Na startu nás hřálo slunce, teplota atakovala dvacítku, mažoretky zkrátily čekání do půl osmé a jen meteorologické radary dávaly tušit, co se za dvě hodiny stane. Úvod byl lehce nervózní, ale tak tomu bohužel u masových silničních maratonů bývá. Zahlédl jsem jen jeden pád, což je úspěch. Tempo bylo od počátku dost svižné a průměr přesahoval 35 km/h. Na úvodní HP Tesák najíždělo odhadem 50 silničářů a kopec pole dále nadělil. Kolem mě se pohyboval triatlonista Petr Vabroušek, který přijel potrénovat před pondělním odletem na dalšího ze svých ironmanů.
První bufet na Trojáku projížděli skoro všichni bez povšimnutí, následoval pěkný sjezd až pod stojku u Kašavy. Před Lukovem se nám na chvíli podařilo sjet zpátky čelo, ale to byla jen taková labutí píseň, než jsme si zase vystoupili na Hadovnu. Krátký přesun a zlatý hřeb v podobě krpálu Grapy. Schodovité hodně prudké stoupání, kde je to "na kašpara". Aspoň, že na silničce se jede příjemněji než při Drásalovi na biku, ale ani dnes to nebylo snadné.
Nahoře se již zatáhlo, obloha zčernala, ochladilo se a začaly poryvy větru. Nic pro mě... Sjezd do Bystřice, pak vlnitý úsek kolem Prusinovic a někteří vyměklí již točí na Přerov do cíle střední trasy. My tvrďáci dáme pravou a vzhůru do dalších 125 km...
Jsme tu ve dvou, beru vestu, ale teplota padá pod 10°C, neustále leje a já se nemohu zahřát ani jízdou do kopce. To už začíná být vážné. Zoufale mi chybí energie, drkotají zuby, nikde nikdo, jen my dva s Jirusem se pereme s nesčetnými brdky a větrem. Těším se na druhý Tesák, bohužel ani 6 km kopec nezajistí teplotní komfort, vesta uplá až ke krku, ale sotva držím řidítka. Brrr. Na bufetu rohlíky se salámem, gel, ionťák, kofola, nic nepomáhá a obsluha to taky nemá snadné, nehnutě mrznout. My padáme pod Lázy, kde má krize dosahuje vrcholu, stavím a vysílám Jiruse k sólo jízdě. V konťáku na plasty vyhrabu igelitku a narvu si ji mezi dres a vestu v zoufalé naději, že se zahřeji. Stoupám, no spíš se plazím na Lázy, pak drkotám zuby a křečovitě svírám řidítka při sjezdu. Konečně déšť ustává, bohužel teplota moc nestoupá.
Poslední bufet, doplním energii, za mnou nikdo, do cíle 40 km. Prý je to roztrhané na cucky, max. skupinky tří cyklistů. Je to vskutku na morál. Pavlovice, už se vidím v cíli, ale čeká mě ještě 20 km přes Lázníky. Letos to nedám ani za 7 hodin, i vítězný Kuba Svoboda to dal přes 6 hodin a dal mi skoro rovnou hodinu. Ze známých jmen tu byl Jirka Ježek, který dojel na šesté pozici. Vítězství mezi ženami a velká poklona ode mne putuje Lence Sýkorové, která zvládla přetěžký závod za 7:12 hod. Letos byl vítězem asi každý, kdo sebral morál a dojel dlouhou, takhle jsem nezmrznul ani při loňském Králi.
Pohled do výsledkových listin dalších tratí přináší skoro dvě stovky silničářů na střední 120 km trati, stovku lidí na krátké 75 km trase a nesmím zapomenout ani na bikery, kteří závodili na 55 a 30 km. Nezbývá než si přát na příští rok lepší počasí a věřit, že policie závody povolí. Se značením a zabezpečením jsem problém neměl. Byly úseky, kde jsme skoro nepotkali auto, silnice kvality různé, ale tomu je tak všude v republice, naštěstí bez děr "na mamuty".
Tak za rok na shledanou!
Jan Herda
