Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

1000 mil - z nadšení do deprese a zase zpět, 3. část

14.10.2014 14:12

V minulém dílu reportáže z ročníku 2013 jsem přestal stíhat tempo nejlepších a skoro sólojízdou jsem v jednom dni zdolal Nízké Tatry i Velkou Fatru. Tam jsem v podvečerním stoupání na Krížnou zrušil zadní kolo. Po zajížďce do Prievidze se mi v servisu u obchoďáku Tesco podařilo koupit fungl nové a po třech hodinách se vrátit na trasu Mílí. V tomto reportu už spolu dojedeme na CP1 a v noci přejedeme hranice naší domoviny.

Bookmark and Share

  • Stíhací jízda

Po svižném výjezdu mírného, ale táhlého kopce po hlavní silnici nad Prievidzou konečně vidím na navigaci magickou linku vedoucí až za . A hned za to beru a nabírám tempo, skoro jako když jsem předevčírem ještě visel za Filipem Deglem. Po půl kilometru se vřítím do brodu, kde postává trojička Mílařů a špekuluje, kudy tu říčku Nitru zdolat a hlavně jak za ní zabočit. Zdolání jsem předvedl bleskurychlé, ale ta orientace mně vůbec nevyšla. Po dvou minutách se pokorně vracím, abych stejně jako oni našel správnou odbočku. Můj ztřeštěný průjezd budí úsměvy a u Martina Doležala, ze kterého jsem tahal rozumy o Mílích už při tréningové vyjížďce v Praze, i neskrývaný smích.


Je vedro až k zalknutí, takže když podruhé brodím Nitru, tak si rovnou nabírám vodu do blembáku a polévám si několikrát přehřátou hlavu. Takto ochlazen nasazuji k dalšímu trháku. Ten přerušuji po třech kilometrech u vesnice Malinová. Musím si vysypat písek a kamínky z děravých treter. Raději je rovnou oblepuji americkou páskou (ducktape). Trojička mě mezitím nejen dojela, ale dokonce všichni stihli schladit žáhu oroseným pivečkem v hospodě u místního hřiště.


Takže opět do sedla a na dlouhých rovných polních cestách držet tempo slunce neslunce. Hodinu po poledni konečně najíždím do Strážovských vrchů, kde je v lesích milosrdný stín, ale jsou zde i nemilosrdná stoupání. Postupně několikrát vyjíždíme z výšek 450 nad 700, potom i nad 900 m n.m. V jednom z kopců se otáčím a za sebou vidím dvě postavičky. Snažím se jet kopec za kopcem, ale kromě vedra a únavy na mě začíná útočit i hlad, takže se ke mně dvojice blíží. A už poznávám, že jsou to známí z Loudání. Nezdolný Zdenda Suchan a jeden z nejsilnějších loudalů Milča. Hned mobilizuji síly a jednu šílenou stojku vyjíždím v sedle celou. Nahoře se vydýchávám a fotím nádherná panoramata i s tlačícími Loudaly za sebou.

Později se mi Milča smál, co to jako bylo za nesmysl, jet takovou hrůzu, kterou oni sotva tlačili.

  • Co mě nezabilo... aneb boj před CP1

Co tě nezabije, to tě posílí. Jenže toho dne to jaxi neplatilo. Ještě jeden kopec a sotva pletu nohama. Kluci už mě předjeli a já chytám hlaďáka. Dvě tyčinky a poslední hlt vody to na chvíli řeší. Před osadou Senkovci už strkám hlavu do koryta, ze kterého pijí krávy a chladím se sprchou z bidonu po celém těle. Vodu po kravách naštěstí nepiji a namísto toho vyškemrám na místním dědulovi dva krásně vychlazené litry ze studánky, kterou má v suterénu chalupy typu salaš - Jánošík.


Takto zchlazen a napojen dorážím pod Homólku k památníku SNP. Tam pod sjezdovkama salaší pět mílařů v hospodě a dávají si do bříška místní speciality. A už je to tady zase. Namísto jídla a krátkého odpočinku mě po osmi hodinách putování a třech hodinách jízdy z Prievidze opět chytá závodnický trans. Kolegům jenom pokynu a hrnu si to bez zastávky vzhůru podél sjezdovky na Židov vrch (878 m n.m.). Do CP1 už to dle navigace vypadá na krátký úsek a tam přece dostanu něco k jídlu, k pití, zkrátka bude o mě postaráno. Jenže všechno bylo jináč.


Ve stoupání dojíždím Rosťu Gregora. Pořád je to veselý chlapík, ale je vidět, že toho má dost. Já šlapu urputně, už se vidím v CP1 a chci co nejvíce vylepšit pořadí. Jedeme samé louky a lesní stoupání. Po žlté značke se drápu na kopec Baske (955 m n.m.) a těsně před ním docvakávám Zdendu Suchana. Je fakt dobrý. Jenže já jedu na zapřenou a k tomu jsem patrně lepší sjezdař. Dolů se jede po úzkých pěšinkách hroznými serpentýnami, prokládanými šutry a popadanými stromy. Připomíná mi to Extrembike v Mostě. Jenže tentokráte jsem pořádně naložený a po sthačce Zdendy sotva pletu nohama. Zhruba každých 30 m se pěšina ohne o 100 a více stupňů a pod námi je často pořádný sráz. Zkouším to jet. Někde mi to i jde a Zdendovi se tak pomalinku vzdaluji. Sjíždíme až někam na úroveň 340 m n.m. a po projetí vesnice Omšenie a pěti kilometrech opět vystoupáme 200 m výškových na náhorní plošinu nad Dubnicu nad Váhom. A tady to konečně JE. CP1.

  • Krása i zklamání v CP1.

Cépéčko neboli checkpoint. Je to místo, kde se měří čas, kde si vás pořadatelé omrknou, zda jste schopní pokračovat a kde je možnost přespat v připravených stanech. Nic víc. A to jsem právě nečekal. Vysvětlím. Už dvakrát jsem jel podobně extrémní závod Loudání. I tam je checkpoint (někdy i dva). A jelikož pořadatelé Loudání naprosto prožívají, poskytují loudalům v CP poměrně slušný komfort. Jídla i pití co hrdlo ráčí, ve všem je velký výběr, ba i prostředky na hygienu a na masáže jsou k dispozici. V menší míře je většina mílařů zvyklá na podobnou nabídku i z větších cyklomaratonů.

 

Kopka to má jinak. Pojal CP dost sparťánsky asi a'la Iditarod. Stany jako jo. Místo zvoleno s fantastickými výhledy. Dokonce i piva bylo dost. Jenže jídlo skoro žádný. A já jsem sem přijel v 19:15 a po 139 km totálně vysílený. Dokonce mě opět dojel i Zdenda Suchan a pět minut po něm i Milča Silný.


Velitel CP, bodrý Slovačisko, nás všechny srdečně vítal a hned jsem obdržel Bernarda. Jen ve mně zasyčel a druhý ho hned následoval. Rozhlížím se po něčem do žaludku, a brzy padl úplně zbytečný dotaz: „Klobás si dáš? Je sponzorský.“ „Ty vole, to víš, že si dám!“. No ale za chvíli padl další dotaz: „Sponzorské už došly, dáš si i za 2 Eura?“ „Jasně!“ Slintám. Po chvíli jsou klobásy konečně mezi námi. Ten můj není nijak velký. Dalo by se říci, že je přímo malý. Třikrát kousnu a je po něm. „Prosím tě byly by tam ještě nějaké?“ „Nó, vlastně ne, už jich je tam iba pár. Čakáme ještě dalších“. Koukám s otevřenou pusou a raději si do ní nacpu suchý chleba a otevírám dalšího Bernarda. Pivo je vlastně taky chleba, byť tekutý. V tu chvíli padá můj pohled na párek na tácku vedle mě. Je nakousnutý a leží tam dobrých dvacet minut, co tu sedím. Nikdo se k němu nehlásí, vypadá, že ho zde opustil někdo z našich předjezdců. A já mám pořád vlčí hlad. Tentokrát se s párečkem vypořádám ještě rychleji než s miniklobásem. Bohužel byl páreček dietní.


Sotva polknu, už je tu Kopka a říká. „Tady jsem měl párek“. Zvedám smutný zrak a chci se přiznat. A už je tu Ivča a výhružně přitvrzuje: „To je strašný. Kdo Honzíkovi ten párek sežral?!“ Tady jde o strašnou ostudu a možná i o vyloučení ze závodu. Zbaběle mlčím a jen kývu směrem k pobíhajícím ovčáckým psům, kteří u mě předtím loudili i chleba. „Ty to nebyli, to by přece neudělali.“ Pochybuje Ivča, ale už tak jistě nezní. Strašně se stydím a říkám si, že v cíli se z toho nějak vykoupím. Zkrátka, co se stalo, nejde odestát, mrzí mě to, ale teď to fakt řešit nechci.


Radši jdu udělat pár fotek a pak sebou praštím do trávy a čekám, až se tělo vzpamatuje. Po půlhodině dojíždí Venca Silovský a Rosťa Gregor. Dvacet minut s nimi pokecám, připijeme si fernetem. No a potom s pochybami opouštím jistotu stanů a pět minut po Zdendovi a Milčovi odjíždím do krásného údolí dál.

  • Noční přejezd hranic, první bivak

Po otevřených polních cestách sjíždím do obce Nemšová a dosahuji dnes nejnižšího místa kolem 200 m n.m. Odtud stoupám 500 m výškových na hranici. Je to krásné, skoro dvacetikilometrové stoupání. Pořád po lesní štěrkové cestě, teplota konečně klesla pod dvacet stupňů, držet se dá perfektní tempo a já mám pocit, že loudaly před sebou musím každou chvilku dojet.


Ještě před hranicemi míjím výstavní seník. Těžce odolávám, dnes chci prostě za čáru. Dosud jsem spal vždy pod střechou a je jasné, že pod oblohou budu mít na mílích dnes premiéru. A aby to stálo za to, tak si vysním, že spát už budu České republice a k tomu na nějakém kopci s pěkným výhledem. A tak jedu dál, ikdyž se už setmělo a mě opět začínají bolet nohy a velmi silně cítím i odřená ramena od baťohu, o zadku raději nemluvit. Odbočuji z cesty a po pěšině se drápu vzhůru. Dojíždím k hraničním kamenům. Tma jak v pytli, zase sám, a já jsem náhle trochu naměkko. Po čtyřech dnech a 600 km konečně Doma. Zase blíž cíli a setkání s ženou a dětmi. Začíná bláto a štípou komáři. Nostalgie je rázem pryč. Nastává zdlouhavá jízda podél hranice. Někde u místa Na Koncích narážím na areál Česko-Slovenského přátelství – dřevěné podium a tribuny z pařezů. V noci tedy dosti opuštěné, A zase dál po červené. Konečně za odbočkou Skaličí kilometr nad obcí Krhov usuzuji, že tady je to správné místo k noclehu.

Vybírám si místo na louce vedle cesty s výhledem na hvězdy i vzdálené světla domků pode mnou. Po 173 km, 3400 nastoupaných metrech a 16 hodinách jízdy kolem 23. hodiny usínám s novým zadním kolem pod hlavou.

 

Pokračování příště...


P.S.: Tímto se omlouvám netrpělivé obci čtenářské za pomalé psaní. Snad se to ale zlepší a možná si už brzy přečtete, že ve Vizovicích opravdu není cykloshop a že kraťasy tam Vietnamci prodávají sice krásné, ale bez vložky. Naopak, že v Bystřici pod Hostýnem cykloprodejna je a nové pedály se tam dají koupit i po osmé večer v době dovolené pana majitele. Jo a v Drahotuších je možné dát si tři piva na dobrou noc i chvíli po půlnoci.

 

Pavel Macháček 

Diskusní fórum pro: "1000 mil - z nadšení do deprese a zase zpět, 3. část"

Názor Autor Datum a čas
RE: 1000 mil - z nad... Milča 25. 10. 2014, 09:41
RE: 1000 mil - z nad... Honza V. 20. 10. 2014, 16:49
RE: 1000 mil - z nad... Tonda 20. 10. 2014, 15:01
RE: 1000 mil - z nad... Vláďa 14. 10. 2014, 21:23
RE: 1000 mil - z nad... Venca 14. 10. 2014, 21:06

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama

Pro nejlevnější
cestovní pojištění online
Vám doporučujeme
navštívit ePojisteni.cz.


Chytré
držáky mobilů na kolo
Quad Lock a FINN zakoupíte
v eshopu Kabelmanie.cz.




Tipy pro Vás

Kolo pro život
 
Phone Maps - Svět doslova na dlani
 
nic
 
nic2
 
FOR BIKES 2014 - veletrh cyklistiky Praha
 
SHOCart liga . seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Galaxy série 2013
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty Černí koně - paracycling team Bike Cup

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 Cykloserver.cz | | Tel.: (+420) 731 136 014

Design by OVX.cz