“Start i cíl je v Rovaniemi na polárním kruhu a jde se asi 450 kilometrů na sever, pak zpět na jih. Trasa není pevně daná, úkolem je projít 40 kontrolních bodů. Přitom na třetinu z nich nevede přístupová cesta, některé jsou uprostřed lesa, jiné na zamrzlých vodních plochách a další na sněhem zapadaných zmrzlých bažinách,” popisuje Peggy.
Limit na dokončení výzvy je třicet dní, ale Peggy s Adamem došli s rezervou dva a půl dne, a na trase za polárním kruhem tak strávili přesně 27 dní a 13 hodin. Sám organizátor jim dlouho nevěřil, však ani on neprošel trasu v kuse a kontrolní body vytyčoval na etapy, mnohdy v létě. Žádný jiný z vyzyvatelů nedošel dál než do třetiny.
Klíčem k úspěchu Peggy a Adama není až tak fyzička a silná vůle - ty konkurentům nechyběly - ale spíš nápaditě zvolená výbava. Závějemi se totiž prodírali na speciálních snowboardech, totiž splitboardech. Toto prkno je obdobou skialpinistických lyží - z kopce se na něm sjezduje, pod kopcem se rozdělí na dva kusy a jde se na něm podobně jako na běžkách. V Laponsku si sice moc nezasjezdovali, ale v tamním sněhu zafungovala velká plocha splitboardu lépe než běžky i sněžnice.
14. den: „Já si asi koupím zmrzlinu. Mám na ni hroznou chuť. Asi jak se oteplilo,” bezprostředně povídám a až následně mi dochází, jak divně to asi zní. Ale opravdu mám pocit, že je hrozné teplo. Dnes už totiž není ani -10, oteplilo se o více jak 20 stupňů. „Normálně na mě přišlo jaro!” Ukázka z knihy (pdf) »
Knihu První stopa Peggy s Adamem představí a pokřtí ve Skautském institutu (Staroměstské nám. 4/1) ve středu 13.12. 2017. Od 15:00 následuje v místní kavárně veřejná autogramiáda.
Kniha vás humorně poučí a doslova vtáhne do polárních mrazů i nitra duše jejich pokořitelů. S vlastnoručním podpisem Peggy a Adama se zároveň stane vskutku unikátním vánočním dárkem.
21. den: “Komunikace mezi námi začíná být obtížná. Vlivem únavy naše mentální pochody nabírají zpoždění. Nejsme schopni dělat ani dvě banální věci zároveň. Stačí, aby si jeden z nás třeba jen rovnal čepici nebo nandával čelovku, a rázem přestává v rozhovoru, protože je plně soustředěn na JEDNU danou činnost. Než tedy ten druhý odpoví na otázku, první už neví, na co se vlastně ptal….”
Markéta Peggy Marvanová