Indián byl předmětem mnoha diskriminačních kontrol
Do vězení ani rezervace ho nakonec nedali ani když u něj našli bombičku s CO2 do pumpy. Jen tedy musel provést rozborku/sborku krabice s kolem a bombičku mu zabavili.
S Phoenixu do Tucsonu jsme dojeli shuttlem. Klimatizovaný mikrobus to dává za 2 hodiny. Dennis si nás vyzvednul a poskytnul nám skvělé zázemí v jeho domku totálně přecpaném vším potřebným pro kutila (= neskutečné haraburdí včetně 6 nepojizdných a 3 pojizdných motorek).
Dennis měl na dvorku poměrně dost věcí :-)
Pospali jsme si 6 hodin (časový posun 9 hodin), dopoledne levně koupili a aktivovali místní SIMky s 5 GB daty a neomezeným místním voláním. A odpoledne jsme vyrazili na 30 km vzdálený Mount Lemmon (2 700 m n.m.). Bylo třeba přivyknout na sucho, vedro a nadmořskou výšku. Z 800 jsme po silnici vystoupali do výšky 1400 m n.m. a u Molino Basin se napojili na legendární Arizona trail.
Nejprve jsme stoupali megastrmým singlem. Bohužel v protisměru. Ale nejsem až takový blbec, abych si toho po hodině a jednom propoceném kilometru nevšimnul. Takže jsme si mohli vyzkoušet i pravý ATR technický sjezd tentokráte již po směru. Tedy já a jen snazší úseky. Indián to skoro celé vedl tam i zpět, nenadával, jen tiše přemýšlel, kam se to vydal.
Arizona Trail
Za Malino Basin kempem to začalo stoupat i ve správným směru. A o moc snazší to nebylo, takže těch 5 km do výšky 1 500 m jsme šutrovitou stezkou mezi kaktusy zdolávali hodinu a půl. Pak už se blížil soumrak a bouřka, tak jsme to znovu po silnici pustili zpět do Tucsonu. V závěru jsme dost promokli a po 60 km celkem unavení málem nestihli setkání s místními Čechy, kteří se s námi chtěli vidět. Po pár pivech v Mexické restauraci jsme se dozvěděli informací o trailu i Arizoně tolik, že nám z toho šla hlava kolem.
Třetí den jsme proodpočívali a Dennis nám dával spousty dobrých rad ohledně shánění vody v poušti, (skákajících Cholla) kaktusů, kojotů a chřestýšů (můžeš přejet napříč, ale neobcházet).
Pohled do Mexika
Odpoledne jsme pak vyrazili k jihu. Autem to zabralo přes tři hodiny a místo startu u Mexické hranice v pohoří ve výšce 1 700 m n.m. jsme nalezli chvíli před soumrakem. Chvíli jsem mezi nahodile bivakujícími jezdci hledal ředitele, který měl pro Indiána satelitní tracker SPOT. Tím se kontroluje poloha jezdců na trase a zpracovávají výsledky na stránkách trackleaders.com. Mezitím Dennis zjistil, že si zapomněl doma spacák. Obětavě se rozhodl, že chladnou noc stráví spaním v autě. Při jeho věku a bolavých zádech kobouk dolů.
Cesta k mexickým hranicím
Noc byla velmi chladná, ale krásná. Nejbližší světla civilizace byla na desítky kilometry vzdálená v Mexiku, nad námi miliardy hvězd a v hlavě spousta myšlenek k uspořádání. Nejprve jsem spořádal pořádnou porci mnou navařených těstovin a potom již ve spacáku zahnal předstartovní nervozitu dvěma pivečky.
Kompletní fotogalerie »
...pokračování příště....
Pavel "Margl" Macháček
