Chvíli se ještě převaluji, ospale balím spací věci do zadní brašny, snídám a chvíli před pátou, pořád ještě za tmy vyjíždím po úzké pěšince vzhůru. Následuje velmi náročný, ale hravý a krásný 24km úsek podél řeky Gila – ostré výjezdy i sjezdy, čistý přírodní singltrek.
Poslední setkání s Annie
Zhruba v polovině dojíždím ITT jezdce (individual time trial, tedy samostatný start a takový ultračasovkář), který zrovna vstal a vyráží na cestu. Jede to o 3 dny déle. Pro nás startující společně v rámci Grand Depart má jen slova uznání. Má teď stejné tempo jako já, tak se jede hnedle veseleji. Po dalším kilometru rychle dojíždíme dalšího závodníka.
S Annie ze Skotska
Nevěřím svým očím, je to nezmar Annie ze Skotska. Ale je už fakt strašně strhaná a má dost nepřítomný výraz. „Annie spala jsi vůbec? Ale jo, půl hodiny.“ Pane jo vždyť jedeme už čtvrtý den! „Annie, jestli chceš být rychlejší, musíš víc odpočívat a spát. Já vím, dělám co můžu Pavle.“
Působí nesmírně křehce, ale podává mnohem větší výkon než já. Jsem tím až dojatý, tak se s ní aspoň vyfotím, protože teď už je to opravdu naposledy, co se vidíme. Za kopcem Annie dosáhne cíle 300 mil jako první žena z Grand Depart v čase 3 dny a 8,5 hodiny… A dojede tam přede mnou!
Loučím se s ploužící se Annie a další hodinu s chutí usilovně šlapu, rád bych dohnal Mika, který je dle hlášení mých fans míli přede mnou.
Mezi kaktusy
Na sever a vlastně na jih
Teď nás čeká prudké a obávané stoupání na Picket post z 500 do 1 100 m n.m. Do cíle trasy 300 mil na druhé straně horského hřebene zbývá ještě 40 km. Tam by měla být nějaká voda, ale už teď je třeba jí doplnit. Dopíjím kolu z druhého bidonu a zajíždím na vzácně zatravněný plácek k řece. Je osm hodin, ideální čas na koupačku a svačinu. Řeka Gila je zde prudká a velmi bahnitá, ale i tak nezbývá než ji využít. Filtr Sawyer si s bahnem snad poradí.
Voda z řeky Gila
Občerstven a s přefiltrovanými 4 litry vyrážím za půl hodiny znovu dál. Hned na začátku si pletu odbočku a ztrácím značení trailu. Chvíli hledám trasu na Garminu, který se mi na slunci leskne, ale pak nalézám stopu i značky na správné stezce. A opět jedu horskou dráhu nahoru dolů a připravuji se na stoupání. Po hodině je mi divné, že nepřichází kopec, ale i ty kopečky jsou výživné až až. Po 11 km potkávám jezdce v protisměru.
Ptá se mě jestli jedu závod. „No jasně. A Northbound nebo SoBo variantu?“ Tzn. na sever či na jih? „No jasně, že na sever! No jo, ale jedeš na jih! No to těžko, sever je támhle.“ Mávám před sebe. „Nene, tam je jih, pleteš se.“ Krčím rameny a nechávám pomatence za sebou. Po 200 m si ale jeho tvrzení dávám do souvislosti se stále nepřicházejícím stoupáním. Zastavuji, kontroluji trasu i v aplikaci Locus na mobilu a začínám řvát. Jsem sprostý ve všech jazycích co znám a nadávám opravdu hodně nahlas. Jak a kde jsem to jen mohl stočit do protisměru? No jo, to muselo být už po nabírání té vody v řece. Koukám na hodiny. Takže před hodinou a půl! Bože jak je tohle možné?
Otáčím a jedu potřetí horskou dráhu. Míjím jezdce, který mě na omyl upozornil a zkroušeně se mu omlouvám, že jsem mu nevěřil a odbyl ho. „Jedeš 750 mil? Ano. Tak neboj, to je ještě spousta mil, abys to napravil. Hmm, díky.“ Po třech hodinách přijíždím na stejné místo a znovu filtruji bahnitou vodu z řeky.
Když vylezu zpátky na trasu, čeká mě překvapení v podobě Paula, Joshe a Lízy, kteří si jdou také pro vodu. Líčím jim svoji chybu a žádám Joshe o fotku, protože takto jsme aktuálně největší skupina na trase a tedy hlavní peloton závodu.
Near Gila river. Setkání s Paulem a Elizabeth. Fotí Josh, následný vítěz.
Kompletní fotogalerie »
...pokračování příště....
Pavel "Margl" Macháček