Mamut Bike se jede lehce ve stínu silniční akce, kde jsou tři kategorie. Časem organizátor přidal i trasy pro bike – 30 a 56 kilometrů. „Padesátšestka“ je rychlá trať s poměrně malým převýšením, vedoucí po polích a příjemných lesících, doplněná jezdivými singltreky. Když neprší. S deštěm se stává trasa technickou, a to často i na polních cestách, kde zadní kolo opíše o 20% delší trasu než přední.
V sobotu 11.5. jsem tedy pohlédl z okna. Vytrvalý déšť a 11 stupňů. Proklel jsem se, že jsem slíbil reportáž, protože bych možná nikam nejel. Takhle už jsem se v 8 hodin klepal na prezentaci v Přerově. Déšť neustával a postupně v 8:30 a 8:45 odstartovala silnice, aby v devítku konečně jsme vyrazili my na biku na obě trasy zároveň. Celkem přes 300 bikerů, z čehož 200 volilo delší variantu. Pro diváky jsme obkroužili kolečko na výstavišti a brzy jsme vyjeli do polí za Přerovem.
Kupodivu mi déšť vůbec nevadil a jestli byl vítr, tak jsem ho nevnímal. Podstatné bylo bahno. Některé úseky v polích byly opravdu výživné, ale liboval jsem si, jak jsem šikovný a jde mi to. Chválil jsem sám sebe až moc, jelikož po rozdělení tras krátké a dlouhé jsem se již válel v lesíku a asi dvě minutky jsem trávil rozuzlováním řetězu. Po trase mě spravovali psychiku i soupeři, když jsem viděl několik opravdu eskamotérských pádů. Zejména jsem byl udiven, když bez následku zůstal pád neznámého kolegy na úzkém mostě přes potok.
Od půlky tratě jsem pak nějak osaměl a až do cíle jsem jel sám. Doplatil jsem na to dvěma malými „kufříky“. Pořadatele asi na mnohých místech vyhnal déšť. Ikdyž tam, kde nebyla pevná cesta, nemohl člověk zabloudit. Stopy kol za těchto podmínek byly jasně čitelné.
Na občerstvovačce ve Výklencích je trasa svedena tak, že v lomu je vytyčen páskou okruh a vjíždí se a vyjíždí stejným místem. Biker si může zkontrolovat náskok, případně ztrátu. Zjistil jsem tedy, že na skupinu před sebou ztrácím asi minutu a za mnou asi dlouho nikdo. Trasa dál pokračovala ve stejném duchu. Zpestření přinesly jen ubývající brzdy. Ty nejvíce chyběly v závěru, kdy asi pět kilometrů před cílem byl opravdu vypečený sjezd v lesíku, kde se povalovala spousta bikerů z krátké trasy. Při objíždění jednoho z nich jsem si rovněž ustlal. Vypečený pád jsem ovšem předvedl na jednom z polí, kde jsem se položil v téměř 30 km rychlosti a dokonale se zamaskoval vrstvou bahna.
V cíli mi po dvou a půl hodinách nakonec hlásili 21. pozici celkově a 3. v kategorii, ale před vyhlášením nějak změnili pořadí a byl jsem náhle čtvrtý. Víc mě spíš ale trápil servis v cíli, kdy pro všechny kategorie byly pouze dvě myčky na kola s pěknou frontou a zejména dvě sprchy se studenou vodou, společné pro pány i dámy, které se brzy ucpaly bahnem.
Nicméně pokud se mi do toho nečasu ráno moc nechtělo, jsem nyní spokojený, že jsem se přemohl. Ono mě to možná přejde, až budu platit opravy v cykloservise. Teď si jdu nalít panáka po zajímavém dnu, abych do sebe hodil nějakou tu prevenci. Kdo ví, co jsem na trati všechno spolknul.
Závěrem trochu výsledkového servisu: nejúspěšnější na dlouhé trati byl Pavel Žák z Morkovic s časem 2:17 s minutovým náskokem před Pavlem Skalickým ze Vamberku a Romanem Kročkem. Krátkou trasu vyhrál Petr Dravec před Janem Kotasem. Komplet servis a info na stránkách Miko Cycles.
Tonda Liebel