Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Mamut Tour opět na bedně

22.5.2008 09:03

Na loňském Mamutovi, který se mi velmi líbil, jsem skončila na 135 km trase druhá s časem 5:30. Letos jsem ale vyměkla, před závodem jsem měla najeto jen 400 km a tak jsem se delší trasy bála. Také se jednalo o můj teprve druhý letošní závod, ten první jsem navíc nedokončila. No prostě jsem se srabsky přihlásila na nejkratší trasu s názvem Krtek tour o délce 56 km.

Bookmark and Share

Jirka, který chce naopak letos jezdit dlouhé maratony, se nahlásil na nejdelší, 217 km dlouhou trať, stejně jako vetšina lidí od nás ze Šlapek. Celkem nás do Přerova přijelo 15, což je super účast a vzhledem k tomu, že celé startovní pole čítalo jen asi třista lidí, byly naše oranžové dresy dost vidět.

Registrovali jsme se v pátek večer, proti záloze 200 Kč dostali čip, číslo (já 25) a klasický bidon. Nejdřív jsem nadávala, co budu s tím „stopátým“ bidonem dělat, pak jsem za něj byla vděčná, když jsem zjistila, že jsem svůj starý bidon zapomněla zkontrolovat a ona v něm byla plíseň.

Stejně jako loni jsme bydleli na ubytovně Stavařov kousek od startu, tentokrát jsme si vzali i vlastní hrnečky, a tak jsme si mohli udělat čaj :-) Zbytek večera jsme pak věnovali přípravě kol a věcí na ráno, protože start byl už v osm hodin. V 6:30 zvonil budík, moc vyspale jsem si nepřipadala. Nasnídali jsme se a řešili oblečení. Podle předpovědí mělo být zataženo s přeháňkami, venku zatím ale vykukovalo sluníčko a bylo teplo. Já se nakonec rohodla jet nalehko v krátkém, nevzala jsem si ani rukávky na ruce. Byla to dobrá volba, přes den byl pěkný hic.

V půl osmé už jsme byli na startu, trochu jsme se rozjeli a pak se pomalu zařazovali do startovního pole. Letos jsem se ani necpala dopředu, mé ambice byly nízké. Hned po startu se peloton rozjížděl jen pomalu, jet to začalo až na hlavní silnici. Protože ostrý start měl být později, až se promotáme přes kruháky, jela jsem nejdřív zvolna. Když jsem ale zjistila, že mě všichni předjíždí, protože na to kašlou a závodí od začátku, přidala jsem také.

Tohle honění se na začátku bylo naprosto hloupé a zbytečné a hlavně špatně skončilo. V jednom podjezdu po krátkém sjezdíku s protikopcem nějaký borec píchnul a nenapadlo ho nic lepšího, než to uprostřed silnice zaflekovat na místě. Taková blbost! Samozřejmě, že jezdci za ním to nemohli ubrzdit, takže se jich tam asi pět smotalo a popadalo. Když jsem jela kolem, viděla jsem hromadu kol a těl a ostatní, jak se je snaží objíždět. Nebyl to hezký pohled, naštěstí se mi zdálo, že se jezdci zvedají. Ten obrázek jsem ale měla před očima až do konce závodu a nejsmutnější na tom bylo, že v pádu byly i dvě Šlapky. Gejza to odnesl „jen“ odřeninami a oteklým kolenem, Rainyho s nadvakrát zlomenou klíční kostí odvezla rovnou sanitka. Takový pech, kilometr a půl od startu!

Jirka tam málem slítnul také, čekal pak na Gejzu až si vymění kolo a na opětovné zformování skupinky Šlapek. Ztratil dost času a když na něj pak v závodě přišla krize a křeče, stočil to nakonec na 135 km trasu a dojel ve stejném čase jako já loni.


Já po cestě už nikoho od nás neviděla, i když jsme až do 27 km jeli stejnou trasu. Za to jsem asi kolem dvacátého kilometru potkala parťačku z loňska – brňanku Vilmu. Vypadala úplně stejně – vysoká, šlachovitá, s lýtky za které by se nemusel stydět žádný chlap. Než se u mě vynořila, pohybovala jsem se ve skupině několika cyklistů, která jela (včetně mě) dost nedisciplinovaně. Žádná spolupráce, jen jsme se vzájemně honili a předjížděli. Já nastupovala na rovinách, oni zase v kopcích. Ale jelo nám to docela rychle :-) Jak jsem ale zahlédla Vilmu, hned jsem se hákla za ní. Loni se mi s ní jelo parádně, projely jsme spolu skoro celý závod. Trochu jsme zrychlily a za chvíli jsme jeli ještě s nějakým chlápkem ve třech. To se mi jelo parádně. Moc mě mrzelo, když se pod Slavkovem tratě rozdělily a já Vilmu ztratila.


Naštěstí zezadu přijeli dva závodníci, kteří vypadali poměrně nabušeně (hlavně chlapík na karbonovém KTM) a rovněž odbočovali doprava na 56 km trasu. Hned jsem se na ně pověsila. V dálce před námi jsme viděli menší skupinku a tak jsme jí stíhali, rychlost byla pořád přes 35 km/h. Pak ale přišel poslední větší kopec na trase, nijak prudký ale táhlý. Vůbec mi to v něm nejelo, všichni frnkli, jen to KTM zůstalo překvapivě ještě někde za mnou.


V tuhle chvíli jsem si blahořečila, že jedu jen krátkou, nohy mě bolely, tep byl pořád nad prahem, celý závod prakticky neklesl pod 175. Kopec se zdál nekonečný, vrchol jsem hledala za každou zatáčkou. Když jsem se na něj konečně dohrabala, nikoho jsem před sebou neviděla, což znamenalo jediné – čekala mě jízda na samotku. To mě vůbec netěšilo, tak jsem se snažila jet co to dá, abych někoho dojela. Po pár kilometrech ve zvlněném terénu mě naštěstí dojel zezadu kluk na KTM a společně jsme pak sjeli závodníka na Morati. Ve třech jsme pak už dojeli těch posledních asi deset kilometrů do cíle, které už byly víceméně po rovině. Jediná nepříjemná pasáž byly dlouhé kostky v jedné vesnici před Přerovem. I když jsem tam jela 32 kilometrovou rychlostí, byla to hrozná vytřásačka. Spolupracovali jsme, ale 90% odtáhli kluci. Na cílové rovince jsme pak všichni zrychlili a dojeli s minimáními odstupy v čase 1:48.


Kromě úplného začátku a pak Vilmy jsem na trati neviděla žádnou ženskou, tak mě zajímalo, jak jsem dopadla. Pořadatelé vyvěšovali výsledky průběžně, takže jsem se na ně po krátkém vyjetí jela podívat. A stejně jako loni jsem z nich měla obrovskou radost. Mé jméno bylo první ženské, které na seznamu figurovalo, přes všechny kategorie! Znamenalo to jediné, jsem první. Sice jen na „dětské trati“, ale po špatném začátku sezóny, kterou už jsem ze závodního pohledu odepsala, je to pro mě úspěch a hlavně nová motivace.


Další krásný moment tohoto dne pro mě přišel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že na trati závodil paralympionik Jiří Ježek, kterého velmi obdivuji. Po rozhovoru s moderátorem prodával svoji novou knížku s názvem „Frajer“ a rozdával autogramy. Knížku jsem si samozřejmě hned koupila a dostala jsem ji i s pěkným věnováním.


Další hodiny jsem strávila vyjížďkou, konzumací piva Zubr, odpočinkem a focením. Čekala jsem až dojede Jirka a zbytek našich. Skoro všichni si splnili své osobní cíle a byli spokojení, Malina byl ve své kategorii sedmý, což je určitě super výsledek.


Oficiální výsledky jsou pak zde>>.

Andrea Barešová

Diskusní fórum pro: "Mamut Tour opět na bedně"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |