Lví pomník u Traunkirchenu
Cyklostezka vede pořád podle hlavní silnice, většinou podél řeky, odbočky na Langbathseen, Offensee či do krápníkových jeskyň u Ebensee pro tentokrát mineme bez povšimnutí, stejně jako další muzeum zvířeny i velkou odbočku do oblasti Attersee asi na 30. km. Po 35 km jsme v cíli, sjedeme s kopce (v řece je skála s velikým krucifixem, lépe ho uvidíme při zpáteční cestě) a jsme v Bad Ischlu na kruhovém objezdu.
Teď můžeme buď doleva směrem k nádraží, někdejší lázeňské hale, kde jsou dnes turistické informace a hotel s thermálním, solným a já nevím jakým ještě koupáním podél řeky Traun, já osobně s kola sesedám (není to nutné, je tam pro kola pruh) a jdu doprava, tedy podél řeky Ischl, s koukáním na výlohy a cvrkot. Bad Ischl je město zase s cca 15000 obyvateli, svého času bylo i lázněmi a vznášejí se nad ním dva duchové: císař František Josef I. a operetní skladatel Franz Lehár. Pro většinu našinců je asi známější prvně jmenovaný, za oběma se musí doprava. Když se tedy touto cestou vydáme, narazíme zakrátko na císařskou vilu, kudy šly dějiny Evropy, naší vlasti i romantický příběh císařovny Sissi z německých filmů s Romy Schneider. Kola nutno odstavit, platí se vstupné i jen do parku, trochu větší i do vily – před nějakým časem jsem tam viděla i průvodcovský text v češtině.
Císařská vila v Bad Ischlu
Když jdeme dál, dojdeme kolem koupaliště k Lehárovu kinu a doprava na křižovatku, kde se dáme doleva a dostaneme se do lázeňského parku. Tam najdeme pomník páně Lehárův (taky Kálmánův, snad aby mu to nebylo líto) a za ním koncertní sál, kde tentýž kdysi dirigovával – dnes už je vnitřek přestaven, takže to autentickou atmosféru trochu ztratilo.
Pomník Franze Lehára v lázeňském parku
Ještě pár kroků dál, a sejdeme se s cestou, co vedla kolem nádraží u mostu přes řeku. I s této strany vidíme za řekou Lehárovu vilu, dnes muzeum – a teď máme spoustu možností.
Pokud nám opereta aspoň trochu něco říká, měli bychom tu řeku přejít a jít nebo jet kousíček do kopce ke hřbitovu. Je tam nejen pochován maestro Lehár sám, ale přes cestičku od jeho hrobu je symbolický hrob pěvce Richarda Taubera, jehož skutečný hrob je v Londýně. To je umělec, pro kterého pan Lehár většinu svých slavných operet a tenorových arií psal na míru a který je tedy všechny premiérově prováděl – ve 30. letech musel ale z Rakouska pryč pro svůj židovský původ a ani velký autor mu neuměl pomoci, jakkoli tomu se konformita vůči národnímu socialismu někdy trochu vyčítala.
Tam jsem málem nepěkně historicky narazila – Lehár byl oblíbeným skladatelem mé maminky, s jeho hudbou jsem vyrůstala, a nějak jsem si navykla broukat u jeho pomníku ve Vídni slavnou Immer nur lächeln ze Země úsměvů, tady pak refrén neméně slavné arie z Careviče. Je to vlastně modlitbička s textem začínajícím „Zapomněls na mne, Ty nahoře“- a najednou jsem se dozvěděla, že tato píseň byla kvůli úvodním slovům „stojí voják na břehu řeky a drží stráž za vlast“ hymnou německých vojáků u Stalingradu (a slavný český tenor Jára Pospíšil prý přežil koncentrák, protože ji zpíval stražcům při večírcích). Tak jsem tento zvyk raději opustila – ovšem Carevič se dnes už zas běžně provádí, bez těchto souvislostí.
Na hřbitově v Bad Ischlu
Ale tohle už je vše historie a my jsme u toho mostu a asi nás dráždí pohled na hory nad řekou. Když popojedeme doprava podél té řeky (jednu chvíli doslova skrz cukrárnu, tam je třeba s kola sestoupit) dostaneme se do oblasti, kde je lanovka na místní horu, která se jmenuje Katrin.
Bad Ischl, řeka a Katrin
I když jsme tu s kolem, dá se kolo odstavit, na Katrin tou lanovkou vyjet a třeba se nahoře i trochu projít. Pokud si necháme horu na jindy třeba s příjezdem autem (poplatek za parkoviště nám v takovém případě refunduje lanovka), můžeme popojet ještě kousek a narazíme na roztomilý pomník císaře na lovu.
Lovecký pomník císaře pána
Mohli bychom jet ještě dál až do Bad Goisern případně na Hallstattské jezero, ale to bychom prohlídku Bad Ischlu museli zcela vynechat, stejně tak z centra Bad Ischlu trošku jiným směrem do Sankt Wolfgangu případně do Sankt Gilgenu. To jsou obě místa na Wolfgangském jezeře a zejména cyklistická cesta z Bad Ischlu do Sankt Wolfgangu je mimořádně příjemná – to jsou ale všechno z Gmundenu a zpět výlety přes 100 km a spíše by se nabízely při nějakém putování Solnohradskem s přenocováním každý den jinde.
Že není 100 km žádná dálka a že mám ty dva výlety koukat popsat? Tak jo.
Tak do toho Sankt Wofgangu cyklistická cesta odbočuje u koupaliště přes parkoviště na úzkou asfaltovou cestu podél řeky Ischl. Ta cesta je opravdu úzká a napravo padá do řeky hodně strmě, v nejhorším místě je cyklista žádán, aby sesedl, což málokdo respektuje, já osobně zpravidla raději jezdím rovně po hlavní ulici, ale místo odbočky do lázeňského parku pokračuju stále rovně (nalevo jde zahlídnout kalvarii) a na cyklocestu se napojuju pod kopcem hned po tom co oficiálně končí město Bad Ischl. Odbočuje se doprava přes most a jede dál zástavbou, která kdysi byla vesnicemi u Bad Ischlu, dnes je jeho integrální součástí. Přesto objevíme místní názvy Kreutern a Pfandl, na konci toho Pfandlu se dostáváme na silnici. Jedeme chviličku po ní, zatáčka doprava, v další zatáčce doleva je na stromě křížek s obrázkem a nyní pozor, za chviličku cyklostezka odbočuje doleva. Kdybychom zůstali na silnici, dostali bychom se do Sankt Wolfgangu taky, ale v provozu a s řadou stoupání, velmi se přimlouvám za to, abychom si tu silnici nechali na zpáteční cestu a odbočili. Čeká nás nádherných cca 10 km kolem golfového hřiště v zástavbě krásně udržovaných rodinných domků podél řeky, s krásnými výhledy na hory.
Cyklostezka Bad Ischl – Sankt Wolfgang
Už tam v obci Weinbach se nám nabídne odbočka do Sankt Gilgenu a vidíme, že to je ještě o 10 km víc, tedy z Gmundenu a zpět by to dalo asi 130 km. Sankt Gilgen stojí za vidění, je tam kostelíček s řadou vztahů k Mozartově rodině – ale ještě ke všemu lanovka na horu Zwölferhorn, kteroužto oblast pokládám za jednu z nejhezčích, ale to se za den s kolem nedá podniknout vůbec. Odbočovat tam tedy nebudeme, budeme ignorovat i další odbočku, nabízenou těsně před příjezdem k Wolfgangskému jezeru, a pojedeme podél silnice do obce. Poutní místo s nádherným kostelem, místo letních pobytů mnoha osob, slavných i královských, spousty obchůdků a restaurací (nejslavnější „Bílý koníček“ hraje ve stejnojmenné operetě) – na místní horu Schafberg jezdí nostalgická zubačka ve tvaru vláčku, ale na to nám asi čas nevyjde a spokojíme se letmou prohlídkou obce. Obec je ve svahu, spousta cykloturistů tam kolo vláčí – já ho odstavuji u parkoviště a procházím se bez něj.
Sv. Wolfgang
Při zpáteční cestě doporučuji na konci jezera odbočit z cyklostezky na silnici do Pfandlu – z této strany je to skoro 10 km příjemného sjezdu, pokud je protisvah, vyjede se na účet energie nabrané ve sjezdu, napravo vidíme krajinu, kterou jde cyklostezka a napojíme se znovu až v Pfandlu. S touto cestou mám spojenu ošklivou asociaci – jeden rok zrovna v den, kdy jsem tam byla, zabil v Pfandlu nějaký člověk 16-letou dceru ženy, která ho opustila, a spolu se synem odvezli její tělo do lesa směrem na Schwarzensee (odbočku na ně uvidíte, ale je to strašlivý kopec). Bylo okolo toho moc zpráv a detailů v televizi a já měla strašně nepříjemný pocit, že jsem to auto v tom sjezdu potkala… Fuj, pryč od toho – a přes Ischl zpátky do Gmundenu.
Na Bad Goisern se prostě pokračuje dál kolem císařova loveckého pomníku přes obec Lauffen – nejezdím to často, jezdívala jsem to jako jeden z nejdelších výletů z Altmünsteru, protože to začíná být hezké až za Bad Goisern směrem na Hallstatt, a to už je opravdu na návrat do Gmundenu daleko.
Pokračování příště...
J.E.Klimpely
