Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Bike Prague známý i inovovaný

23.5.2018 09:01

Sobota 19.5. se nesla ve znamení dalších MTB závodů, z nichž jsem zvolil již tradiční Bike Prague. Šlo o 7. ročník a mou čtvrtou účast. Je to jeden z masových závodů, jehož popularita stále stoupá. V předchozích dvou letech jsem měl vždy technické problémy, proto jsem věřil, že letos mě nic podobného nepotká. Ačkoliv jsem se účastnil předchozích ročníků, věděl, jak zhruba bude závod vypadat, i tak jsem se těšil, co nového organizátoři vymyslí.

Bookmark and Share

Tento závod mohu považovat za téměř domácí, tratě v minulých letech vedly velmi blízko mého domova. Jedním z nejzajímavějších míst, které na bikery čekalo na delší, 65 kilometrů dlouhé trase, byl výstup na Cukrák, kde se nachází televizní vysílač. I když v letošní sezóně preferuji spíše kratší distance, v tomto závodě jsem se při rozhodování mezi 55 a 35 kilometry, přiklonil k té delší. Díky blízkosti svého domova jsem chtěl projet kolem příbuzných, kteří mi slíbili podporu přímo na trase. Vloni jsem se k místu, kde mí podporovatelé čekali, nedostal kvůli defektu, letos kvůli změně závodu. Organizátoři byli nuceni přistoupit k úpravě delší trasy, a to z důvodu rekonstrukce železničního přejezdu v Černošicích. Bylo to trochu zklamání, ale přesto jsem se zúčastnil nově upravené dlouhé tratě. A určitě jsem nelitoval.
   

Start všech tras, včetně dětských závodů, byl u galerie Nové Butovice. Letos jsem sem prvně vyrazil i s rodinou, a dcera se tu, podobně jako na KPŽ v Mladé Boleslavi, účastnila závodu odstrkovadel. Nutno říci, že konečné čtvrté místo v kategorii dívek nás s manželkou velmi překvapilo a potěšilo. Třeba to někdy vyjde i na pódium! Zázemí závodu je, myslím, velmi vhodně zvoleno, vzadu za obchodním centrem jsou účastníci chráněni a odděleni od silničního provozu. Případný nezávodní doprovod si pak může zkrátit chvíli návštěvou různých obchodů. Vrcholem pak byly zmíněné 35 a 55 kilometrů dlouhé trasy. Kvůli jejich souběhu zvolili organizátoři netradiční harmonogram. Delší trasa startovala v pravé poledne, kratší pak v 15 hod. Hlavním důvodem bylo předejít případným kolizím v průběhu závodu mezi závodníky z elitní a první vlny s těmi pomalejšími.

I přes defekt v roce 2016 se mi podařilo vyjet místo v první vlně, což jsem mohl potvrdit i výsledky z jiných klání. Před polednem jsem se tedy vydal do startovního koridoru a očekával startovní výstřel. Start od obchodního centra byl oficiální, nicméně závod samotný začal asi po pěti kilometrech v Prokopském údolí. Od tohoto ostrého startu se začal počítat závodní čas a tempo okamžitě narostlo oproti prvotním, zaváděcím kilometrům. Pole se hned v rámci úvodního kopce natáhlo, snažil jsem se tedy držet v přední skupině. Úvodní kilometry vedly převážně po asfaltu, částečně po zpevněných cestách. Spíše než o pravé bikování šlo o udržení se ve skupině a ostrého tempa. Držel jsem se poměrně vpředu, nicméně jsem nechtěl začátek přepálit, aby mi síly na konci nechyběly. Měl jsem sice v mysli, že letošní trať mě nezavede k Cukráku, budu tedy ušetřen tohoto náročného stoupání, přesto bylo dále na trase několik obtížných úseků.
   

Po přejetí Pražského okruhu už asfaltu ubylo a asi na 15. kilometru jsme vjeli do lesa, kde už nás čekal spíše bikovější závod. Součástí této pasáže byl okruh, který závodníky delší trasy potěšil dvakrát. To byl vlastně jediný rozdíl oproti kratší trati, kdy si bikeři tyto techničtější pasáže užili jen jednou. V těchto místech se dalo trochu odpočinout, nejelo se tak šílené tempo jako v úvodní části. Bylo zde několik zajímavých singletracků, ostrých výjezdů, přejezd brodu. Myslím, že všichni si zde přišli na své a mohli si trať užít.

Na začátku jsem zmínil několik novinek, které jsem v rámci tohoto závodu prožil. Kromě změny trasy jí byl i můj první závod na bezdušových pláštích. S touto myšlenkou jsem si hrál už dlouho a po minulé sezóně, kdy jsem měl defektů více než dost, jsem se k tomuto kroku konečně odhodlal. Musím říct, že jsem byl za tuto investici rád a myslím, že v mnoha pasážích mě tento systém uchránil od propíchnutí duše. Mezi Chýnicí a Chotčí byla pasáž vedoucí po lesní cestě, kde již tradičně bylo hodně kamenů a cihel či podobné sutě. Když jsem tuto část projížděl poprvé, potkala se mnou jedoucího závodníka obávaná nehoda. V tu chvíli jsem si vzpomněl na minulé roky a doufal, že se mi letos něco podobného vyhne.
   

Nedaleko za Kosoří následoval přejezd Radotínského potoka, což bylo poměrně snadno zdolatelné. Pak jsme se po vyšlápnutí kopce dostali k části, která mi byla již dobře známá. Byli jsme na křižovatce, kde doleva byla značka „nájezd do druhého kola“. V tu chvíli bych raději zatočil doprava a jel do cíle, ale jako účastník delší trasy jsem se vydal vstříc ještě jednou nejzajímavějším pasážím závodu. První kolo se mi jelo dobře, necítil jsem velkou únavu, věřil jsem proto v dobrý výsledek. Bohužel druhé kolo už tak v pohodě nebylo a zejména v kopci po druhém zdolání Radotínského potoka se mi už nejelo úplně lehce. Byl jsem tedy rád, že jsem měl dvě najetá kola za sebou a mohl odbočit doprava a pokračovat do cíle.

V nohách jsem měl asi 40 kilometrů, zbývalo tedy nějakých 15. Bohužel jsem se začal obávat, zda jsem úvod nepřepálil a zda mi síly vydrží. Pokračovali jsme tedy stejnou cestou, po které vedly úvodní kilometry. Jednalo se tedy zase spíše o silniční část, v rychlém tempu. Převážnou většinu jsem jel sám a sledoval, jak se několik skupin kolem mě přehnalo. Snažil jsem se držet, ale nohy už tomu tak nechtěly. Po přejetí zpět přes Pražský okruh jsme jeli stejnou trasou až k Holyni, kde jsme odbočili doleva oproti úvodní pasáži. Pak jsme se po asfaltových a polních cestách vrátili zpět do Prokopského údolí. Pořád jsem měl na mysli, že nás zřejmě čeká ještě nějaká záludnost. Snad kvůli tomu, že jsem v roce 2017 nedojel, jsem si nepamatoval na poslední náročnou pasáž, a to přejezd Prokopského potoka a výšlap k obydlené části nedaleko cílové galerie. Zde už jsem opravdu procházel krizí a ztratil další pozice. Pak už zbýval jen kousek po asfaltových silnicích, prudký výjezd ke kruhovému objezdu, kde už pak čekala cílová rovinka. Po projetí cílové pásky jsem toho měl celkem dost. Výsledek mohl být lepší a nebýt posledních několika kilometrů, bylo by tomu tak. Přesto mohu být s výsledkem spokojen, dojel jsem ve zdraví a bez defektu, což bylo nejdůležitější.
   

Bike Prague je dle mě zajímavým závodem. Pro někoho může být překvapující, jak hezké tratě a příroda jsou hned za Prahou. Myslím, že se organizátorům změna trasy vydařila a já si ji užil. Věřím, že se závod líbil i ostatním bikerům. Specifikum tohoto závodu spočívá i v tom, že závodník si může až v den startu zvolit, kterou trasu pojede. Po dojetí byl nabízen klasický servis v podobě občerstvení, mytí kol, sprch. Čas v zázemí závodu zpestřili i známé osobnosti, jmenovitě Roman Šebrle, Jiří Ježek a Iva Kubelková. Prvně jmenovaný se účastnil delší trasy, druhý pak kratšího závodu. Počasí vyšlo nádherně, původně předpovídaný déšť nepřišel. Celý sobotní den se tedy vydařil a těším se na další ročníky tohoto závodu.
 

Petr Šmíd

Diskusní fórum pro: "Bike Prague známý i inovovaný"

Názor Autor Datum a čas
RE: Bike Prague znám... Kateřina Hládková 31. 5. 2018, 08:44

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |