat,“ čtu na displeji.

Bookmark and Share

Moje potupná zpráva o odstoupení neodešla, nikdo ji neobdržel. Den je hned veselejší. Tělo zaplavila radost. Mohu dokončit závod. Začínám chvátat. Rychle na snídani. Už se nemůžu dočkat, až budu v sedle. V jídelně penzionu jsem první. Snídaně probíhá formou švédských stolů. Láduji do sebe všechno, co se mi dostane pod ruku. Čaje je plná várnice. Stačí otočit páčkou a už teče. V ten moment jsem zjistil, že bystrý a svěží ani po dvanácti hodinách spánku nejsem.

 

Sklenice se plní čajem. Najednou nevím, jak to zastavit. Točím páčkou na všechny strany, čaj teče dál. Sklenice je plná. Za chvíli přeteče. Co teď? První nápad. Přiložil jsem ústa a začal z plné sklenice usrkávat. Každé malé dítě ale ví, že čaj se dává do várnice proto, aby vydržel dlouho horký. Výsledek se dostavil okamžitě. Spálil jsem si jazyk a rty. Druhý pokus o nápad. Plnou sklenici čaje jsem odložil na stůl, popadl druhou sklenici a začal plnit i tu. Dostavil se zmatek. „Pomóc! Pomozte mi, neumím to zastavit,“ začal jsem hystericky křičet na prázdnou jídelnu. Odkudsi přiběhl číšník. Otočil páčkou. Výtok čaje ustal. Číšník se na mě podíval, udiveně pokrčil rameny, roztáhnul ruce, otočil se a beze slova odešel. Ještě dlouho potom jsem měl ten jeho pohled před očima. Sice nepromluvil ani slovo, ale řekl mi to jasně. „Ty jsi hroznej dement, čéče!“


 Z Bartošovic zbývá do cíle 129 kilometrů. Když se mi nepodařilo Loudání dokončit nonstop jízdou, alespoň ho čestně dojedu…. A příští rok to znovu zkusím nonstop! Ten, kdo padne a znovu vstane, je mnohem silnější než ten, kdo nikdy nepadnul.


Letím vpřed razancí dělové koule. Do kopce, z kopce. Krajina se míhá. Lesy, louky, pastviny, říčka Zdobnice, Ivanské jezero, jehož patronem je vodník Kristián. Je mi jedno, kolikátý jsem v pořadí. Jízdu si užívám. Cítím se skvěle. Neskuhrám ani při průjezdu vesničkou Skuhrov. Je to dobré, říkám si ve vesničce Dobré a ve vesničce Bystré se skutečně cítím bystré. Obloha je modrá. Slunce peče a teploměr se laská s údajem 35 stupňů. Doplňovat tekutiny je důležité. Na konci vesnice Sendraž jsem na začátku stoupání k rozhledně Varta (618 m.n.m.). Mám žízeň. V hospůdce je otevřeno. „Dobrý den, dejte mi džus do půllitru,“ diktuji chvatně a hltavě polykám tu hustou žlutou lahodu. „No teda, půllitr džusu tady ještě nikdo nikdy na ex nevypil,“ diví se panímáma za pípou. „Kolik zaplatím?“ „To nevím, půllitr džusu si tady ještě nikdo nikdy nekoupil……Dejte mi padesát korun!“ Vyřešila to celkem operativně.


 V Náchodě mám najeto 660 kilometrů. Do cíle zbývá posledních 65. Přejezd Jestřebích hor je snazší než jsem čekal. Po červené turistické to valím na Trutnov. Celkem nečekaně se musím boxovat s křovím s dlouhými ostrými trny. Boj je to nelítostný. Krev sice teče ze mne, ale cítím se jako vítěz. Křoví totiž dopadlo daleko hůř.
    

Trutnov je město. Město, to je civilizace. Civilizace, to je spousta lidí. Na lidi nejsem zvyklý. V ulicích lehce bloudím. Do cíle zbývá 24 kilometrů. Nechci ztrácet čas blouděním. Cítím nervozitu. „Prosím vás, kde je tady Náměstí republiky?“ Ptám se kolemjdoucí paní. „No a co hledáte?“ „No asi to Náměstí republiky, ne!?!“ Vystříkl jsem podrážděně. Copak to nechápe? Vždyť otázka zněla tak snadně. Na odpověď nečekám. Odjíždím. Teď s odstupem času bych se měl milé paní omluvit neb jsem se k ní choval nezdvořile až hrubě.
    

Pohltily mě Krkonoše. Cíl se nezadržitelně blíží. Škoda. Loudání je luxusní záležitost, skvělá očista dočista. Magickou moc závodu nejlépe vystihnul Pavel Macháček, mezi bikery zvaný Margl. „Jedu domů z přetěžkého ročníku a přemýšlím, proč zase mám takový nadhled, vnitřní pohodu, jasnou mysl. A na co jsem přišel? Loudání mně ukazuje skrytá místa nejen v terénu, ale i v mé hlavě. Možná se tím posouvám dál a stávám se lepším člověkem. Takže ještě pár ročníků a budu úplně cajk.“ Souhlasím s Marglem. Pod tohle se klidně podepíšu.
 

Táhlý dlouhý sjezd za odměnu a Černý Důl mě vítá. Jsem v cíli závodu dlouhého 725 kilometrů. Na trase jsem překonal převýšení, jako kdybych dvakrát za sebou vyjel na Mount Everest. Trvalo mi to 91 hodin a 39 minut, z čehož jsem rovných 12 hodin prospal. Se startovním číslem 11 jsem skončil 11. v celkovém pořadí. Samé jedničky. Takové známky na vysvědčení by chtěl mít každý. Na vítězné duo Milan Černý, Milan Hanyk jsem ztratil dvacet hodin času.

 

A snad jen pro úplnost. Třetí místo obsadil Tomáš Navrátil, který má na třetí místa asi patent. O dva měsíce později obsadil třetí příčku i na jednom z nejdelších nonstop cyklistických závodů napříč celou Evropou. The Transcontinental Race má start v Nizozemí a cíl v tureckém Istanbulu. Tomáš ujel 3550 kilometrů dlouhou trasu za 11 dní 8 hodin a 30 minut. S lehkou nadsázkou se téměř samo se nabízí ono notoricky známé přísloví: „Co se na Loudání naučíš, na Transcontinetal Race, jako když najdeš.“ Loňský vítěz Loudání Martin Vít dojel do cíle až jako čtvrtý. Těžkou hlavu z toho ale neměl. Loudání bral jako přípravu na závod Tour Divide, který vede prakticky celými Spojenými Státy od severu k jihu. Trasa je dlouhá 4500 kilometrů. Martin ji měsíc po Loudání stihnul ujet za 18 dní a 17 hodin, skončil patnáctý v absolutním pořadí. Kluci jsou prostě borci a moje hlava došla k přesvědčení, že jsou zkrátka výkony, nad kterými zůstává lidský rozum stát.


Sice jsem nevyhrál ani Loudání nedokončil nonstop, přesto jsem spokojený. Znovu jsem si posunul hranice svých možností o něco dál. Dokázal jsem ujet na jeden zátah 610 kilometrů, alespoň to tvrdí můj cyklistický tachometr. A příští rok? Postavím-li se na start Loudání i příští rok, bude můj cíl jasně daný. Znovu to zkusím nonstop. Proč? Protože je to skvělá zábava, obrovský adrenalin a nezapomenutelné dobrodružství.


A to je z Loudání 2015 vše. Snad si dovolím jen malý dovětek na závěr. Když jsem dokončil první ročník závodu bez jediného defektu, slavnostně jsem moje kolo pokřtil podle místa narození na Sir Jürgen Schwarz von Koblenz. Po sedmiletém bezvadném soužití mi bohužel Jürgena nějaký nenechavec ukradl. Letošní ročník jsem absolvoval na kole novém. Neselhalo, nezradilo. Závod si užilo stejně jako já. Bylo na něj spolehnutí a rovněž mě dovezlo do cíle bez jediného defektu. Nadešel tedy čas, abych mé nové kolo, z moci úředně mi svěřené, pokřtil podle místa narození na Car Bono Eagle Koprzivnic.

 

No a na viděnou na startu.  

 

Další fotografie z Loudání 2015 »

 

Milan Silný

Diskusní fórum pro: "Nonstop Loudání 2015, 5. část"

Názor Autor Datum a čas
RE: Nonstop Loudání ... Tonda L. 17. 1. 2016, 13:12
RE: Nonstop Loudání ... Klápa 15. 1. 2016, 11:04
RE: Nonstop Loudání ... Milča 15. 1. 2016, 08:08
RE: Nonstop Loudání ... Luto 15. 1. 2016, 06:51
RE: Nonstop Loudání ... Miloš Holý 14. 1. 2016, 19:55
RE: Nonstop Loudání ... Pepé Janča 14. 1. 2016, 13:35
RE: Nonstop Loudání ... howgh Vlasák 14. 1. 2016, 12:50

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama

Pojištění kola v rámci pojištění domácnosti u Top-Pojištění.cz.



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Phone Maps - Svět doslova na dlani
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 Cykloserver.cz | | Tel.: (+420) 731 136 014

Design by OVX.cz


Reklama: Praktické láhve na pití botanela ze zdravotně nezávadného plastu