V Sobotu 26. 3. jsme vyrazili kousek za hranice na Slovensko, kde startoval Novodubnický maratón na který mě táta přihlásil a řekl, že si o něm ještě napíšu slohovku. Přijeli jsme 30 minut před startem nejdelší trasy, která startovala v 8. Táta málem start nestihl. Potom, co odstartovalo 31 závodníků ochotných se péct celý den na slunku, jsem měl ještě 2 hodiny na projetí začátku trasy. V 10 jsem vyjížděl spolu s dalšími 300 závodníky na 43 km dlouhou trasu.
Lesní singly
Zatím jsem se vždy bál startovat z přední vlny a startoval úplně zezadu. Pak mě ale čekalo vždy dlouhé předjíždění. V Dubnici jsem zkusil poprvé se procpat dopředu. První dva kilometry byl výjezd z Dubnice mírně do kopce, který byl znepříjemněný vysokým počtem tlačících se závodníků. Poté následoval přejezd cesty u Trenčianských Teplic a nájezd do lesa a první pořádný kopec.
Přejezdy luk s rozkvetlými ocúny
Výškové metry stoupaly díky krátkým prudkým výjezdům, ve kterých naštěstí skoro nikdo neblokoval tlačením kola. Aspoň ve skupině, ve které jsem zrovna jel. Poprvé jsem si tedy díky dobré startovní pozici užil začátek závodu. Následovalo pár slunečných výjezdů po loukách. Cesty, po kterých se jelo, byly nádherné, ale taky úzké, takže se nedalo moc předjíždět. Z prvního kopce vedly lesní nebo štěrkovité cesty až na občerstvovačku, která byla i s jídlem. Zatím mě hlad netrápil, napil jsem se a jel kupředu. Na mezičase jsem byl na 68. pozici.
Následovalo mírné stoupání, v němž svítilo slunko, až do druhé občerstvovačky následovaly jen menší kopce. V jednom místě se naše trasa kříží s nejdelší trasou na sto kilometrů a tam se potkáváme s tátou. Táta si mě stačil i vyfotit. Na druhé občerstvovačce jsem začínal mít hlad, ale říkal jsem si, že to dojedu, což byla chyba.
Občerstvovačka. Je velká chyba se nenajíst, když je 19 km do cíle....
Přehlédl jsem ceduli: CÍL 19 KM. Výjezd byl navíc z velké části na loukách a svítilo slunko, takže mě začínala bolet hlava. S sebou jsem měl jen přesnídávku a ta moc nepomohla. Chvilku jsem měl mžitky před očima a předjížděla mě spousta závodníků, včetně těch z mé kategorie. Naštěstí dalších pár kilometrů bylo po příjemných štěrkovitých cestách a dojezd už jen asfalt.
Pohodová atmosféra v cíli
V cíli jsem nakonec 103. celkově a v kategorii od 8 do 17 let mám deváté místo. Škoda, že tu neměli kategorii do 14 let, to bych byl i na bedně. Nasbíral jsem opět spoustu zkušeností. Táta mi vysvětlil, že příště si musím hodit na občerstvovačce svačinu do kapsy. Po tomhle závodě na to určitě nezapomenu. Servis v cíli byl dokonalý. Vypil jsem litr vody, šel na guláš, dal si sprchu a ty tři hodiny čekání na vyhlášení utekly hodně rychle. Po vyhlášení následovala tombola, pak jsme se ještě šli osprchovat a hurá domů. Příští rok bych se sem zase chtěl vrátit. Je super, že tady mohou jet děti delší trasu.
PS: Doufám, že tuhle slohovku budu moct použít i ve škole, až budeme psát zážitky z prázdnin....
Metúd Liebel
