Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Priessnitz léčí Kolopro

4.9.2008 14:16

Prý nejlepší závod v rámci spořínkovského seriálu Kolopro. A vlastně asi jo. Trasa a krajina skvělá. Zázemí poctivě připravené. Snad jen ta organizace je taková nějaká … až snad sterilní.

Bookmark and Share

Jeseník je daleko
 

Kolopro moc nemusím od dob, kdy jsem se na Transbrdech prodíral davy rekreačních jezdců bez základních cyklozávodnických návyků. Naopak Jeseník já rád. A jelikož Priessnitze všude dost chválili, tak jsem to zkusil. A nelituji.

 

Jenže Jesenicko je z matičky Prahy trochu daleko. A samotné město Jeseník je daleko snad odevšad. Ke všemu jsem zvolil špatnou trasu, na které bylo ke všemu několik objížděk. Trochu jsem zamudroval, a tak se stalo, že jsem nocoval v autě kousek před Šumperkem, kam jsem se dokodrcal po čtyřech hodinách jízdy hodinu po půlnoci. Ranní přejezd přes hlavní hřeben Hrubého Jeseníku a větrníky za Ostružnou stály zato.

 

Povyražení na startu
 

Že bych byl na místě startu 3 hodiny předem, tak to se mi podařilo až v Jeseníku. Zaparkoval jsem na louce před místní průmyslovkou, kde byla závodní kancelář s prezentací. Ta proběhla bleskově navzdory tomu, že tam už bylo celkem dost „kolopráků“. Tož jsem šel obkouknout okolí. Město poblíž nic moc, a tak jedinou atrakcí byly atrakce na pouti, které byly rozloženy na stejné louce, kam se sjížděli závodníci. Písničky Dády Patrasové mi po chvíli lezly krkem, záchranou byla další promenáda za účelem pozdní snídaně.

 

Start byl v pravé poledne na náměstí. Bylo plné. Přes šest stovek kolopráků, vepředu spořínkovští eliťáci. A Honza Hruška, který prý letos nemá konkurenci, poněvadž už zase trénuje – Cyklotrenink.cz je navíc jeho chlebodárce.

Na startu

Postavil jsem se až nakonec pole. Do startu nějakých 15 minut. Vedle mě nějaký ogar vyměňoval duši na zadním kole. Když měl nafoukáno, zjistil, že mu uchází u ventilku. Tak vytáhnul rezervní a po dalších 5 minutách bleskové výměny zjistil, že ji má píchlou. Celkem jsem si z něho předtím celkem utahoval, že to dělá, proto aby měl zahřáté svaly. Teď se mi ho ale zželelo a věnoval jsem mu svoji duši (jenom tu rezervní) a poradil mu, že si může půjčit pořádnou pumpu v supportním autě uprostřed náměstí. No a jakmile jsme se pohnuli vpřed minutu před startem, tak ho vidím naštvaného znovu klusat k položenému kolu bez pumpy, zato s prázdným zadním kolem. Holt, když se něco nedaří, tak pořádně.

No ale my zatím už startujeme.
 
Kopec za kopcem
 

Cyklohad na prvním kopciPrůjezd Jeseníkem byl celkem nebezpečný. Nějak nechápu lidi, kteří se bez většího tréninku nacpou do předních řad a pro jistotu za sebou vtáhnou i manželku či přítelkyni, která o to snad ani nestojí. Kromě těchto exotů, kteří jsou schopní své přepumpované pláště píchnout po sto metrech jízdy (ano, 3 takové jsem zaznamenal), byly v ulicích hodně blbě zaparkovaná auta. Pádů tedy bylo na prvním kilometru docela požehnaně.

 

Jeden mi však celkem pomohl. To když jsme začali pořádně stoupat. Kolem byla tlačenice, jeli jsme ve stopách po traktoru. Přede mnou to borec najednou zkusil vyjet na prostředek. Nezvládl to a spadnul na bajkera v druhém korytu. Podařilo se mi vyhnout se jim za cenu průjezdu kopřivami a maliním úplně vpravo. Oba ležící spolehlivě zablokovali projíždějící dav na deset sekund. S takto jištěnými zády se jelo hned lépe. Tedy než mě znovu dojeli.

 

Vrchaři tedy byli dobří. Já navíc po letmém prozkoumání profilu trati jsem neměl příliš chuť jet pilu hned od začátku. Zato z kopce jsem zábrany neměl. Ostatní však ano. Už dlouho jsem neviděl jet tolik lidí tak opatrně jako stádo hus jeden za druhým v jedné stopě. Míjel jsem je více než svižně. V dalším kopci jsme si pořadí zase vyměňovali, přesto jsem měl po zdolání vrchu Strážný (727 m n.m.) pocit, že se mírně posouvám vpřed. Někde u Krajníku (659 m n.m.) jsem dokonce předjel klučinu, který si to hasil v dlouhých manšestrákách a integrálce na freeridovém kole bez nášlapů. Po 13 km držel na svou rachitickou postavu stále neuvěřitelné tempo.

 

Defektík
 

Píchací sjezdíkZa Krajníkem následoval sjezd do areálu jesenických lázní. Opět jsem zhusta předjížděl a musel jsem proto jet v horší stopě po ostrých šutrech. A risk nevyšel. Píchnul jsem. Ještě jsem dojel 40 m ke klukovi, co tam závodníky navigoval na vedlejší cestu. Tam jsem si uvědomil, že nemám náhradní duši. Jo, pomoc se někdy nevyplácí.

 

Pokřikoval jsem 4 minuty na projíždějící a snažil se vyškemrat duši. Bez výsledku. Tak jsem poprosil o škemrání toho navigátora a jal se sundávat plášť a píchlotinu. Po chvilce se nám přihlásila holčina, která se dokonce vrátila kousek do kopce a duši mi laskavě půjčila. Ještě jednou díky, blonďatá spasitelko!

 

Výměna zabrala celkem přes 12 minut. Předjeli mě všichni loudálci, které jsem pokořil z kopce. No, aspoň se můžu zase vytahovat. Nasedám a jedu dál. Projíždíme lázněmi. Je tu pěkně. Parkové cestičky jsou lemovány pacienty, ale nikdo v podstatě nefandí. A je tu také občerstvovačka. Po časové ztrátě přebírám jen ionták a tradá dál.

Jesenická panoramata

Nekonečná stoupání
 

Už úvodní stoupání s převýšením 400 m na prvních 10 km byla náročná. To další po 20. km bylo dlouhé, předlouhé a ve finále jsme se dostali z nějakých 400 až nad 900 m n.m. v okolí Bílé skály. Upřímně jsem toho měl plné zuby. Nožkám se už nechtělo a pokud jsem chtěl držet tempo, které mě vracelo na předtím vybojované pozice, musel jsem jet vestoje.

 

Dojel mě ten zoufalec, který měnil 4 duše na startu. I tu moji. Prý už byla píchnutá. Asi jo. Takže jsem si alespoň ušetřil nervy při mém vlastním defektu. I tak poděkoval. Klobouk dolů před takovým kliďasem a bojovníkem.

 

No, nakonec jsem nějak udolal i pár upocených a postupně vadnoucích jezdců. Nezvadnul jsem jen proto, že kopec skončil. Následovala rovinka na Rejvízu. Dlouhá asfaltka v protivětru ovšem brala síly snad ještě více než předchozí stoupání.

 

Občerstvení a nekonečný dojezd    
 

Na občerstvovněNaštěstí je za Rejvízem druhá a poslední občerstvovačka. Mají tu celkem dobroty, takže neodolám a ochutnám pár vzorečků. Makovec, čokoška a pomeranč. Výborné.

 

Dále je to ovšem nekonečné. Rovinka a asfalt berou opět další síly. Zase mě tu a tam někdo předjíždí. Ještě nějaké to stometrové stoupání, ale od 47. km se naštěstí už víceméně jenom klesá. A to já rád. A to já umím. Tím pádem se mi podařilo před cílem udolat Janu Žáčkovou z teamu Oceloví letci a dojet na 322 místě za 3:17:47.

 

No to jsem dopadnul, Janě je o pět roků více než mně, a navíc je očividně žena – ikdyž železná, pardon ocelová. „No zřejmě slušnej voddíl“.

 

Honza Hruška vyhrál – žádné překvapení. Čas tradičně skvělej 2:05:42, šest minut nadělil druhému Vaškovi Ježkovi. Hmm. Větší překvapení možná je, že se začíná prosazovat nová tvář Alena Krmášová. Výsledky závodu jsou zde>>.

 

Závěrem...
 

Pepa Dressler skáčeJeště musím pochválit občerstvení v cíli. Nasmlouvaný catering fungoval směle.  Nasmlouvaný Pepa Dressler také nezklamal a docela jsem se upřímně bavil, jak to s lidmi umí a jak se dá udělat pěkná šou i s chronicky známými trial triky. Dobrý.

 

Dobrý i celý závod. Kdo se chce pokochat krajinkou, má zde jedinečnou možnost. Taky kopce zde opravdu nechybí a jako trénink na Sudety fakt dobrý. No ale tenhle vrchol sezóny bude až v půlce září. Mezitím je vhodné dát si jako předkrm jiný maratonek. Třeba už tuhle sobotu Bike Babí léto – to jsem taky ještě nejel. Tak uvidíme.

 

Pavel Macháček

Diskusní fórum pro: "Priessnitz léčí Kolopro"

Názor Autor Datum a čas
RE: Priessnitz léčí ... Seiko 8. 9. 2008, 15:10

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |